Jeho návrat do Tábora, kde s fotbalem jako kluk začínal, byl v létě největší událostí II. ligy.

Svůj první gól v dresu Táborska jste dal až na závěr podzimní sezony, po níž možná své působení na Soukeníku zakončíte. Už tudíž byl nejvyšší čas, co?

I já si říkal, že už je za pět minut dvanáct… Už jsem si trošku z toho dělal i legraci, protože se mi ještě nikdy nestalo, že bych přišel někam do klubu, kde bych hrál a za půl roku nedal ani gól… Před týdnem na Žižkově už jsem šel i na penaltu, abych ten gól konečně vstřelil. Jenže se mi to ani z té penalty bohužel nepovedlo. Zaplať pánbůh, že mi to tam spadlo aspoň teď proti Mostu.

Dal jste si s tím gólem načas, na druhou stranu ale ta střela byla hezká a hlavně i chytrá. Zřejmě ani Beláň v bráně s tím, že byste z tak ostrého úhlu střílel rovnou na bránu, nepočítal. Nicméně já bych řekl, že to náhoda nebyla, že jste to tak kopnout chtěl…

Je to tak, nikomu jsem nenahrával. Já viděl, že dva hráči byli u našeho jednoho, myslím, že u Machyho, že bych to tam neprotlačil. Tak jsem to zkusil dát plackou nahoru a vyšlo to. Takže dobře zahrané, ne?…

Pečetil jste na 2:0, což vás jistě těší, protože to byl hodně důležitý, vpravdě šestibodový zápas.

Byl strašně důležitý, protože nejhorší bylo, že poslední dva zápasy jsme prohráli se skóre 9:2. Dostali jsme devět gólů, takže jsme byli hodně dole, nedělali jsme vůbec body a věděli jsme, že hrajeme s Mostem, který je pod námi o tři body. Že to je zápas o šest bodů, že musíme bezpodmínečně vyhrát. Bylo ale vidět, že jsme si na sebe ušili bič, že nás těch devět gólů táhlo dolů. Na tu psychiku to není vůbec jednoduché, když prohrajete dvakrát venku, navíc jednou 4:1 a jednou 5:1. Takže to bylo hodně těžké a myslím, že jsme se i dost hledali. Sice jsme první půli byli lepší a zápas drželi, ale nemohli jsme se trefit. A když nám to tam po půli konečně spadlo, tak jsme zalezli a snažili se výsledek bránit.

Což se vám nemuselo vyplatit, hosté měli dost šancí srovnat.

Jistě, jenže když v tak důležitém utkání vedete a podvědomě to máte v hlavě, zákonitě začnete bránit. Zaplať pánbůh, že jsme to uhráli a že ty tři body máme.

Ještě před tím vaším gólem jste měli velkou šanci si náskok pojistit, Kočí ale nedal penaltu. Předtím jste neuspěl ani vy a ještě o týden dříve Strnad. Tři zahozené penalty v řadě, to je velká kuriozita…

Jak už jsem řekl, je to věc psychiky. Nejdřív z penalty nedal Strny, ale budiž, to se stane. Potom jsme ale začali hodně prohrávat a dělalo se málo bodů, a tak přišla ke slovu ta psychika. Penaltu jsem nedal já a teď ani Kočka. Je to hodně o psychice, my šli trošku dolů a je moc dobře, že jsme teď vyhráli a že je konec půlsezony, takže je čas se sebrat a pořádně v zimě potrénovat, abychom do druhé půlky sezony vykročili líp.

Jenže bude se vás druholigové jaro vůbec týkat? Pokud se nemýlím, byl jste domluven s Táborskem jen na podzimní část sezony. Jak to bude na jaře?

Na to teď momentálně nedokážu odpovědět. Něco připraveného do zahraničí sice mám, ale kdyby z toho sešlo, pan Smrž už mě kontaktoval, že se mnou chce mluvit a určitě jedním z témat bude, že bych tady klidně mohl zůstat.

Jak vůbec ten svůj půlrok v Táborsku hodnotíte? Budete jednou na své působení na Soukeníku vzpomínat v dobrém?

Rozhodně. Já jsem strašně rád, že jsem si tady mohl zahrát. Jsem tady doma, v táborském fotbale jsem vyrůstal a fandím mu. Klobouk dolů před tím, co se za tu dobu, co jsem tu nebyl, událo a jak to všechno vyrostlo. Když já hrál v Táboře, žádná liga tady nebyla, zatímco teď ti kluci tady mají všechno jako na talíři. A hraje se tu druhá liga, což je taky bomba. Prostě já si to tady užíval. Akorát trošku zklamaný jsem těmi výsledky, představoval jsem si pochopitelně víc bodů. Ale jinak to tu je fantazie.