Kliknutím zvětšíte
„Ve sportu bylo plno vítězství, malých úspěchů, ale největší událost bych zařadil až do trenérské kariéry, kdy se nám povedlo s týmem žen postoupit do třetího kola Českého poháru,“ popisuje a dokumentuje tím svůj vztah k fotbalu.
„Je fajn být součástí týmu, který si zahraje proti Spartě, v jejímž týmu nastoupí polovina hráček z reprezentace.“
Většinu kariéry prožil v brance. I proto se mu vlastní góly vyhýbaly.
„Různé chyby jsem ale udělal,“ usmívá se. Sympaticky ještě dodává: „Soupeři jsem gól několikrát doslova daroval.“
Kdo si podle vás zaslouží červenou kartu?
Politici, co dopustí, aby se sport a výchova mládeže provozovaly v ostudných podmínkách. Z Písku bych dal příklad tréninkové louky v areálu Hradiště a obloukové haly.
Za co ve své firmě kopete?
Samozřejmě za celou firmu Interplex, oddělení designu.
Kdo je váš sportovní vzor?
Vysloveně sportovní vzor nemám. Přeju především všem českým sportovcům, kteří ve světě reprezentují českou šikovnost.
Jaké byly vaše osobní sportovní začátky?
Celé mládí jsem s rodiči a sourozenci žil na Hradišti, asi dvě stě metrů od hřiště, a tak volba sportu pro mě byla jasná. V pěti letech jsem řekl taťkovi, že bych chtěl hrát s kamarády ze školky fotbal. Na fotbal mě dovedl, ale po pár trénincích mne to omrzelo. Takto to bylo celkem dvakrát. Až na třetí pokus v šesti letech taťka řekl, ať jdu sám s kamarády, od té doby mě to chytlo a v tomto klubu působím bez přestávky 28 let. Jako každý jsem chtěl za míčem běhat, ale po pár letech jsem přišel, že nejvíc mě to táhne do brány, a tak se ze mě stal brankář. Protože klub mi hodně dal, na oplátku jsem cítil, že bych mu měl něco vrátit a ve 29 letech k chytání – většinou za B tým – jsem začal i trénovat tým žen. V klubu TJ Hradiště dodnes působím jako brankář a trenér ženského družstva.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
