První písemná zmínka o obci je z roku 1253 kdy rytíř Bedřich, maršálek královny Kunhuty, manželky Václava I., daroval Dunovice ještě s Maleticema, Tálínem a další vesnicemi Křižovníkům s červenou hvězdou.
Rod Dunovských z Dunovic přišel do Čech z Polska za panování Přemysla Otakara I. Později na vladyčím statku byl od roku 1376 Pešík z Dunovic, který měl na erbu jelena, r. 1409 se připomíná Vilém z Dunovic. Pak Jan Štěrbák z Skryj a na Čichticích, který měl ve znaku na modrém štítě dva zlaté půlměsíce, roku 1461 prodal dva poplužní dvory Ondřeji Střelci z Písku, čímž zde vzniklo svobodství.
Dědička Střelcova se provdala za Havla, ševce z Drahonic a vnikl spor o užívání s bratry otce dědičky Markéty, která se o pomoc obrací na pana Zdeňka Lva z Rožmitálu a na Blatné. Ten žádál urozeného pana Heralta Kafku z Říčan a na Štěkni, aby bratry přiměl k odstoupení svého požadavku a dceři Markétě a jejímu muži Havlovi bylo umožněno na svobodném gruntu pracovat. Zdali se manželé svobodného statku ujali není známo. V roce 1534 Lev z Rožmitálu na Blatné a Velherticích zastavil ves Dunovice s 8 okolními vesnicemi Václavu Švihovcovi ze Švihova a na Drahonicích.
Další zajímavá zpráva je z dob Jana Lucemburského který padll ve Francii v bitvě u Kreščaku v boji s angličany. Tehdy se Vincenz Dunovský z Dunovic se svým bojovým houfem vydal do boje ve Francii po jeho boku. Zde padl po poku svého krále. Dle rodových zpráv byl jeden z předků Dunovských majitelem tvrze Knížecí kámen /též Knížekamen či Knížkamen/ ležícím na vrcholku lesním na Dunovicemi. Zůstala zde skála a několik kamenů. Jako kluk, který prožíval prázdniny v Drahonicích, jsem o tom dobře věděl. Říkalo se, že pod ní je podzemní chodba a vede na Hrad nad Skočicemi. Skála, že se dá zevnitř otevřít, pod skálou to dunělo jako kdyby tam byl volný prostor. Mockrát jsme tam kopali a zaráželi trubky, ale bez úspěchu. V jednom místě na silnici do Pivkovic za odbočkou na Netonice to zváštně dunělo, což nás kluky utvrzovalo, že ta chodba z Knížkamene na Hrad vedla, ale to už jsou jen vzpomínky víc jak 50 let staré.
Podle protokolu z roku 1676 zde bylo 5 podaných štěkeňského panství, ato : Lukáš Karhan, Jan Velíšek, Martin Kotoun, Václav Slavíček a Pikhartovská Chalupa, v roce 1716 jsou to pak: Jiří Karhan, Daniel Velíšek, Martin Slavíček, Kryštof Záveský a Matouš Záruba.
V roce 1860 je zde 45 obytných budov a 280 obyvatel, v roce 1910 46 domů a 230 obyvatel.
Hasičský sbor byl založen v roce 1936 a to s 25 členy (16 mužů a 9 žen), starostou byl František Soukup č. p. 40, místostarostou Josef Dunovský z č. p. 8 a velitelem Václav Štér z č. p. 25. Od roku 1938 měl sbor svou stříkačku a pořídil si i nové vycházkové šaty.
Pár údajů z roku 1912: školou obec patřila pod Cehnice, farou pod Paračov a zdravotním obvodem pod Štěkeň, starostou obce byl Václav Slavíček, radní Václav Štér a Jan Valenta, na hospodě s trafikou byl Jan Mráz, obuvníkem Václav Mráz, podkovář Ftantišek Talafous a tesař Antonín Hotovec. 
V obci bylo k roku 2011 celkem 45 obydlených stavení a 60 obyvatel.

Jan Malířský, Strakonice