„Ve chvíli, kdy prostějovský 1. FK oznámil, že pilířem v obraně by měl být osmatřicetiletý Tomáš Hunal, bylo jasné, že získal osobnost, jaká asi nemá na divizní úrovni obdoby,“ napsal v úvodu svého rozhovoru náš kolega Martin Dostál z Prostějovského deníku.

Ta chvála byla oprávněná, neboť Hunal přicházel s vizitkou 350 prvoligových startů, mj. za Slavii, Žižkov, Teplice či naposledy Č. Budějovice. „Na začátku sezony sice trochu fyzicky pokulhával, během podzimu se však rozehrál do výborné formy a v závěru první části soutěže už to byl ten starý dobrý Hunal – řízný stoper, přes kterého jen tak někdo neprojde a neprohraje snad jedinou hlavičku,“ nešetřil kolega Dostál superlativy.

I jeho zásluhou vyšel Prostějovu divizní podzim daleko líp, než se čekalo. „Když jsem přišel, byly úplně jiné cíle. Teď už je to ale postavené tak, že chceme hrát nahoře. A to je vždycky lepší, mít o co hrát, než se zbytečně plácat uprostřed a jen to dohrávat. Takže s tím jsem spokojen,“ pochvaloval si ve zmíněném rozhovoru Hunal čtvrté místo, které Prostějov na podzim získal.

Svůj výkon sám hodnotit sice nechtěl, že hlavně v úvodu sezony se delší pauza projevila, ale prý sám cítil. „Ze začátku to určitě nebylo optimální. Věděl jsem to já i trenér. Už tehdy jsem mu ale řekl, že bych nebyl nijak uražený, kdyby mi pověděl, hele Huny, bude to tak a tak, sedneš si a budou hrát jiní. Ctím už svůj věk i trenéra. Potom to bylo čím dál lepší, pomalu jsem se do toho dostával. Myslím si, že na konci už moje výkony nejhorší nebyly, ale na to může mít každý jiný názor,“ poznamenal bývalý budějovický stoper.

V podobném duchu hovořil i trenér František Jura. „Tréninkové manko Tomáš dobře vnímal. Sám mi řekl, že přišel nepřipravený. Smiřoval se s koncem kariéry a s tím, že bude hrát někde u Prahy I. B třídu nebo okresní přebor. Naposledy hrál divizi v Táboře, potom uznal, že je to sice techničtější soutěž, ale o to méně běhavější než tady. Za nic se neschovával. Bylo vidět, že zápas od zápasu rostl, ty poslední hrál opravdu výborně a držel celou obranu. Pokud se dobře připraví na jaro, tak to bude obrovská posila.“

Vedle Hunala byli na podzim v Prostějově i další exligoví harcovníci Roman Janoušek, Petr Papoušek a Miroslav Baranek. „Snažili jsme se předat klukům něco z toho, co jsme odehráli, jak to chodí a je jen na nich, jestli si z toho něco vezmou, nebo ne. Když se jednalo o něco zásadního, kluci určitě respekt měli. My ale mezi ty mladé chodíme rádi, protože si tím prodlužujeme svůj mladistvý život,“ usmíval se Tomáš Hunal.

Na otázku, zda bude v Prostějově pokračovat i v jarní části sezony, pokrčil „Huny“ rameny. „To asi není otázka pro mě, spíš pro vedení. Buď řeknou ano a budeme pokračovat, nebo se rozloučíme. To už tak chodí a v mém věku je to normální. Pokud by ta nabídka přišla, tak bych byl hloupý, kdybych si nechtěl prodloužit svůj fotbalový život. Líbí se mi tu, jsem tady spokojen a myslím si, že se tady vytvořila i dobrá parta,“ uzavřel Tomáš Hunal své povídání pro Prostějovský deník.