Osmadvacetiletý bojovník zaskočil hostujícího brankáře Tomečku neskutečným projektilem z pětačtyřiceti metrů, v 9. minutě náramně zvýšil na 2:0 a velkou měrou se podílel na vyrovnání rekordní třetiligové výhry ČSK ze sezóny 1992/1993 proti Karviné. „Byla to nádherná rána,“ ocenil svěřence domácí kouč Miroslav Ondrůšek.

K Mančíkovi se míč dostal po chybné rozehrávce soupeře. „Viděl jsem, že je gólman trošku venku, tak jsem to zkusil,“ líčí šťastný střelec.

I když rodák ze Slavkova nepatří mezi vyhlášené kanonýry ani techniky, rána s Hranicemi mu sedla dokonale. „Na tréninku občas něco zkoušíme a někdy si vystřelíme takto z dálky, v zápase to ale nikdy nedopadlo dobře, ať teď,“ přiznává s úsměvem.

Mančíka kromě nádherné branky těšila především vysoká výhra, tři body. „Vítězství bylo zcela zasloužené. Soupeř neměl skoro nic,“ říká.

Broďané měli raketový nástup, po čtvrt hodině hry vedli už 3:0 a vzápětí zaskočeného protivníka dorazili čtvrtou brankou. „Pomohly nám strašně rychlé góly,“ ví dobře. „Na Hranice jsme byli velmi dobře nachystaní. Věděli jsme, že k nám přijede soubojové mužstvo. U nás hrálo docela nahoře. Snažili jsme se jim znepříjemnit rozehrávku, i díky tomu hosté dost chybovali,“ myslí si.

Hranice první půli absolutně nezvládly. Po tvrdých direktech byly frustrované, což mimochodem odnesl Mančík, kterého v přerušené hře nesmyslně srazil hostující Grygar a byl vyloučen.

„Já jsem ho předtím fauloval a šel se mu omluvit. Začal mi sprostě nadávat, tak jsem se dostali trošku do kontaktu a dal mi čelo. V tu chvíli nebylo co řešit, byla to jasná červená,“ souhlasil s verdiktem sudího Proskeho.

Proti oslabenému soupeři už to měl slovácký celek podstatně jednodušší. „O přestávce v kabině jsme si říkali, až nepolevíme. Pamatuji si i na zápasy, kde jsme ztratili vedení 3:0 a brali třeba jenom bod. Naštěstí jsme dál pokračovali v aktivní hře a brzy přidali pátou branku,“ liboval si nejen Mančík.

Broďané si díky dvěma výhrám bez inkasované branky zvedli náladu i sebevědomí, zvýšili své šance na záchranu třetí ligy.

Musíme zabrat

„Je to příjemné, ale ještě není nic hotovo,“ ví dobře „Mancini“. Vzhledem k současné situaci ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE mohou z MSFL sestupovat až čtyři týmy, což je nejen pro Ondrůškův tým komplikace. „Musíme zabrat a dál pokračovat v těchto výkonech. Před sebou máme anglický týden, který chceme zvládnout. Jedeme do Hodonína a Blanska, kde se pokusíme uspět a bodovat. Pokud to vyjde, uděláme velký krok k záchraně,“ míní.

Osmadvacetiletý univerzál si i přes složitou situaci současné období užívá. Za sebou má totiž nepříjemnou pauzu. Ještě na podzim si při utkání ve Frýdku-Místku poranil vazy v koleni, v zápase s Hodonínem byl zase vyloučen a první čtyři jarní kola stál kvůli trestu.

„Po zdravotní stránce se cítím dobře, i když jsem s Hranicemi musel kvůli nakopnutému lýtku střídat. Celkově je to ale dobré. Kvalitně trénujeme, v týmu je dobrá nálada, z mužstva cítím soudržnost, odhodlání,“ říká.

Mančíkovi prospěl přesun z pozice levého křídla či obránce na hrot útoku, kde se dobře doplňuje s Votavou.„Už jsem tam občas hrával za trenéra Ondy. Teď mě tam dal kouč Ondrůšek v Hlučíně a docela mi to tam sedlo. Vpředu se cítím dobře. Mým úkolem je vyhrávat souboje a dávat góly. Mám i defenzivní povinnosti, musím vypomáhat střeďákům,“ ví dobře falešná desítka.

Tu mimochodem nosí i na dresu.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...