Původně barokní zahrada byla založená roku 1759 markýzou Marií Isabellou Černínovou vdovou po Františku Josefu Černínovi. Tvůrcem zahrady byl zahradnický inspektor, zahradník a sochař Jan Antonín Zinner pocházející z rozsáhlé zahradnické dynastie Zinnerů, který se podílel na tvorbě mnoha objektů zahradní architektury ve Vídni a jejím okolí. Například zahrada zámku Schloss Hof na hranici Rakouska a Slovenska je jednou z nejkrásnějších zahrad v německy mluvících regionech. Je tvůrcem barokní zámecké zahrady v Jaroměřicích nad Rokytnou a z jeho dílny pochází také kaskádová fontána v zámecké zahradě v Českém Krumlově. Přestože máme o jindřichohradecké zahradě pouze písemné zmínky, můžeme se domnívat, že vypadala právě tak, jako zachovaná Zinnerova díla jinde v Evropě.

Zahrada navazovala na vdovské sídlo „Klášteříček“ a vstupovalo se do ní bohatě zdobenou salla terrenou, která byla náhodou objevena při rekonstrukci budovy v roce 2003. Středem procházela osa k dodnes zachované barokní bráně a na několika terasách se odvíjel pestrý program typický pro zahrady této doby. Nacházela se tu četná stinná loubí, altány nebo kuželna. Kromě množství ornamentálních záhonů hrála důležitou roli také voda a vodní prvky. Na nejvyšší terase s výhledem do krajiny se nacházela velká sochařsky zdobená fontána viditelná ze všech koutů zahrady. Zobrazovala delfína, kterému do nosu zatínal zobák orel. Na tuto fontánu navazovala vodní kaskáda v podobě lastury a umělé skály a kaskáda končila ve velkém okrouhlém bazénu. Do konce 18. století byla zahrada zachována v nezměněném stavu. Roku 1801 vše zpustošil požár a k obnově již nebylo nikdy přistoupeno. Vybavení zahrady včetně kamenných prvků bylo postupně zničeno a rozebráno.

Zlatá éra Krafferovy zahrady

O 50 let později zpustošenou zahradu koupil soukeník Karel Solpera a obratem s ní provedl výhodný směnný obchod. Vyměnil ji se zahradníkem Tomášem Hruškou, který měl zahradnictví  v sousedství jeho domu. Spokojenost byla na obou stranách. Solpera měl větší pozemek a Hruška měl nové zahradnictví… a také dceru, která se vdala za Ignáce Kraffera. Tím se otevřela zlatá éra Krafferova zahradnictví, ve kterém pracovala celá rodina. Dokonce se traduje, že v zahradě pobýval i malý Bedřich Smetana, když žil se svými rodiči v Jindřichově Hradci.

Začátkem 20. století převzal zahradnictví po svém otci Josef Kraffer a dál pokračoval v rodinné tradici. Tehdejší zahradnická produkce zahrnovala všechno, co si umíme představit. Od květin venkovních, přes pokojové rostliny, citrusy, kamélie po zeleninu a ovocné stromky. Pro zvláštní příležitosti zde fungovala i půjčovna rostlin. Protože v této době neexistovaly hadice ani všelijaké stroje, nejvěrnějším zahradníkovým přítelem byla motyka a konev. Zajímavostí je důmyslný systém rozvodu vody pomocí přepouštění z jedné bazény do dalších, který se v zahradě zachoval dodnes.

Doba temna a svítání na lepší časy

V roce 1953 bylo zahradnictví rodině Krafferově zabaveno a zestátněno. Původní majitelé, kteří rodinný podnik budovali téměř 100 let, zde mohli zůstat už jen jako zaměstnanci. Přesto pouto rodiny Krafferovy se zahradou bylo tak silné, že i potomci Josefa Kraffera dál pracovali v zahradnictví, které bylo v té době už pod hlavičkou Komunálních služeb, až do ukončení provozu tohoto podniku. Období socialistického zahradničení zanechalo v zahradě nejvýraznější otisk ve formě dvou obrovských 50 m dlouhých vytápěných skleníků a nové kotelny, která vznikla na místě původního skleníku. Tyto rozsáhlé stavby definitivně zničily barokní kompozici zahrady, která se zachovala víc než 200 let. Zazděná byla původní barokní brána a zahrada se postupně měnila ve skládku. V 80.letech bylo zahradnictví s konečnou platností opuštěno a provoz i se zaměstnanci byl přesunut do modernějších objektů za městem. Brány Krafferovy zahrady se tak zavřely na dalších 30 let. 

Po roce 1989 byla zdevastovaná zahrada rodině Krafferově v restituci vrácena. Ti ji odprodali Městu Jindřichův Hradec a v roce 2003 ji získala do pronájmu trvalková školka Florianus. Zahrada byla v té době několik desetiletí opuštěná a připomínala les. Všechno bylo zničené, skleníky rozbité, původní terasy zavezené a celá zahrada se proměnila na jednu velkou skládku materiálu. Přesto se zde podařilo za několik let vybudovat prosperující trvalkovou školku produkující široký sortiment trvalek, trav a bylinek. Některé barokní terasy byly znovu obnoveny a celá zahrada se stala ukázkovou přírodní zahradou s tematickými záhony a vyhledávaným cílem zahradní turistiky.

Po 17 letech v roce 2020 trvalková školka Florianus Krafferovu zahradu opustila a nad místem se znovu začal vznášet otazník. 

Tím se vracíme opět na začátek pohnuté historie zahrady, ve které vzestupy střídají pády a doufáme, že se nám opět podaří vytvořit ze zahrady  zajímavé a živé místo v srdci Jindřichova Hradce.

Inspirativní místo setkávání

Jak se tato naše myšlenka postupně rozvíjí, vznikl nápad na vznik centra zahradní kultury, kde budeme moci laické i odborné veřejnosti zprostředkovat náhled do historie i ukázat současné trendy zahradní architektury. Ale protože hýčkat si zahradu za zdí postrádá smysl, rozhodli jsme se, že nejlepším řešením bude tento prostor zároveň zpřístupnit a ukázat veřejnosti, jaká kouzelná místa v Jindřichově Hradci přímo v centru města máme. Pro spoustu obyvatel je toto místo totiž jen bílou skvrnou na mapě, o které vůbec nevědí.

Ruku v ruce s otevřením samozřejmě půjde i postupná rekonstrukce budov a zahrady. Naší vizí je vytvoření areálu, kde se budou potkávat a prolínat jednotlivé zahradnické obory a kam si budou moct lidé přijít odpočinout nebo se pobavit. Velkým potenciálem, ze kterého bychom rádi vytěžili maximum, je klid, ticho a bezpečí, které uzavřený areál skýtá. Je vlastně pravým opakem rušných ulic.

Protože chceme být v centru dění a inspirativního ducha místa vstřebávat co nejčastěji, v první řadě bychom sem rádi přesunuli svoje pracovní aktivity. Postupně zde vzniká krajinářský atelier, na části zahrady se věnujeme produkčnímu pěstování květin včetně květinářství, kde si můžete pořídit čerstvě natrhanou kytici. Samozřejmě myslíme také na veřejnost, která nám vyjadřuje velkou podporu a je motorem pro naše další aktivity. Naším největším úkolem pro příští rok je sehnání financí na vybudování sociálního zázemí, tak aby akce pořádané v zahradě byly pro naše návštěvníky o něco pohodlnější. Hudbou budoucnosti je pak malá venkovní kavárna, protože míst k posezení s kávou bude v zahradě víc než dost.

Míša Zudová