Co předcházelo osvobození Českého Těšína, se lze vyčíst z písemných záznamů českotěšínského kronikáře Jana Havláska, který vedl městskou kroniku v letech 1945-1962. Jeho zápisky z období těsně před samotným osvobozením města jsem převyprávěl…

Lid Českého Těšína se v lednu 1945 konečně dočkal dunění sovětských děl z blížící se fronty. Tyto rány však v lidech nevzbuzovaly úzkost, jako při nesmyslném bombardování obytných čtvrtí měst a vesnic Američany, ale radost, protože přinášely osvobození.

Dunění děl se neustále stupňovalo a Těšínem táhly zdemoralizované hordy německé armády včetně formací jednotek SS složené z odpadu všech národů „nadlidí“ otrávených jedem fašismu a nacismu. Za nimi v únoru 1945 na příkaz německého velitelství prchalo německé obyvatelstvo, které tak nechtíc plnilo požadavek Konrada Henleina „Heim ins Reich“ (slogan objevující se od roku 1920 ve spojení s právem na sebeurčení pohraničních německých oblastí bývalého Rakouska-Uherska a používaný zejména v době německého nacionalismu jako politické heslo).

Vstup sovětských vojsk do Ostravy 

Pak se zdálo, jako by se fronta začala vzdalovat. Zvuk kanonády, přicházející dříve od východu, se následně ze severu přesunul na západ. Teprve později se lidé dozvěděli, jak nesprávná byla jejich netrpělivost. Na příkaz Stalina byl totiž Rudou armádou proveden obchvat tak, aby se fronta vyhnula průmyslovým oblastem a především šachtám v ostravsko-karvinském revíru. V důsledku obchvatného manévru Rudou armádou byl Český Těšín osvobozen o něco později než ostatní obce na Těšínsku.

Když 30. dubna 1945 vstoupila sovětská a československá vojska do Ostravy, sídlily ještě v Českém Těšíně německé vojenské formace, které se stáhly až v noci z 1. na 2. května směrem ku Frýdku. S nimi prchali i městští a okresní úředníci, kteří téměř šest let doslova drancovali majetek města. Ve městě zůstal poslední německý oddíl Sprengkommanda SS (ženijní oddíl).

Obyvatelstvo města ve své nedočkavosti s blížícím se osvobozením zapomnělo na úkol tohoto oddílu. A tak se německým sapérům podařilo nechvalné rozloučení s Těšínem a v noci z 2. na 3. května. Několik málo hodin před příchodem Rudé armády, se jim podařilo vyhodit do povětří všechny tři mosty přes řeku Olzu. Při tom ohromném výbuchu byla úplně zničena jedna z nejstarších budov Českého Těšína, tzv. Osmek, která byla postavena v 16. století.

3. května 1945 v ranních hodinách zelo město prázdnotou, ale brzy se odněkud donesla zpráva: „Naši jsou tu!“ Do Českého Těšína vjela první sovětská rozvědka vítaná všemi občany. Za necelou hodinu nato, v poledne 3. května 1945, zavlála na radnici československá státní vlajka spolu s rudým praporem.

Po šesti letech a sedmi měsících se vrátil Český Těšín, který byl už 3. října 1938 okupován beckovským polským vojskem a následně od 2. září 1939 německými fašisty, k Československé republice.

Vojenským velitelem města se stal podplukovník Ivan Laško, jehož oddíl město osvobodil. Ten následně předal 5. května 1945 vedení do rukou Revolučního národního výboru.

7. května 1945 se konala v budově radnice města Českého Těšína první slavnostní schůze Revolučního národního výboru, jehož předsedou se stal lékárník Antonín Novotný a členové Vilém Pavlík, Alois Svoboda, Ervín Gurecký, Štěpán Kaluža, Ferdinand Dušek, J. Kudrna, Josef Jandák, Antonín Vavruša, Leopold Lyčka, Emil Čudek , J. Cieslar a dalších 12 členů.

Nesourodý výbor 

Revoluční národní výbor byl velmi nesourodý, členové se velmi často měnili, mnozí začali pracovat s nadšením, ale jiní pracovali jen pro uchycení moci nebo osobní prospěch. Přesto se život v Českém Těšíně začal vracet k normálu. Byla zajištěna bezpečnost obyvatelstva, požární služba. Byly otevřeny provizorní hraniční přechody a hlavně byly zajištěny dodávky potravin městu.

V červnu 1945 přešla pod správu RNV plynárna, která ušla pohromě zásluhou Osvalda Francuze (bližší informace není uvedena). Začala fungovat městská nemocnice, kterou Němci doslova vydrancovali a na školách začalo vyučování.

Kronikář města Jan Havlásek dále v kronice zaznamenává situace, které město muselo po osvobození řešit a celý tento průběh života Českého Těšína a jeho obyvatel ukončuje v roce 1962 (bohužel další jeho osud není znám). Ale to už je jiná kapitola.

Milan Čierny

*Použité informace: Státní okresní archiv Karviná a poděkování za spolupráci patří paní Lídě Ferugové.