Nicméně dvakrát jsem se cítil poněkud trapně. Poprvé před deskou na zdi bývalého pivovaru, připomínající pobyt Bedřicha Smetany. Text stěží čitelný, reliéf celkově zašlý, zcela nevýrazný. Považujeme-li B. Smetanu za velikána naší hudby, pak hrdost města třeba jen na to, že zde již v 8 letech složil kvapík G-dur, se zde neprojevuje ani v nejmenším.

Podruhé jsem cítil obdobné rozpaky před sousoším Nanebevzetí P. Marie na náměstí Míru. I zde označení svatých zašlé, nevýrazné, včetně sv. Expedia, této rarity našeho města.

Katastrální mapa uvádí, že 1. objekt je v majetku města, dokonce s označením Národní kulturní památka. Nechme stranou, že jde o vyhořelý pivovar, jde jen o restaurování jediné reliefové desky na zdi vedle muzea. Zda patří sousoší rovněž městu, nevím, předpokládám že ano. I zde by tedy měly být – pokud nejsou finance na celkovou renovaci sousoší – alespoň zvýrazněna jména jednotlivých svatých.

K uvedení třetí drobnosti mě přimělo sdělení starší paní, která si zakoupila lístky – stejně jako já – v předprodeji na listopadový koncert Třeboňských pištců.

„Copak by nemohly být sedadla a lístky i v Maří Magdaleně číslované? Takhle jsem si sice koupila lístky jako jedna z prvních, ale pokud tam nepůjdu alespoň půl hodiny před začátkem, tak budu sedět někde vzadu…“

Myslím,že ta paní má pravdu. Ve všech obdobných případech platí lidové rčení „Kdo dřív přijde, ten dřív mele“, jinak řečeno čím dříve si koupím lístek na nějaké představení, tím mám větší výběr a jistotu místa. Snad by to šlo i při koncertech v kostele sv. Maří Magdaleny.

Ladislav Jandáček