Jestli chceš být se všemi zadobře, tak jdi prodávat zmrzlinu, říká Tomáš Sivok

Vyjmenoval jsem fotbalisty, kteří to téměř všichni dotáhli až do reprezentace, dohromady byste nevytvořili špatný tým, možná by to na třetí ligu bylo…
Já si vzpomínám, že jsem s těmito staršími kluky začínal. To jsou vzpomínky hlavně na moje začátky tady v Budějovicích. Kdy vy vlastně Jirka Povišer s Karlem Váchou se o mě starali. Pak to vlastně Karel Poborský přebral ve Spartě. Jezdil jsem s nimi z Budějovic do Prahy autem. Všichni tři měli velkou zásluhu i na mojí fotbalové kariéře. Navíc jsme Jihočeši. Oni si mě oblíbili, takže jsem měl takové štěstí, že ty začátky, které pro mě nebyly úplně lehké, jsem zvládl.

Neměl jste jednoduchou roli po příchodu z Kamenice nad Lipou?
Byla jiná doba. Ale právě Karel Vácha s Povidlem (přezdívka Jiřího Povišera – pozn. red.) mi pomohli. Starali se o mě. To by nejdůležitější. Ale samozřejmě ten respekt si člověk musí zařídit výkony na hřišti. A když to kluci viděli, tak se o mě tady postarali. Samozřejmě, že ne všem padnete do noty, ale zrovna jsem měl štěstí, že to byli patrioti at ti mi pomohli.

I v Praze?
No právě. Potom, když jsem přišel do Sparty, tak tam vlastně byl Karel Poborský, vracel se z Lazia Řím do Sparty. Pro mě bylo hrozně stresující se s ním vůbec potkat. Když jsem ho viděl poprvé, tak jsem z toho měl strach, ale pak jsem věděl, že Karel je úplně v pohodě. Pomohl mi. Je to hráč světové úrovně. Úžasný. Je to jeden z top hráčů, se kterými jsem kdy v životě mohl nastoupit. Náš vztah je teď prostě výborný. Takže já jsem rád, že vlastně jsem vždycky při cestě kariérou potkal tyto lidi, kteří mi v začátcích pomohli. No a zrovna to byli Jihočeši, takže to bylo příjemné.

Na hřišti favorita bojovali statečně, prohru ale neodvrátili

Na Hluboké byste mohli mít i trenéra. Františka Cipra. Setkaly se někdy vaše fotbalové cesty?
Ne úplně přímo. Jen jsme se nějak míjeli. Je to obrovská v legenda, která došla do semifinále evropského poháru. Ve Slavii patřil mezi největší trenéry té doby. Jsem rád, že na jihu Čech se rodí takové fotbalové osobnosti.

Není to tak, že byste ještě někdy nastoupil třeba právě v dresu Hluboké? Je tam výborný trávník, úplně nová tribuna…
Je pravda, že to tam vypadá moc hezky. Když tam teď přijedete, tak to není jenom fotbal, ale celé centrum. Třeba nové tenisové kurty. Celé to prostředí je prostě úžasné. Kdokoli tam přijede z mých známých, tak se mu tam moc líbí. A fotbal? Já to musím přiznat, zrovna včera jsem si na tréninku Dynama nazul kopačky.

Vážně?
Šel jsem se s klukama podívat na trénink. Ne že bych se přímo aktivně zapojil, ale tak nějak jsem si do míče kopl. Bylo to poprvé po sedmi měsících. Takže to bylo trošku takové zvláštní. Musím ale říct, že mi fotbal vůbec nechybí. Když jsem skončil, tak opravdu jsem neměl tu potřebu, jako někteří hráči, kopat ještě nějakou nižší soutěž. Já se spíš bavím jenom při tenisu, který mám hodně rád. Pokud bychom se domluvili, tak bych si určitě rád kopl, ale že by to bylo něco víc, nějaká soutěž, to ne.

A není to třeba tak, že při tenisu se stále zlepšujete, zatímco ve fotbalové rovině to bude spíš opačně?
Přesně o tom jsem se bavil s tenistou Tomášem Berdychem. On říkal, když stojí, tak úderově se cítí skvěle, ale tělo ho už k dalším výkonům nepustí. Proto hraje golf. Proto já rád hraju tenis.

Horejš: Čeká nás těžké utkání, ale chtěli bychom ho zvládnout

Společně jsme se potkali v baletní škole Jihočeského divadla. Byl jste s rodinou ve škole Sergeje Škalikova. Vedete ke sportu a k pohybu i děti?
Určitě. Třeba syna se snažím přivést ke všemu, co se sportem souvisí. Hrajeme spolu basket a pinčes, tenis. Působí v Českých Budějovicích v mládežnické akademii U13. Fotbal zbožňuje. Ale já bych si osobně přál, aby sport měl spíš jako koníček, aby se věnoval klidně něčemu jinému.

Proč?
Protože vím, co to obnáší. Ale samozřejmě pokud by ty předpoklady měl, tak bych ho v tom podpořil. Nejsem ale takový ten otec, že bych stál u lajny a říkal mu, teď musíš tam a teď tam. Když to ale chce dělat, a zatím chce sám, tak ať hraje. Zatím ho fotbal baví. Já se mu to snažím dělat trošku těžší, než jaká ta doba dneska je.

Těžší?
Ano. Já jsem to, když jsem byl malý, taky neměl lehké. Teď nastupuje do sportovní třídy v Základní škole Máj v Českých Budějovicích. Hned jsem mu řekl, že to nebude žádné vožení autem. Je to z Hluboké asi sedm kilometrů, jezdí autobusem. Jen ať jezdí městskou. Když si člověk něco přeje, a chce, tak si za tím musí jít. Dneska ta doba je taková, že vlastně všichni rodiče těm dětem jsou takovými otroky. A když se budete právě bavit s těmi hráči, kteří něco dokázali, třeba s Karlem Poborským, Karlem Váchou, Jirkou Povišerem, a to já jsem od nich ještě o něco mladší, tak jsme to měli dost složité. Když něco chceš, tak si to musíš zasloužit. Snažím se, i když mi to taky někdy nejde, aby to tak měly i moje děti.

Ohlasy z fotbalového víkendu na jihu Čech - ČFL a a divize

I dcera?
Ta je koňařka. Ta miluje koně. Máme štěstí, kousek od Hluboké je jízdárna Vondrov. Tam tráví poměrně hodně času. Může se stát, že rodič je otrokem dítěte, to se snažím nějakým způsobem obrušovat, aby tomu tak nebylo.

Co ten balet? Tam jsem vás potkal jenom náhodou?
Byla to taková krátká životní etapa mé dcery. Bylo to spíš, aby ji to bavilo, aby nebyla pokřivená, aby chodila rovně. O její náplň času se spíš stará manželka, já se víc věnuju synovi. Ale ke sportu se snažím přivést obě děti, aby prostě měly vztah ke sportování. Nejsou to jen fotbal a koně, ale aby byly opravdu všestranné. Když si půjdou zahrát beachvolejbal nebo hokej, tak aby to prostě uměly.

Co jste vlastně manželce odpověděl na otázku, proč se vracíte, už jako sportovní manažer Dynama, tak pozdě?
Ona se ptala, jestli to takhle bude pravidlem. Říkal jsem jí, že první měsíce budou hodně náročné. Protože samozřejmě si ve všem musím udělat nějaký systém. Teď se snažím hlavně komunikovat s lidmi v klubu. Ve fotbale mám výhodu, že v celé České republice mám spoustu známých, kteří v něm dlouhodobě působí, a kteří mi pomáhají. Samozřejmě je spousta věcí, které ještě neznám, které se musím naučit a mám je tady opravdu na starosti.

Hlavně v A týmu SK Dynamo České Budějovice?
Nejenom tam. Vím, že velké téma je akademie. Ale teď si spíš dávám krátkodobé cíle, což je zaměření hlavně na áčko. Protože ještě máme do osmého září přestupy. Takže se nějakým způsobem ještě snažím, jestli by nebyla možnost přivést nějaké hráče. A potom, asi za dva měsíce, se vrhneme i na tu akademii, protože si myslím, že to je potenciál, na kterém tady chceme stavět. Nejen v Dynamu, ale v celých jižních Čechách. Myslím, že to první propojení už udělal nový majitel pan Koubek. Chce, aby fungovalo Dynamo jako součást Jihočeského kraje. V tom je budoucnost. Nejen sportovní, ale i společenská. Čeká nás dlouhá cesta. Samozřejmě víme, že na ní bude spousta překážek, ale já věřím, a věřil jsem tomu i na hřišti, na týmovou práci. Ta nám pomůže těžké chvíle překonat.

Považujete Dynamo České Budějovice za regionální klub, který musí těžit z výchovy odchovanců?
Chceme, aby to byl dobrý tým. My jsme provinční klub. Rodinný. Tak k tomu budeme chtít i přistupovat.

Říkal jste, že se musíte naučit v nové roli spoustu nových věcí. Je mezi nimi třeba ta, při které musíte udělat nepopulární rozhodnutí?
Jeden dobrý kamarád mi vždy říká, že jestli chceš být se všemi zadobře, tak jdi prodávat zmrzlinu. Tady samozřejmě dojde i na nepříjemné věci. Jsem na to připravený. Někdo říká, že je dobrá milosrdná lež. Já jsem typ člověka, který se věci snažit říkat na rovinu. Vím, že to není někdy příjemné, ale myslím si, že osmdesát procent lidí s odstupem času vlastně uzná to, že aspoň jsem jim všechno řekl do očí. Že jsem nic neříkal za jejich zády. Určitě to není příjemné, ale já jsem na to připravený a nejsem tady sám za sebe, ale jsem tady za klub, podle toho se musím chovat. Samozřejmě tam, kde máte nějaké vazby, tak je to těžší, ale já se chovám podle toho, aby to pro klub bylo nejlepší. Aby se Dynamo posunovalo dál. Pokud bychom zůstali na místě, tak je to známka toho, že ten klub nefunguje dobře.

Vorel: Věřím, že to kluci na Spartě zvládnou

Zmiňoval jste, že do osmého září se ještě pokusíte o změnu v kádru. To už využijete vašich kontaktů v jižní Americe?
Přestupy chceme dělat jinak, než se dělaly. Než než tomu bylo zvykem. Chtěl bych přivést do klubu skauta, o kterém jsem přesvědčený, který bude splňovat naši filozofii. A přestupy budeme dělat opravdu s velkým předstihem. Ne vždycky se trefíte do hráčů, ale opravdu chceme být z osmdesáti procent přesvědčení, že přichází správný kluk. Nejen po sportovní stránce. Ale i po mentální a po stránce tréninkové morálky. Teď ten čas na to vůbec není, protože jsem nastoupil do funkce před pár dny. Snažíme se ještě řešit nějaké hráče, ale nebude to žádná velká kovbojka. Já se musím přiznat, že se toho trošku bojím, že pokud vidíte hráče na InStatu, a musíte se rozhodnout třeba za jeden den, tak je to bingo, nebo terno, prostě je to jako při losu, když čekáte jak to vyjde. Když to nevyjde, máte o starost navíc. Takže tohle přestupové období bude ještě trošku divoké, jestli se tedy k něčemu odhodlám, ale směrem k zimě a k dalšímu přestupnímu oknu budeme opravdu k tomu přistupovat, tak, že budeme ty hráči skautovat. Budeme opravdu vybírat, tak aby to fungovalo do našeho systému, aby to opravdu nebylo jenom zalepení nějaké díry, ale aby každý ten určitý hráč, ať to bude talentovaný hráč, ať to bude zkušený fotbalista, nebo hráč s potenciálem, že ho budeme chtít dál prodat, tak musí zapadat do naší filozofie.

Přímo z okna vaší kanceláře je pohled na trávník stadionu na Střeleckém ostrově. Baví vás dívat se na fotbal?
Vůbec mi fotbal nechybí, ale rád se na něj dívám. Líbí se mi, když vidím u kluků, jak se zlepšují. Chceme si vytvořit vazbu, aby hráči, kteří odejdou, řekli dalším, běž tam, tam je to super, tam je rodinné prostředí, tam se o nás starali, tam jsme měli nějaký vztah. To je to, co já chci hodně pro ty mladší. I pro ty zahraniční, protože vím, že to vůbec není lehké, když přijdete někam do jiné země. Mentalita kluků třeba z Jižní Ameriky nebo z Afriky je úplně jiná. Já jim chci podat pomocnou ruku. Samozřejmě ale musí chtít pracovat. To je základ. Musí chtít se zlepšovat. To není jen pro hráče odjinud. Předpoklady jsou tady na to velké, máme krásné město, krásné tréninkové centrum, krásný stadion. To si myslím, že je naše velká výhoda.