Po druhé světové válce se otázka další války sice odložila ad acta, avšak soupeřením USA a SSSR ve vývoji jaderných zbraní se otázka ochrany obyvatelstva před tímto nebezpečím dostávala postupně opět do středu zájmu. Ochrana obyvatelstva byla svěřena Civilní protiletecké ochraně (CPO). U ní ale nastala po druhé světové válce stagnace, neboť vedoucí orgány nevěřily v brzký válečný konflikt, a tudíž neposkytly finanční a materiální prostředky pro zajištění bezpečnosti protiletecké ochrany obyvatelstva. V letech 1945-1947 probíhal soustavný odprodej materiálu složek Civilní protiletecké ochrany, na jehož konci bylo ponecháno k dispozici pouze 10 procent  ochranných masek. K ukončení tohoto rozprodeje došlo až roku 1948, kdy poúnorový vývoj zásadně ovlivnil další vývoj civilní ochrany. Přijetím Vládního usnesení o civilní obraně ze dne 13. července 1951 byl oficiálně zakotven pojem „civilní obrana“, který se používal až do roku 1992. Pevná organizační struktura byla tvořena vojenskou a nevojenskou částí. Nově vzniklá Civilní obrana byla svěřena do působnosti tehdejšího ministerstva vnitra. Dne 15. 1. 1958 bylo na základě opatření proti zbraním hromadného ničení přijato Usnesení vlády Republiky československé č. 49 o civilní obraně Republiky československé s přílohou Směrnice o civilní obraně Republiky československé.

Červenokostelecký "mrakodrap".
RETRO: Červenokostelecký „mrakodrap“ aneb Zchátralá Abelesova továrna

Československá vláda počítala s možností, že jaderné bomby NATO mohou zasáhnout jakékoliv město Československa, a proto se od počátku 50. let dbalo na výcvik obyvatelstva v rámci civilní obrany, s níž se seznamoval každý obyvatel republiky už jako žák na základní škole. Školy měly za povinnost minimálně jednou během školního roku provést branný den a nácvik evakuace školní budovy. Na provádění nácviku ve školách dbalo i Ministerstvo školství a kultury ČSR, které ve svém věstníku z roku 1957 uvedlo, že by žáci měli věnovat protiatomové ochraně 7 hodin týdně. Školy byly postupně zásobeny ochrannými pomůckami, zejména maskami pro různé věkové kategorie. Pomocnou silou se staly kádrové vojenské jednotky civilní obrany, které měly v případě potřeby provádět záchranné a likvidační práce v určených oblastech.

Richard Švanda