Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dibitanzl: Pískat ligu na Slovensku nebylo nic moc

České Budějovice – Při zápase Dynama se Žilinou v rakouském Vorderweissenbachu jsme si na tribuně povídali s Františkem Dibitanzlem z Vyššího Brodu, jenž v 80. letech patřil mezi nejlepší fotbalové rozhodčí tehdejšího Československa.

28.6.2012
SDÍLEJ:

S Františkem Dibitanzlem jsme si povídali při zápase Dynama se Žilinou v rakouském Vorderweissenbachu.Foto: SK Dynamo/ Aleš Strouha

Deset let jste pískal první ligu, jak na to vzpomínáte?

Byl to vrchol mé sportovní kariéry, nejkrásnější období mého sportování, takže si tu éru samozřejmě stále a rád připomínám. Když člověk píská zápasy nejlepších českých a slovenských fotbalistů a je tak vlastně i nedílnou součástí toho dění, je to hodně příjemné. Je to absolutní sportovní vrchol.

Ale i rozhodčímu, stejně jako hráčům, se někdy všechno nepovede. Na podobné chvíle už tak rád asi nevzpomínáte?

Stresy po nepovedeném utkání příjemné nebyly. Zvlášť tehdy, když to někteří novináři leckdy hezky rozmázli. A nebyli vždycky zrovna korektní…

Který zápas, co jste vy pískal, měl podobný mediální ohlas?

Dost nerad jsem jezdil na Slovensko, tam pískat nebylo nic jednoduchého. A já měl to štěstí, v uvozovkách řečeno, že jsem žil daleko od Prahy, takže jsem tam často pískal pražské kluby. A když to domácí projeli, hned byl oheň na střeše. Ten nacionální podtón tam prostě byl znát.

Utkvěl vám nějaký takový zápas v paměti?

Pískal jsem utkání Trnavy s Duklou Praha, kdy šlo oběma mužstvům o evropské poháry. Domácí dali gól na 2:1 minutu před koncem, jenže ten kluk ho dal rukou, což já bohužel neviděl. Taky Vojta Christov, což byl jeden z našich nejlepších rozhodčích, na lajně ruku nesignalizoval a běžel ke středové čáře, čímž mi potvrdil, že to byl gól. Já byl za tím hráčem kousek, snad tři metry, ale fakt jsem tu ruku neviděl. Pak se nějakých sedm minut nehrálo, ti řvali, že byla ruka, ti zase, že ne, do toho diváci. Byla to mela, trenér Jareš přišel o kabát, ten mu diváci rozervali. Teď už na to vzpomínám spíš s úsměvem, ale tenkrát mi do zpěvu nebylo…

Na které fotbalisty jste si musel dávat větší pozor?

Pochopitelně, že byli i hráči, kteří nebyli žádní andílci. Třeba Zelenský či Sloup byli velcí bouřliváci, ti se těžko pískali. Většina z fotbalistů ale byla seriózních. A na ty já spíš vzpomínám. Takové fotbalisty, jakými byli třeba Fiala, Chovanec, Jakubec, či Franta Straka a další hráči, byla radost pískat.

Vedle vás tehdy ligu pískali i Jiří Stiegler a Robert Matušík. Tři rozhodčí z jihu Čech, kde se tehdy liga nehrála, to bylo svým způsobem kuriózní…

Spíš bych řekl, že to pro jihočeský fotbal bylo velké uznání. Neměli jsme to lehké, protože třeba já, kluk z Vyššího Brodu, z městečka kdesi z pohraničí, jsem neměl žádné zázemí. Ani politicky, ani pracovně. Tím víc jsem se musel snažit podat vždy co nejlepší výkon.

V roce 1990 jste se rozhodl sám skončit?

Sám. Bylo po revoluci a já v té době dostal nabídku pracovat i pískat v Rakousku, kam to od nás z Vyššího Brodu je přes kopec. Tak jsem se rozhodl kývnout. A takovou mou rozlučkou s vrcholným československým fotbalem byla v roce devadesát má proslulá cesta s autem a plným přívěsem s vybavením pro náš nároďák na mistrovství světa do Itálie. Rakušané totiž auto na hranicích zastavili a nechtěli ho pustit dál. Já měl na hranicích konexe, tak mi ze svazu volali, já na ně večer v půl desáté čekal ve Vyšším Brodě a jel s nimi na hranice, tam jsem do svého auta posadil rakouského celníka s ním projel celé Rakousko až na italské hranice, odkud jsem toho celníka pak zase dovezl zpátky. Franta Černoch tehdy ve Sportu napsal, že nebýt rozhodčího Dibitanzla, tak bylo mistrovství světa asi bez Čechoslováků.

A co se vlastně Rakušanům nezdálo?

Měli výhrady, že všechny ty věci, míče, dresy, tepláky, prostě plný přívěs vybavení pro národní mužstvo, svazoví funkcionáři vezli v normálním autě. Proč prý to není v zaplombovaném kamionu. Asi měli strach, že to svaz cestou v Rakousku rozprodá, což by byl v té době celní prohřešek. Tehdy nám, Čechům, venku asi moc nevěřili. Proto jsem vzal toho celníka do auta, aby na to dohlédl.

Čímž jsme trošku odbočili od vašeho konce kariéry ve vrcholovém fotbale. Co jste dělal těch dvacet let od chvíle, kdy jste odložil prvoligovou píšťalku?

Pracoval jsem v Rakousku u firmy Kapl a taky tam pískal nižší soutěže. Teď si spokojeně užívám ve Vyšším Brodě důchodu. Do fotbalu tam ale už nic nedělám, akorát spíš pro zábavu i ve svých čtyřiašedesáti letech hraji závodně pingpong, okresní přebor za Vltavan Loučovice. A docela nám to jde, za posledních sedm let jsme šestkrát byli mistry okresu.

Autor: Bohumil Ortman

28.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Podzimní počasí dokáže být i příjemné.

Vyšší Brod zažil léto, ve středu rozhodnou o teplotě mlhy

Úspěšná štafeta hradeckých orientačních běžkyň. Zleva:Eliška Hojná, Kateřina Blažková a Tereza Kinštová.

Hradecké orientační běžkyně mají stříbro z mistrovství republiky

Organizování dopravy JHMD převzala železniční správa

Jindřichův Hradec – Dva miliony korun ročně. Taková je částka, kterou společnost Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD) začne ročně platit Správě železniční dopravní cesty (SŽDC).

Dvě nehody zavřely dvě silnice

Jindřichohradecko - V rozmezí čtvrt hodiny zablokovaly dvě dopravní nehody silnice u Nové Vsi nad Lužnicí a u Kunžaku.

Stoprocentní zůstávají už jen včelničtí hokejisté

Jindřichohradecko – Okresní přebor hokejistů pokračoval druhým kolem.

Muž zpronevěřil peníze od důchodkyně

Novobystřicko - Seniorka svěřila muži peníze. Zřejmě o ně přišla.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení