Rudé péro, Ribanna a další. Indiánskou zbrojovku ve Velké Polomi vede náčelník

Lékařská fakulta v Ostravě nebude mít omezenou akreditaci

„Kterého kluka neoslovili Indiáni a nechtěl být jako oni silní, spravedliví a svobodní?“ uvádí pětašedesátiletý Lazecký ke kořenům svého již dvě dekády trvajícího podnikání. Vzpomíná na druhou půlku šedesátých let minulého století, odkdy se i u nás objevují "indiánky". Tehdy hlavně německo-jugoslávské produkce.

Dnešní náčelník si v té době dělá svůj první luk z větve šípkového keře, tětiva je obyčejný špagátek. "Ten druhý jsem si pak ustrouhal  z jasanového dřeva a vypadal už jako v těch indiánkách. Šípy byly ze štípaných smrkových polen, hroty měly dřevěné, na kormidla se použilo husí peří," líčí muž, jenž má univerzitní dřevařské vzdělání. 

OBRAZEM: V karanténě ve Wu-chanu je i student z Ostravy. Rodina má o něj strach

Princip luku už každopádně nijak nemění, pouze ho modernizuje a vylepšuje. Zůstávají i materiály z dětství; jasanové dřevo či peří (to ovšem nyní z amerických krocanů). "V nabídce máme okolo třiceti modelů luků. Sportovních, loveckých i těch pro volný čas a zábavu – však je také pořizují střediska volného času či školy," konstatuje.

Vlajková loď z 1. České indiánské zbrojovky z Velké Polomi nese jméno Romulus, ramena má z jasanu olepeného sklolaminátem a madlo tvoří "sendvič" z amerického ořechu, padouku a jasanu. Na délku měří dvaašedesát palců a napínací sílu má čtyřiatřicet liber. "Při výrobě používáme zásadně angolsaské míry," uvádí náčelník. 

Někdejší „ajťák“ za pípou v Ostravě: Od brigádníka po experta!

Nejvíce na odbyt jde nicméně Traper, reflexní lovecký luk s délkou šedesáti palců a napínací sílou dvaatřiceti liber. "Jedeme si vlastní vývojové řady, ročně vyrobíme okolo pěti tisíc luků. K tomu třikrát čtyřikrát tolik šípů. Ty jsou dřevěné, duralové i plastové," popisuje Lazecký s tím, že firma zaměstnává do pěti lidí plus brigádníky.

Zástupcem náčelníka je Lazeckého zeť Lukáš Měch. "Jsem spíše než na Indiány na sport, ale pochopitelně i v dětství jsem měl svůj vlastní luk z ohnutého klacku…" směje se. Jméno firmy pochází od jednoho z pracovníků, Jana Hlaváče. Ten se svého času nechává slyšet, že jde do "indiánské zbrojovky". A lidé na toto jméno slyší.

"I v mailové korespondenci mne zákazníci zdraví různými svými indiánskými pozdravy," podotýká náčelník, jenž disponuje vlastní obrovskou (originální indiánskou) čelenkou. Našla by se i dýmka míru či tomahawk. "Výrobu dalších indiánských zbraní a propriet jsme nezavrhli, vždy plánujeme, ale nakonec není čas," uzavírá. 

K TÉMATU