Fotbaloví fanoušci to řeší už řadu měsíců. Proč není Antonín Barák v reprezentaci? Jaká interní pravidla porušil? A uvidíme ho vůbec ještě někdy v reprezentaci? Několik měsíců dlouhé mlčení teď skončilo. Antonínu Barákovi došla po poslední nominační tiskové konferenci české fotbalové reprezentace trpělivost a rozhodl se promluvit.
Tahle záležitost je v kursu už od letošního června, kdy reprezentační trenér Jaroslav Šilhavý oznámil nominaci na zápas kvalifikace o mistrovství Evropy na Faerských ostrovech. A v něm záložník Fiorentiny chyběl.
„Jeho chování v týmu nebylo vždycky správné, a tak jsme došli k tomu, že jsem ho z nominace vynechal,“ uvedl tenkrát Šilhavý.
Jenže nakonec nezůstalo jen u Faerských ostrovů, Barák se neobjevil v nominaci ani v dalších případech a na trávníku nebude ani při závěru kvalifikace v Polsku a proti Moldavsku.
„Nebyl v uvažované nominaci. Mluvili jsme spolu a jeho stav se nemění,“ zdůvodnil kouč.. „Od telefonátu před minulým srazem žádný jiný kontakt neproběhl.“ dodal reprezentační manažer Tomáš Pešír.
A právě tato slova donutila Baráka k tomu, aby se vyjádřil. Zdůvodnil přitom i to, proč tak dlouho mlčel.
„Před finále s West Hamem mi začal oboustranný zápal plic, kdy jsem pod antibiotiky byl schopen zvládnout minimální část zápasu, ale můj stav nebyl úplně dobrý. Nemoc se po zápase ještě víc projevila, protože jsem šel přes hranu. Pak jsem byl hospitalizován v Praze, strávil jsem tam týden a pak týden v nemocnici i na dovolené v Turecku. Udělal se mi výpotek na perikardu, naštěstí se mi to nedostalo do srdce," popsal zdravotní peripetie, které se u něj objevily před vrcholem loňského ročníku Konferenční ligy na začátku června.
„Nereagoval jsem, protože jsme se soustředil na to, abych se zotavil," zdůvodnil s tím, že do plné tréninkové zátěže se mohl vrátit na přelomu srpna a září.
„Před finále s West Hamem proběhla informace, že bych s některými hráči měl mít problém. Za sebe můžu říct, že s nikým jsem neměl problém. Téměř se všemi kluky mám velice nadstandardní vztahy. Je to absolutní nesmysl, co se dostalo ven," začal uvádět, jak vše vnímá ze svého pohledu.
Vrátil se až do března, kdy česká reprezentace na úvod kvalifikace zdolala doma Polsko. Barák tehdy nastoupil na posledních dvacet minut.
„Před zápasem s Polskem mi řekli, že nebudu hrát. Přiznal jsem i panu Šilhavému, že to je jediný moment, za který mi můžou něco říct, protože mě to naštvalo. Měl jsem formu, těšil jsem se a nějakým stylem jsem to neustál," kál se.
Za chování se omluvil
„Vnímal jsem to tak, že mi na tom záleží, cítím se dobře a mám týmu co dát. To byl důvod, proč jsem byl naštvaný. Manažer Pešír mi říkal, že to vypadalo, že si o nich myslím, že jsou úplní de*ilové," pokračoval Barák s tím, že se divil, že výstupy mají v reprezentaci založené na domněnkách.
O pár dní později v Moldavsku se pak situace z Polska řešila. „Schůzka proběhla na základě toho, že jsme byli tři hráči, kteří jsme to rozhodnutí realizačního týmu směrem k Polsku nevzali. Měli jsme pohovor s realizačním týmem. Tam jsem byl obeznámen s tím, že to z mé strany nebylo ideální, abych se takhle kysele tvářil vůči mladým hráčům. Bylo mi i řečeno, že z těch tří hráčů z toho vycházím ale ještě nejlépe. Nijak jsem na to nereagoval, maximálně jsem řekl, že mě to rozhodnutí štve a že jsem to nedokázal kousnout. Možná jsem řekl, že tím, že jsem naštvaný a pořád se neusmívám, doufám, že tým nijak neovlivním. V říjnu jsem se za to chování omluvil, protože to je jediná věc, kde cítím, že jsem se mohl zachovat líp a přenést se přes to," uvedl.
„Před říjnovým srazem pan Šilhavý řekl, že teď je řada na mně a já bych se měl realizačnímu týmu ozvat, aby se ta situace začala řešit. Já jsem ten krok udělal. Druhý den jsem hned panu Šilhavému volal, byl u toho i manažer týmu Tomáš Pešír. Já jsem se třikrát po sobě zeptal pana Šilhavého, jaká interní týmová pravidla jsem porušil. Nebylo mi to nijak vyjádřeno, jen mi řekl, že už mi to bylo vše řečeno na předchozích srazech během pohovorů. Ano, pár jsme jich absolvovali, ale já si neuvědomuji žádná porušení interních pravidel," tvrdil Barák.
„Řekl jsem jim, že bych byl strašně rád, kdyby komunikace neprobíhala přes média, ale abychom si to řekli mezi sebou. Prosil jsem je o to, jestli by to bylo možné," popisoval komunikaci mezi jím a reprezentačním vedením.
Jenže Barák nefiguroval ani v listopadové nominaci na závěrečná kvalifikační utkání. „To naprosto respektuju. Ale pan Šilhavý řekl, že situace se neposunula a nijak se nevyvíjí. V tu chvíli jsem dostal impuls, že se musím mediálně vyjádřit. Čekal jsem, že to odůvodní výkonností, že nemám minutáž, nebo že má lepší hráče. Ale tohle na mě už bylo trošku moc," připustil.
Do všeho zasáhl i předseda FAČR Petr Fousek, který navrhoval schůzku mezi Šilhavým a Barákem. K žádné ale nedošlo. „O schůzce jsem nevěděl, nikdo mě nekontaktoval. Nevím, co dál. Mám volat já, abych byl v reprezentaci? Teď proběhne listopadová reprezentace, pak bude sraz až v březnu a bude čas si to vyhodnotit. Měl bych dostat echo, pokud se se mnou počítá. Měla by asi proběhnout nějaká komunikace i z jejich strany," myslí si fotbalista, který byl rád, že ho podpořil i jeho reprezentační spoluhráč Patrik Schick.
Celá situace ho mrzela nejen kvůli tomu, jaký vliv měla na jeho účinkování v reprezentaci, ale i kvůli dopadu na jeho blízké okolí. „Bylo pro mě nejtěžší ne nejezdit na reprezentační srazy, ale vidět ty lidi, jak to prožívají. To mě dokopalo k tomu, abych tohle uspořádal," řekl a jmenoval otce, manželku, agenta i kamarády.
„Hrozně rád bych byl, aby tenhle výstup uzavřel celý ten kruh, v kterém se už delší dobu plácáme. Byl bych rád, aby dnešním dnem to celé skončilo a byl klid. Aby se v médiích neřešilo, že Tonda Barák je rebel. Tonda Barák je v pohodě, má čistý stůl a má chuť reprezentovat," popřel i spekulace o svém konci v reprezentačním dresu.
„Není pro mě důležité, kdo trénuje. Je výhoda, když to bude co nejlepší trenér. Nehraje pro mě ale roli, jaký člověk to bude," uzavřel.
