„Snažím se kupovat si nové věci každého půl roku. Novou barvu a kolekci. Už se mi stalo, že kolekce byla stejná a jen jiná barva. Pokud je barva pěkná, tak si to koupím, i když je to stejná bota a rukavice. Pokud ty barvy nestojí za nic, tak si koupím jen nové rukavice té předchozí kolekce, abych furt ladil. Ale pokud vyjde nová kolekce, tak tu musím mít,“ usmívá se Miloslav Aschenbrenner nad svým koníčkem, kterým okořenil výkony v brance, kde drží svůj jiřetínský tým na pátém místě tabulky krajské I. A třídy.
„Když neumím chytat, tak musíš alespoň dobře vypadat. Mám to rád, vždy musím mít tu nejvyšší třídu kvůli pohodlí a kvalitě,“ přidává dál „Ášá“ ke své výstroji. Tahle jeho záliba jde ovšem do tisíců korun. Za některé kombinace by byla i hezká dovolená.
„Není to nic tajného, cenu si může najít každý na internetu, ale popíšu to takhle: Teď stojí rukavice od adidasu 3 600 korun, kopačky 7 tisíc. Ale já mám vždy třicet nebo čtyřicet procent slevu od původní ceny. A ty předchozí kopačky buď prodám do kabiny nebo do světa a rukavice jak které a jak kdy. Stává se, že ty zápasové posunu na tréninky a koupím si právě nové na zápasy. A tréninkové pak třeba jen na umělku nebo je daruji někomu zadarmo a děcka mají radost. Ale to je podle stavu rukavic, někdy dokážu prodat i ty zápasové, které jsem měl na sobě jen patnáctkrát,“ poukazuje Aschenbrenner.
close
info
Zdroj: se svolením M. Aschenbrennera
zoom_in
Brankářské vybavení Miloslava Aschenbrennera, na které hodně dbá.
Za nákup své poslední kombinace ale musel sáhnout hluboko do peněženky. „Tyto kopačky a rukavice jsou exkluzivní, tak nešla uplatnil žádná sleva, takže jsem platit plnou cenu a to si musím ještě koupit právě jedny rukavice na trénink, ty samé. Tohle kombo mě stálo 14 tisíc korun. Takže vždy koupím vše nové a to předchozí prodám a ta cena se tím krátí. Na druhou stranu nekouřím, nepiju, nefetuju, takže to utrácím za tohle. Dětí zatím nemám, takže nikomu neberu nic od pusy,“ usmívá se brankář. Ovšem i na děti myslí!
„Myslím, že nejsem jediný, kdo to dělá. Kopačky prodávám do světa a ty které už nejdou prodat, ale jsou ještě pořád slušné, tak ty dám do placu v kabině. S rukavicemi to samé. Ty zánovní prodám a ty které si myslím, že už nejdou prodat, tak je daruji dál – klukům v kabině na blbnutí nebo je mají pro syna. Kolegové v práci si o ně říkají také pro syny. Když byl v Horním Jiřetíně dorost, tak jsem tam posílal rukavice i brankářské komplety jako dres, trenky, stulpny, nebo přes přítelkyni do školy jako vybavení na tělocvik. Občas jsem je daroval i jako památku na mě s podpisem – a jedny úplně nové jsem dal i jako pozornost tatérce, ke které chodím celkem pravidelně a rukavice měly na sobě tattoo desing, takže se to hodilo,“ uzavřel Miloslav Aschenbrenner.
