Jiřího maminka nemluví kvůli těžké nemoci. Propadla se do ní před dvěma lety, možná právě i kvůli synovi. Jeho 82letý tatínek ukazuje v zahrádce před domkem napadrť rozbitý nábytek. „Kdybyste viděl, jak to tu vypadalo, než ho sebrali,“ kroutí hlavou pan Kokeš. „Když neměl drogu, byl úplně hroznej. Vzteky bez sebe, do všeho kopal,“ říká. Senior se bál o sebe i manželku.

„Zakazoval nám pohybovat se po domě, který jsem přitom postavil vlastníma rukama. Vysmíval se mi, ponižoval, vyhrožoval, že mě nechá zlikvidovat,“ líčí. O pomoc se zprvu bál požádat, za syna se styděl. „Žijeme na malém městě, každý nás tu zná. A já stále věřil, že nakonec splní, co léta sliboval – že začne pracovat a že nám vrátí vše, co si vzal.“

Petr Kuřátko u plzeňského městského soudu.
Ženu pronásledoval vrah vnuka Aloise Rašína. Strašně jsem se bála, vyprávěla

Pocity, které pan Kokeš popisuje, zapadají do zkušeností odborníků, kteří se věnují problematice domácího násilí. K tomu dochází nejen mezi partnery, ale i mezigeneračně, a s tím bývá ještě těžší jít ven. „Pokud prarodiče, navíc v pokročilém věku, zažívají násilí od dětí nebo vnuků, obviňují se a stydí, že je špatně vychovali. Věří jejich slibům a často pod nátlakem vyhoví ve všem, co po nich žádají,“ vysvětluje Martina Vojtíšková, vedoucí krajského intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím z organizace Spirála. Její sociální pracovníci pomohli Kokešovým v těžkých chvílích, spolu s libochovickými úředníky.

Jiří v domě Kokešových ještě loni přespával, ačkoli nepřispíval nic na nájem ani energie. Nechával tam nepořádek, i stříkačky a pořád bral rodičům jejich věci, prodával je a nosil do zastavárny. Dokonce jim schovával složenky k zaplacení. Mnohokrát je donutil půjčit si kvůli němu peníze a sjednat smlouvu s operátorem mobilních telefonů. Kvůli tomu spadli do dluhů, poslední půjčku ještě splácejí. Libochovický starosta Miroslav Zůna si problému všiml brzy po nástupu do funkce, na přelomu let 2018 a 2019. Podle něj byl pan Kokeš k jakýmkoli orgánům i policii zprvu nedůvěřivý. Budování důvěry trvalo dlouho, ale vyplatilo se.

Daniel Z. dostal u soudu podmínku
Spal s dívkami, ač je HIV pozitivní. Vyvázl s podmínkou

Na úřadu pomohli Kokešovým materiálně. A nakonec jim zřídili v okolí poměrně neobvyklý institut správce financí. Důchod či jakékoli další peníze jim začaly chodit na speciální účet. Úřad z něj poplatí jejich závazky a k tomu jim vyplácí týdenní „kapesné“ podle jejich požadavků. Libochovičtí úředníci také oslovili společnosti, u nichž měli Kokešovi dluhy, a pomohli s jejich umořováním, aby je neohrozila exekuce. „Podali nám pomocnou ruku, panu starostovi i sociální pracovnici Gabriele Procházkové děkujeme stejně jako paní Vojtíškové ze Spirály. Kdyby nebylo jich, neměli jsme ani na jídlo, zhubli jsme mnoho kil,“ líčí pan Kokeš. „Od dobrých lidí jsme také letos dostali novou televizi.“

Opakovaně porušoval zákaz vstupu

Jmenovaní poskytli Kokešovým potravinovou pomoc a podporu v těžkých životních momentech. A s jejich pomocí se nakonec senioři odvážili dojít i na policii, která násilníka vykázala z domu, zprvu na dobu deseti dnů. Díky intervenci Spirály v předběžném opatření soud tuto ochrannou dobu prodloužil. Jiří zákaz kontaktu a vstupu do obydlí opakovaně porušoval. Policie ke Kokešovým několikrát vyjížděla a nakonec ho vyvedla v poutech. A nezvedený syn byl letos odsouzen za maření výkonu vykázání a úředního rozhodnutí na dobu 14 měsíců. Nyní ho navrch čeká líčení pro podezření na týrání osoby žijící ve společném domě.

"Ústečan" z dokumentu V síti před soudem v Ústí nad Labem
Sexuální predátoři z dokumentu V síti. Podívejte se, jak to s nimi je dnes

Na poslední fotografii je Jiří pohublý, má propadlé rysy, neomylnou známku dlouholetého užívání tvrdých drog. Přitom zprvu nic nenasvědčovalo, jak to s ním dopadne. Kokešovi ho adoptovali, když mu byly 3 měsíce. Měl 100procentní sluch, už v 5 letech uměl notovat Ptačí tanec, který slyšel na pouti. Než šel do školy, naučil se na trumpetu. Pak uchvacoval diváky hudebních vystoupení v Saturnově sálu libochovického zámku. Nastoupil na vojenskou konzervatoř v Roudnici nad Labem. A hned mu slíbili místo u armádní ústřední muziky v Praze. Chytl se ale špatné party, přišel k alkoholu i drogám. Přivedl na svět dvě děti, na které neplatil. Kvůli tomu ho poprvé zavřeli. Pořádnou práci si dokázal najít snad jednou na pár let, jinak se protloukal.

Do prvního vězení kvůli alimentům v Stráži pod Ralskem, ale i později do Litoměřic a Horního Slavkova za ním rodiče jezdili. Měl postupně ještě další dva syny s jinou ženou. Kokešovi si jeho děti oblíbili, měli je za vlastní, ostatně podobně jako Jiřího. Za syna dokonce léta platili alimenty. Nechtěli, aby jeho děti strádaly. Jiřího jednání, jeho trestně-právní důsledky, v poslední době i jejich zdravotní stav a epidemie nakonec mezi seniory a děti jejich Jiřího vrazily klín. „Už jsme přišli o druhá vnoučata,“ posteskne si pan Kokeš. „Ale nakonec jsem pochopil, že kontaktovat policii a někomu se svěřit není ostuda. Ale někdy jediná možnost, jak si zachránit život,“ uzavírá senior.

Je vám tento příběh povědomý?

  • I při napadení blízkou osobou volejte 158 a nechte telefon vyvěšený.
  • Informujte svého lékaře o násilí, ale i zranění či psychické újmě.
  • Zapamatujte si svědky. I sousedé vidí a slyší, co se u vás děje.
  • Při opakovaných incidentech vyhledejte pomoc intervenčního centra, specializovaného pracoviště pro osoby ohrožené domácím násilím.
  • Rady a právní podpora od jeho konzultantů jsou bezplatné, diskrétní a dostupné.
  • V každém kraji je jedno takové centrum, přehled najdete na
    www.domaci-nasili.cz
     a jejich mapu také na www.mlceniboli.cz.
  • Na intervenční centrum v Ústeckém kraji (tel.: 475 511 811) se loni obrátilo s žádostí o pomoc 44 osob starších 60 let, nejstaršímu bylo 86 let.