Ta byla začátkem mrazivého března 2018 nalezena uprostřed louky mezi obcemi Chlum u Třeboně a Lutová v zuboženém stavu – na kost vyhublá, vyčerpaná a právě rodící kůzle. Měla velké štěstí, že na ni natrefili lidé, kterým nebylo lhostejné, co viděli a zprostředkovali jí pomoc. Po zákroku třeboňských veterinářů se ukázalo, že koza měla v břiše ještě další mrtvé kůzle a její celkový stav byl tak vážný, že se zvažovalo i utracení zvířete. „Vyzařovala z ní ale taková síla a odhodlání, že jsme se rozhodli dát jí šanci“, říká Nikola Mrázková, ošetřovatelka ze záchranné stanice. Róza záhy pookřála, byla velmi vděčná za lidskou společnost a žrala doslova jako protržená. I přes jejího nezlomného ducha trvalo více než dva měsíce, než se koze podařilo samostatně zvednout a udělat pár kroků. „Po celou tu dobu jsme ji polohovali, abychom co nejvíc zamezili otlakům a proleženinám a rovněž ji podporovali psychicky. Jako účinná rehabilitační pomůcka se nám osvědčila podložka z palet, kterou jsme pod ní umístili tak, aby jí zatím slabé nohy visely dolů a celý den na nich neležela. Tato poloha umožnila lepší prokrvení končetin, koza se začala do nohou postupně opírat a nakonec i sama chodit. Než se dostala do formy, trvalo sice ještě celé léto, ale dnes je z ní kozí krasavice, na níž byste předchozí útrapy vůbec nepoznali“, vypráví. „Ač nejsme zaměřeni na poskytování azylu domácím zvířatům, občas se nějaký takový případ, kdy je naše pomoc aktuálně potřeba, vyskytne. Koza Róza u nás už po všech peripetiích zůstala, neboť nám velmi přirostla k srdci a je takovým naším maskotem. Dokonce na podzim loňského roku začala dávat mléko, takže ji denně dojíme. A právě teď s příchodem jara začala dojit tolik, jako by pod sebou měla hordu kůzlat. Jsme za to rádi, neboť cenné kozí mléko využijeme například v létě při odchovu osiřelých srnčat. Bereme to jako takové malé poděkování od Rózy za to, že jsme v její uzdravení věřili“, dodává s úsměvem Nikola. A Rozárka ani nemusí smutnit, že nemá ve stanici kozí parťáky. Kromě lidí se přátelí také s klisnou Barčou, se kterou nyní sdílí bydlení. Ale to už by bylo zase na další povídání…

Pokud vás jarní příběh kozy Rózy zaujal, můžete péči o ni podpořit cestou adopce na dálku, nebo se alespoň na jaře do třeboňské záchranné stanice vypravit na výlet. Bližší informace k adopci zvířat získáte na webu stanice v sekci Adopce nebo na e-mailu vydry@vydry.org.

 

Olga Růžičková, ZS Třeboň