V parku U hrobky se krátce před západem slunce navzdory mrazivému a větrnému počasí sešlo 15 nadšenců, včetně několika dětí. Lektoři ze záchranné stanice seznámili nejprve účastníky tak říkajíc letem sovím světem s některými našimi druhy a jejich způsobem života. Povídání oživily názorné ukázky hebkých per sovy pálené nebo kalouse ušatého, ostrých pařátů naší největší sovy výra velkého i vývržků několika druhů.

Po důkladném ohmatání a prohlédnutí všech preparátů se do akce zapojil také soví pomocník živý. Všichni si mohli nejen zblízka prohlédnout, ale v průběhu dalšího povídání o těchto pozoruhodných tvorech rovněž pohladit trvale handicapovaného puštíka obecného ze záchranné stanice, ochočenou samičku Bíbu.

Se západem slunce se pak konečně všichni mohli zahřát při malé procházce, kdy se lektorka s pomocí nahrávek sovích hlasů pokusila přilákat opeřené obyvatele parku. Vítr se naštěstí utišil, a tak z přehrávače nejprve zazněl hlas puštíka obecného, napoprvé však bez odezvy. Jde o jeden z našich nejběžnějších druhů, který hnízdí ve stromových dutinách nejen v lesích, ale často právě i ve větších parcích.

„O kousek dále, právě když se nám otevřel romantický pohled na Schwarzenberskou hrobku ozářenou měsícem a hvězdami se tajuplný večerní host náhle zjevil. Nejenže jsme uslyšeli hlas skutečného puštíka. Místní samec se na nás záhy přiletěl podívat skutečně zblízka a při přeletu nad našimi hlavami se dal v měsíčním světle několikrát spatřit. Vetřelec z naší nahrávky pana domácího pěkně vyburcoval a typickému „hú hu hu-hu-hu-hu-hú“ jsme tak následně mohli naslouchat dlouhé minuty, později jsme zaslechli i odpovídající samičku“, líčí nadšeně jeden z průvodců, Honza Nový. „Nejen děti, ale i dospělí, všechny tři průvodce nevyjímaje, byli pochopitelně tímto blízkým setkáním uchváceni. Nadšení ve skupince přímo pulsovalo, a tak věřím, že hlas puštíka po dnešním zážitku poznají účastníci bezpečně kdekoliv,“ doplňuje s úsměvem Honza.

Kalouse ušatého, který v tomto třeboňském parku hnízdí ve starých hnízdech vran a strak, se tentokrát sice uslyšet nepodařilo, ale to nikomu radost z dnešního zážitku jistě nezkalilo.

Mgr. Olga Růžičková
Český nadační fond pro vydru
Záchranná stanice pro živočichy Třeboň