František Janula (24. března 1932, Lysá na Labem) je český malíř, nyní vnímán jako francouzský (od roku 1968 žije trvale v Paříži). Patří k významným osobnostem moderního evropského malířství.
Dětství prožil v Lysé nad Labem, kde jeho otec působil jako zahradník zámeckého parku. Měl možnost seznámit se se zámeckými sbírkami, které ho fascinovaly tak, že se již jako dítě rozhodnul stát se malířem. Absolvoval střední Odbornou školu sklářskou v Kamenickém Šenově a bez maturity, ještě před dosažením plnoletosti, byl přijat ke studiu na VŠUP v Praze (1950-1955) do ateliéru prof. Josefa Kaplického. Jako malíř ve svobodném povolání žil bohémsky v ateliéru na Novém Světě, pohyboval s v okruhu umělců Divadla Na Zábradlí, kde měl jednu z vernisáží při premiéře hry Václava Havla Zahradní slavnost (3. 12. 1963), vystavoval, ilustroval knihy, jeho kresby otiskovaly literární časopisy (kupř. Svět literatury). Po výstavě v Galerii Mladá Fronta v roce 1967 s pomocí kulturního rady francouzského velvyslanectví Henri Ehreta získal stipendium na École nationale supérieure des beaux-arts. Po srpnové okupaci v roce 1968 do Paříže přesídlil definitivně.
Téměř okamžitě začal vystavovat v pařížských galeriích, mmj. ve slavné galerii Studio Paul Facchetti (1973), soustavně v Galerii ABCD a Galerii RIEDEL (resp.DELIRE AN FORMATION), Galerii ARTO a v Galerii Simoncini v Lucembursku. Desítky dalších výstav z celkového počtu ca sto třiceti byly uspořádány v jiných pařížských galeriích a v západní Evropě vůbec, ke dvěma desítkám od roku 2000 i v Čechách.
František Janula se spřátelil s významnými francouzskými básníky, kupř. Michelem de Smet, Jossé Pierrem, Jeanem Orizetem či s výtvarným kritikem Jean-Marcem Natelem. Jejich básnické sbírky začasté ilustroval a sám se básnické tvorbě začal úspěšně věnovat, vydal již čtyři básnické sbírky s prostým názvem Carnet (Sešit) a sbírky básní Mé měsíce a Cesty.
První žena Františka Januly Eva Kopáčová byla dcera českého malíře Jaroslava Kopáče, z tohoto manželství se narodila dcera Tereza. František Janula stále žije v Paříži se svojí druhou ženou Kateřinou, roz. Bernáškovou, vnučkou básníka Karla Tomana.
Počátky malířské dráhy Františka Januly spočívají především ve figurativní tvorbě, víceméně realisticky a výrazně svébytně pojaté. Před odchodem do Francie se již částečně zabýval abstrakcí, v pařížských podmínkách nového a nelehkého životního začátku se načas opět vrátil ke kresbám. Postupně se ale abstraktní vyjádření stalo jeho doménou. Vesměs jsou jeho práce hodnoceny jako natolik originální, že se vymykají jakémukoliv typickému zařazení. Velmi podmíněně je lze vnímat jako lyricky abstraktní, ale i symbolistické, expresivní, s ozvěnami baroka atd. atp
František Janula při své tvorbě velmi volně kombinuje a střídá nejrůznější postupy a povrchy začasté v podobě originálního experimentu na pomezí obrazu, kresby, grafiky či objektu. Používá olej, temperu, pastel, akryl i kvaš mnohdy ve složitých kombinacích. Využívá přitom netradičních a roztodivných povrchů, struktur a podkladů, ať již jde o plátno, dřevo, papír, tapety, karton, podlahové krytiny, textilie, lepenku, kov, dlaždice, průmyslově vyráběné desky, umělohmotné fólie a maquety či obyčejné dveře či okna. Pracuje s neobvyklými formáty a libovolně je překračuje, maluje oboustranně či pouze na zadní strany napnutých pláten a rámů a zkoumá tak zákulisí obrazu. S oblibou používá americké retuše, stříkané barvy, principy koláže či asambláže a povrch narušuje razantními vrypy a vrty. Obrazovou plochu libovolně prořezává, stříhá, řeže, přelepuje a slepuje a jinak deformuje a doplňuje.
Ve Francii má okruh sběratelů, mnozí z nich sledují jeho práci již desítky let. Je vnímán jako jeden z mála malířů cizinců, který v Paříži uspěl, a pro svůj původ je často spojován se jmény Františka Kupky a Josefa Šímy, jakkoliv výtvarně je jeho poloha odlišná.
František Janula je, zatím převážně ve Francii, uznávaným a ceněným malířem. Za svůj dosavadní život vytvořil tisíce prací, jejichž společným znakem je komplexní fantazie výrazu a formy a v důsledku toho naprostá originalita a nezaměnitelnost, která nikterak neubírá estetickému účinku a celkové působivosti vytvořených děl. V posledních dvaceti letech se do Čech vrací alespoň svými výstavami, které vždy mají ve výtvarné veřejnosti zasloužený ohlas.
(Text z knihy „Hostinato rigore“, vydal JUDr. Jiří Šuchman, galerie Dorka, Domažlice).
Poprvé po třiceti letech se dílo Františka Januly představilo v Čechách na skupinové výstavě „Paříž nad Otavou“ v galerii Prácheňského muzea v roce 1996. V následujících letech jsem Janulovi uspořádala řadu výstav opakovaně v Písku, Praze, Plzni, Českých Budějovicích, Klenové, Brně, Opavě atd. Další řadu výstav uspořádal galerista Jiří Šuchman v zastoupení galerie Dorka v Domažlicích.
František Janula je spojen s Pískem nejen naším dlouholetým přátelstvím, ale má zde i rodinné kořeny, žila zde jeho sestra a rovněž zde žije jeho neteř, která přednesla na zahájení výstavy verše z Janulovy poezie, kterou kontinuálně vedle výtvarné tvorby píše. Francouzské šansony zazněly v provedení Štěpánky Suchanové na akordeon. Zahájení vodňanské výstavy se malíř nemohl účastnit z důvodů zdravotních. 

Irena Mašíková Konštantová
emeritní kurátorka galerie a výtv. sbírek Prácheňského muzea v Písku