Jak se zrodilo, že půjdete do pole?

Už v týdnu na trénincích jsme věděli, že nás na zápas nebude mnoho. Několik kluků trápí zranění, někteří měli naopak pracovní povinnosti. Během týdne trenér obvolal koho se dalo, ale i přes to se nás nesešlo dost. Z minulosti nějaké zkušenosti se hrou v poli mám a trenér o tom ví, takže když se na mě obrátil, jestli bych byl ochotný pomoct klukům a byl připraven v případě potřeby nastoupit do hry, tak jsem souhlasil. Ostatně se tak nestalo poprvé.

Co se vám honilo hlavou, když jste šel na hřiště?

Když jsem se o poločase dozvěděl, že se trenér Kopecký zranil a měl bych za něj zaskočit, tak jsem byl opravdu nervózní. Nečekal jsem, že budu první volbou do hry, a už vůbec, že bych měl hrát celý druhý poločas. Když jsem si to ale vše sesumíroval v hlavě, tak mi došlo, že ode mě asi stejně nebude mít nikdo žádná velká očekávání a nervozita ze mě opadla. Dostal jsem jasné instrukce a během hry jsem se soustředil na to, abych plnil trenérovy pokyny a na to, že do útoku vlastně vůbec nepatřím, jsem nakonec vůbec nemyslel.

Fotbalisté Zábřehu uhráli cennou remízu s vedoucím Medlovem.
KP: Návrat trenéra a finanční motivace v Konici. Lídři ztratili, spodek vyhrál

Podařilo se vám vstřelit gól na 3:1, jak padl?

Po jednom z útoků soupeře se nám podařilo přejít do brejku, kdy David Kožuch utekl po lajně a krásně mě našel na zadní tyčce, kde se mi podařilo míč doklepnout do brány. Měl jsem to sice na dlouhou nohu, ale nějakým zázrakem se mi to podařilo trefit tak, že to skončilo v bráně.

Byl to váš první gól v kariéře?

Co se týče seniorských soutěží, tak ano, protože jinak jsem už od dorostu primárně brankář. Podařilo se mi sice dát gól ještě za šternberské béčko v předsezonní přípravě, ale to samozřejmě nepočítám.

Věděl jste, jak slavit?

V první chvíli jsem na oslavu vůbec nemyslel. Napřed jsem koukal po rozhodčím, zda to náhodou nebyl ofsajd, ale jakmile jsem zjistil, že gól platí, tak jsem se spontánně rozběhl za spoluhráči, kde jsme začali společně slavit.

Byla radost o to větší, že jste vstřelil vítěznou branku?

Samozřejmě, že je radost o krapet větší, když nám ten gól zajistil všechny tři body. V této fázi sezóny je v boji o záchranu každý bod důležitý.

Kolik vás to bude stát do kasy?

Abych pravdu řekl, ještě přesně nevím, nějaké cifry létaly vzduchem hned po zápase v kabině, ale nechám se překvapit, na kolik tento můj počin pokladník ocení, předpokládám však, že mě to nevyjde levně.

Co vám na to říkali spoluhráči či kamarádi?

Pochopitelně měli všichni obrovskou radost. Kamarádi tomu zprvu nemohli uvěřit, ale nakonec mi ke vstřelenému gólu pogratulovali a společně jsme si zavtipkovali, že se do brány ani nemám vracet. Počítal jsem už před zápasem, že kdyby se mi podařilo vstřelit gól, tak se vtípkům nevyhnu.

Rapotín doma po nepřesvědčivém výkonu podlehl Bohuňovicím.
Dotahovali marně. Rapotín po mdlém výkonu nestačil na Bohuňovice

Zápas jste odnesl také krvavým šrámem.

Na konci zápasu během jedné z útočných standardek jsem dostal od protihráče rukou do obličeje a spustila se mi krev z nosu. Nechal jsem se ošetřit a protože to nešlo zastavit, tak jsem ještě na konci zápasu vystřídal.

Říkal jste, že s hraním v poli máte nějaké zkušenosti.

Do dorostu jsem nastupoval v útoku, pak se nám ale jednou zranil brankář a neměl kdo chytat, já se do brány postavil, začalo mě to bavit a už mi to zůstalo. Poté jsem ještě párkrát v poli nastoupil, když nás bylo málo, shodou okolností to bylo poprvé za Šternberk právě v Rapotíně. Od té doby, když bylo zapotřebí, tak jsem trenérům nabízel, že v případě nouze jsem ochotný pomoct i v poli. Stalo se to vlastně všude, kde jsem doposud působil, ve Šternberku, v Litovli a i nyní v Bohuňovicích. Už je to dlouho, co jsem v poli hrával, takže jsem ztratil veškeré návyky, které jsem se v mládeži naučil, ale nejtěžší pro mě bylo si hlídat pozici a případné ofsajdy.

Budete také v dalších zápasech zastávat roli žolíka?

Po posledním zápase nám opět vypadli nějací hráči a vzhledem k tomu, že brankář Ondra Sedlák teď má skvělou formu a hned několikrát nás podržel, tak podle mě není změna gólmana na pořadu dne. Předpokládám tedy, že roli žolíka budu zastávat i v dalších zápasech, ale finální rozhodnutí je samozřejmě na trenérovi.

V zimě jste přestoupil z Litovle do Bohuňovic, proč?

Tam těch faktorů bylo hned několik. Po podzimním hostování v Litovli mi bylo nabídnuto, abych tam pokračoval. Já byl v Litovli spokojený s herním vytížením, kluky v kabině i trenérem Gallem. Tudíž jsem uvažoval, že bych v Litovli pokračoval. Když se mi však ozvali z Bohuňovic, tak se pro mě hodně věcí změnilo. V Bohuňovicích mám rodinu a přítelkyni, navíc jsem znal i některé kluky, takže to hrálo při rozhodování roli.

Jaké jsou vaše ambice?

Popravdě už vlastně ani nevím, jestli nějaké ambice mám. Momentálně bych chtěl klukům v Bohuňovicích pomoci v boji o záchranu. Po konci sezóny se vracím zpět do Šternberka a doteď nevím, co se mnou bude v nadcházející sezoně. Budu si muset promluvit s vedením Šternberka a společně bych chtěl probrat, co by pro mě bylo nejlepší.