VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Sochař se těší: Až vytryskne voda

V loňském roce byla vyhlášena Městským úřadem Jindřichův Hradec anketa. V ní se mohli obyvatelé vyjádřit, jaké umělecké dílo by mělo být umístěno na zrekonstruovaném Masarykově náměstí.

23.4.2008
SDÍLEJ:

Sochy na Mariánském sloupu na náměstí Míru v J. Hradci se dočkaly opravFoto: Josef Böhm

Masarykovo náměstí bude od června zdobit nová fontána z červené žuly.

Lidé se přiklonili k názoru umístit zde fontánu. Poté byla vyhlášena veřejná anonymní výtvarná soutěž. Z deseti účastníků byl vybrán návrh akademického sochaře Františka Häckela.

V současné době se realizuje spodní část fontány. Na základové desce v hloubce dvou metrů pod povrchem bude vybetonován kruhový základ. Do něj se umístí akumulační nádrž na vodu, která bude fontánou cirkulovat.

Další částí konstrukce bude železobetonová deska o průměru 5,4 metru. Z ní budou vyčnívat pilíře. Na ně potom budou části fontány umístěny.
Fontána bude mít samostatnou strojovnu umístěnou stranou, aby byla snadno podle potřeby přístupná.

Práce budou zahájeny v dubnu, aby betonové části byly patřičně připravené na váhu monolitů. Ty by se měly osadit koncem května a v červnu by měla fontána osvěžovat náměstí.

Byla pro vás soutěž velkou výzvou?

František Häckel: Musím přiznat, že jsem ještě před tím, než ji město vyhlásilo, přemýšlel o tom, že by se mi líbilo, kdybych se mohl ve městě realizovat. Je zvláštní, že jsem v té době uvažoval, že navrhnu nějaká „pítka“. A najednou tu byla šance v podobě fontány. To jsem nemohl odolat. Měl jsem štěstí, můj návrh byl vybrán.

Odkud jste čerpal inspiraci?

Především z přírody. Někdo si pod tím může představit vyhlodaný sýr. Jiný zase erozí puklou skálu, ze které tryská voda, se skalními jezírky. Jsou to dva obrovské monolity z červené hrubozrnné žuly. Každý bude po opracování o váze asi 16 tun. Byly odlámány pro tento účel v lomu u Liberce, kde se nyní opracovávají.

Fontána bude poměrně nízká, pokud z ní nebude právě prýštit voda. Co vás vedlo k takovému řešení?

Musel jsem vycházet z prostředí, kam bude umístěna. Napadlo mne, že nemůže být vysoká, protože by se na horizontu ztrácela mezi dopravními značkami a vším, co se na ulici děje. Její výška je asi 70 centimetrů nad zemí, samotného monolitu 60 centimetrů, dole bude deseticentimetrová mezera. Průměr segmentu je čtyři metry. Také jsem nechtěl, aby tam byly nějaké výčnělky, které by mohl nějaký opilý vandal ulámat nebo nějak poškodit.

Mohl byste upřesnit její podobu a funkčnost?

Kromě toho, že je fontána poměrně nízká, má dole úzký „talíř“, do kterého voda stéká. Úzký proto, aby to bylo bezpečné pro malé děti. Nechtěl jsem tam žádnou obrubu, aby spáry ostatní povrchové dlažby nebyly porušeny. Vše je propočítáno tak, že voda bude tryskat nahoru a dopadat na plochu monolitu a pak do jamek, po kterých bude postupně stékat dolů, kde zůstane v „talíři“ a nebude přetékat na chodník.

Jak jste si poradil s technickým zázemím?

Protože se musíme řídit normami a předpisy, musel jsem přizvat odborníky. Nejsem technolog, bez nich bych to nezvládl. Celou odbornou část jsem s nimi konzultoval. S ohledem k poloze jsem nemohl využít výškového střiku vody, tři až čtyři metry. Proto bude středový pramen prýštit asi metr vysoko a ostatní boční budou nižší.

Myslíte si, že bude náročné udržovat fontánu čistou?

Samozřejmě jsem myslel i na to. Bude stát nedaleko listnatých stromů. Kuřáci tam nejspíš budou odhazovat nedopalky. I když bych byl samozřejmě rád, kdyby tomu bylo jinak. Předpokládá se, že tryskající voda bude případné nečistoty odplavovat.

Před časem jste se setkal s občany, abyste jim přiblížil vaše představy o projektu. Jak lidé reagovali?

Především byli zvídaví, poslouchali. Setkání se uskutečnilo, abych je seznámil s finanční stránkou díla. Aby věděli, na co se používají jejich peníze z daní. Po přednášce se rozvinula zajímavá diskuse.

Je známo, že jste již podobnou fontánu před lety navrhl. V čem jsou podle vás podobné?

Víte, asi před 25 lety jsem skutečně kulatou fontánu navrhl, ale fontány jsou téměř vždy kulaté. Navíc byla jinak řešená, s jiným motivem a mnohem menších rozměrů. Ale využil jsem základní princip, který se osvědčil. Potvrzují to jen další výtvarníci, kteří se mou první fontánou inspirují dodnes. Samozřejmě jsem přesvědčený, že je tato jindřichohradecká fontána výjimečná. Navrhoval jsem ji výhradně pro toto místo.

Jak si představujete letošní léto s fontánou na náměstí?

Jako čas, kdy si lidé budou moci v klidu sednout na lavičku a povídat si v příjemném prostředí. Maminky si tady budou moci namočit kapesník, aby otřely dětem pusu od zmrzliny. Těším se, až vytryskne voda, pomalu odteče přes jamky dolů, bude chvíli ticho a po chvíli zase zašumí voda a lidé se za ní překvapeně otočí.

Kromě autorské činnosti pracujete na záchraně památek našeho kulturního dědictví. Mohl byste některé z nich přiblížit?

Mezi mou nejrozsáhlejší restaurátorskou práci v Jindřichově Hradci patří morový sloup. Ten se opravoval od roku 1974 podle potřeby prakticky do současnosti. Loni jsem osazoval dvě dvojice andílků. Dnes jsou téměř všechny sochy repliky, kromě Boží Trojice nahoře, Josefa a Anny Samotřetí. Originály jsou vystaveny v Muzeu Jindřichohradecka. Pak jsem restauroval například sochy na domech kolem zámku, vázy, Pannu Marii. Koncem devadesátých let se mi podařilo zachránit sgrafita na Pokorného domě. V té době už hrozilo jejich spadnutí. Dále dvě klášterní sochy. Prakticky o každých prázdninách jsem něco dělal.

Na kterých místech jste ještě mimo náš region restauroval?

Nyní budu pracovat na fasádě se sochami v Havlíčkově ulici v Praze. V minulosti to byl mimo jiné Obecní dům, Vinohradská tržnice nebo Kulturní dům na Smíchově. Z mimopražských to byly například zámek ve Valticích a v Liblici. Vážím si toho, co nám zanechali předkové. Dělat však vlastní sochy je mnohem lepší.

Jaký je váš vztah k Jindřichohradecku?

Mám tu spoustu přátel. Krajina tady není nahodilá. Je vydupaná z bažin, jsou tu rybníky, je po generace vytvářená lidskou rukou. To mi vyhovuje. Celý život vnímám svět přes ženy. Jestli jsou v Čechách krásné holky, tak v Jindřichově Hradci jsou ty nejkrásnější. Tak proč bych to tu neměl mít rád. Navíc mám radost, že se moje práce stane součástí tohoto města.

Autor: Stanislava Koblihová

23.4.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Základní škola Sokolská v Třeboni.

Ve škole v Sokolské chtějí vylepšit družinu

Fotografie, která se stane symbolem letošních voleb.
DOTYK.CZ
6

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

Na diskotéce jí ukradli kabelku

Jindřichův Hradec - Zmizela hotovost i platební karta.

Dačičtí fotbalisté dostali dvanáct gólů, prapor držela pouze Třeboň

Jižní Čechy – Fotbalový krajský přebor mužů měl na programu 11. kolo. Magnetem bylo střetnutí vedoucí Želče s druhým Hradcem, ale to se velmi záhy změnilo v jasnou záležitost a hosté si nakonec odvezli půltucet gólů.

OBRAZEM: Žítečské děti si užily odpoledne s dýněmi

Žíteč - Zábavné odpoledne pro děti připravil v Žíteči tamní svaz žen.

Řidič multikáry narazil do stromu, do nemocnice ho transportoval vrtulník

Vacov - K nehodě s vážným zraněním došlo v pondělí 23. října v půl deváté na silnici z Vacova do Vrbice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení