Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ve skupině B třetí třídy Českobudějovicka porazily Štěpánovice dobrovodskou rezervu 2:0.
Pro ty, kteří se orientují ve fotbalových soutěžích, není tento výsledek ničím šokující. Aktuálně oba týmy od sebe v tabulce dělí jen jediný bod. Přesto mělo utkání zvláštní nádech. V sestavě domácích vyběhl na zelený trávník čerstvý šedesátník Jan Kándl. „V minulosti jsem v Lišově hrával krajský přebor, v osmatřiceti letech jsem odešel do béčka,“ přibližuje okamžiky, kdy jiní už definitivně věší kopačky na hřebík. Jenomže lišovský patriot prožil v rezervě dva roky a kývl na nabídku Štěpánovic.
„Tam jsem hrál do roku 2003, pak jsem zkusil podnikovku.“ K návratu do oficiálních soutěží Kándlovi nahrála aktuální úprava pravidel. „V týmu v mezipodnikové soutěži mohou být dva hráči nad pětačtyřicet let, kteří působí v oficiální svazové soutěži, proto jsme se Zdeňkem Trněným šli hrát do Štěpánovic,“ vysvětluje.
Trněný tedy logicky nemohl chybět ani na víkendové oslavě kamarádových šedesátin, která se odehrála v bujaré atmosféře v sále štěpánovické sokolovny. Běhavý a technicky velmi zdatný záložník si dokonce pod Černou věží zahrál v dresu Dynama první ligu (1985/86 a 1986/87). Zdeněk Trněný ocenil na Janu Kándlovi vytrvalost a zarputilost: „Honza je srdcař, obrovský bojovník,“ popisuje největší přednosti. Přidal se i do početného zástupu gratulantů: „Přeju mu hlavně zdraví, ať odehraje ještě hodně zápasů,“ vzkazuje Trněný, který si do fotbalového prostředí přinesl přezdívku Drak. V osmdesátých letech minulého století právě Drak patřil na jihočeských trávnících k nejlepším a k nejvýraznějším hráčům…
Jan Kándl sice šestého října oslavil kulatou šedesátku, ale ani to ho ve sportovním rozletu nezastavilo. V sobotu vyběhl ve Štěpánovicích na trávník dokonce s kapitánskou páskou. „O tom rozhodl trenér,“ podotkl po vítězném duelu s Dobrou Vodou.
U kormidla mužstva, které v tabulce třetí třídy skupiny B figuruje se sedmi body na devátém místě, a to je další rarita, je Kándlův syn Martin. Zkušenější člen rodiny potvrzuje, že dobře ví, kdo u týmu třímá žezlo v rukou: „Jsem disciplinovaný, poslouchám a trenéra vždy respektuju,“ popisuje netradiční fotbalový vztah, se kterým se nesetkává poprvé. „Už jsem v kariéře podobnou zkušenost měl, tehdy mě v Lišově trénoval o hodně mladší Bouchal. Ukázněně jsem poslouchal, poslouchám ve Štěpánovicích i Martina,“ říká. „Disciplína u fotbalového týmu musí být, to platí v jakékoli soutěži. Nikdy jsem v tomto směru neměl sebemenší problém.“ V Kándlově případě platí, a dokumentuje to svým chováním, že maminka a kouč mají vždy pravdu. „Trenér je na hřišti nejdůležitější osobou.“
Je logické, že zápasy se dohrávají u Kándlů dlouho do noci. O taktice a průběhu utkání se doma mluví ještě druhý den. „Martin má někdy rozdílné názory, než mám já, fotbal často rozebíráme, to je jasná věc, na hřišti ale má jednoznačně hlavní slovo on.“ Jan Kándl si ve sportovním životě na nedostatek příležitostí nemůže stěžovat. Věnoval a věnuje se také volejbalu. „Za Lišov jsem si zahrál krajský přebor druhé kategorie,“ rekapituluje muž, který na amatérských turnajích už tradičně patří k velkým oporám týmu Nospo (novináři a podnikatelé). „Hlavní je u každého sportu parta, ta byla v Lišově u volejbalu vždycky výborná. Když jsem začínal, hrával jsem s kamarády, kterým je dneska osmdesát.“ Jan Kándl řádil i mezi kuželkami, kde si vyzkoušel atmosféru krajské soutěže. „Kvůli potížím s páteří jsem ale kuželek musel nechat.“
K četným gratulantům k 60. narozeninám se připojuje i redakce Deníku.