Mechanik musí technicky myslet, aby byl schopen odstranit závadu. Musí být precizní. Nemůže se stát, aby špatně opravil brzdy nebo nechal povolené kolo. "V neposlední řadě musí být spolehlivý. Abychom měli jistotu, že svou práci dokončil a že vozidlo neodjede z dílny s nějakou závadou. Zodpovídáme za lidské životy,“ vysvětluje poručík Jaroslav Matyáš, jaké požadavky jsou kladeny na práci mechaniků.
Jako velitel čety oprav řídí práci 36 lidí, kteří se starají o kolovou i pásovou techniku. „Jsou to schopní mechanici, kteří mají k autům vztah,“ chválí je poručík Matyáš. Většinu oprav provádějí bez problémů. Pomohlo jim v tom i školení v kopřivnické automobilce TATRA, která pro armádu vyrábí nákladní vozidla. „V 98 procentech případů jsme schopní si s opravami poradit bez tápání,“ doplňuje poručík Matyáš.

Vojáci používají diagnostické zařízení
Náročné jsou opravy staré techniky, pro kterou se špatně shánějí náhradní díly. U novějších vozidel je situace mnohem lepší. Nechybějí náhradní díly, výrobci dodávají speciální přípravky pro údržbu a nová technika je navíc vybavena řídícími jednotkami. Například u obrněných vozidel Dingo používají vojáci speciální diagnostické zařízení. To dokáže nejen zjistit, o jakou závadu se jedná, ale v některých případech ji dokáže i odstranit.
Strakoničtí mechanici opraví v průměru šest až sedm vozidel týdně. „Nepočítáme ani tak počet kusů techniky, jež opravíme, ale spíše opravárenské hodiny. Je to hodně individuální záležitost. Na jednom autě stráví mechanik pár hodin, na jiném třeba 40 nebo 50 hodin s tím, že na něm pracuje více mechaniků dva týdny,“ uvádí poručík Jaroslav Matyáš a dodává, že k tomu všemu patří také rozsáhlá papírová práce.

Na pásy nedá dopustit
Jako mechanik u strakonického útvaru slouží i desátník Jakub Sára. Bez váhání prozrazuje, že pásy jsou pro něj srdeční záležitostí. „Můj otec i děda sloužili u tankového vojska, zbytek rodiny pak u protivzdušné obrany nebo mechanizovaného vojska,“ odkryl rodinné kořeny šestadvacetiletý mechanik.
V armádě slouží osm let, z toho poslední tři roky ve Strakonicích. Předtím působil jako řidič tanku v Přáslavicích. „Pásová technika již není v armádě tolik rozšířená. Je to jedinečný druh techniky, ať už z hlediska motoru, převodovky, samotných pásů a dalších součástí. Při údržbě a opravách se zde hodně uplatňují um a zkušenosti mechanika,“ tvrdí desátník Sára. „Když provedeme opravu, máme možnost si techniku projet a vyzkoušet, jak na tom je. Taková příležitost se každému nenaskytne,“ potvrzuje desátník Jakub Sára, že práce mechanika je sice náročná, ale i zajímavá.

Jana Samcová,  25. protiletadlový raketový pluk Strakonice