Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Se sedmi góly je na třetí příčce mezi ligovými kanonýry. Tuto neděli rozesmutnil i svého kamaráda z jednadvacítky Tomáše Vaclíka, jemuž i ve třetím vzájemném zápase dal vítězný gól (předtím v poháru se Žižkovem rozhodl na domácím hřišti o výhře 1:0 a postupovou branku na 1:1 zaznamenal i v pražské odvetě).

Nejdřív k tomu vašemu hecování s brankářem Tomášem Vaclíkem, jenž vám po prvním pohárovém zápase řekl, že jste gól dal náhodou a že v odvetě vás vychytá, a když jste mu dal gól i na Žižkově, tak pravil, že v lize už vás vychytá zcela určitě…

… a zase mu to nevyšlo, co? Jsem za to hrozně rád, že jsem mu zase dal gól, hlavně ale za to, že jsme vyhráli. Tomášovi jsem ale stejně nadával, že se mi tam přimotal do té další šance a já ho zblízka trefil.

A co vám na to řekl?

Že mu v jednom zápase přece dva góly nemůžu dát. A že prý úplně stačí, že jsem mu dal ve třech zápasech tři góly. Mě ale těší i ten jeden, co jsem mu teď vstřelil. A díky Bohu, že byl vítězný.

Co k tomu gólu? Zřejmě bylo dobře, že jste do té své hlavičky dal patřičnou razanci, protože Vaclík směr střely vystihl a na míč si sáhl.

Pokud já vím, tak Tomáš si ve všech těch třech zápasech, v nichž jsme mu dal tři góly, pokaždé na míč sáhl. Tohle ale byl krásný centr od Sandra na první tyč, já tam jen vlítl a lízl jsem to. Naštěstí to tam stejně jako v předešlých dvou pohárových zápasech spadlo a my vyhráli.

Byť jste nakonec mohli vyhrát klidně o tři čtyři góly, bojovat o ty tři důležité body jste museli až do konce.

My věděli, že to nebude jednoduchý zápas, a to se potvrdilo. Ze všech těch tří zápasů, co jsme se Žižkovem hráli, byl určitě nejtěžší. Že jsme mohli gólů nastřílet víc, to je pravda. Nevím, možná jsme chtěli, aby to bylo napjaté až do konce… Šancí bylo opravdu hrozně moc a mohli jsme za to i pykat, protože fotbal je nevyzpytatelný a něco nám tam z čista jasna mohlo i spadnout. To se naštěstí nestalo a my jsme rádi i za to hubené vítězství 1:0.

Když je řeč o neproměněných příležitostech, tak minimálně dvě čisté jste spálil i vy…

Při té první šanci mi Ruda Otepka balon krásně dal a vyšlo mi to na pravou nohu, já ale trošku zbrkle pálil vedle. Možná, kdybych trošku přibrzdil a uklidil to levačkou, asi bych to dal. Bohužel jsem to nechal ve sprintu a šajtlí to netrefil. Litoval jsem toho, samozřejmě, v té chvíli. Mohlo se stát ještě cokoli. Naštěstí se nestalo a teď už jenom vím, že to musím na tréninku pilovat, abych to podruhé uklízel.

A co ta vaše druhá tutovka, kdy jste po Klesově prudké přihrávce neméně prudce napálil míč do Vaclíka?

To tam Klesič udělal výborně, jenže já to trefil do Vacloše. Ale on je výborný gólman a taky měl v tu chvíli i potřebné štěstí, že jsem ho trefil.

Obrovské šance zahazovali i vaši spoluhráči. Třeba Sandro, anebo úplně na konci i Hudson…

Sandro to udělal stejně jako já. Prostě zbrklost, kdyby si to možná přibrzdil, asi by to dal. A Hudson? Rozhodl se tak, jak se rozhodl, volil oblouček, ale jak říkám, Vacloš není žádný nazdárek, umí chytat a Ferdu si vystál. Hudson je rychlý, měl ho možná zkusit obejít, ale rozhodl se jinak. Ale jak říkám, teď už je to víceméně jedno. Vyhráli jsme, a to je nejdůležitější. To, co jsme pokazili, si ale řekneme a příště to uděláme jinak.

Svou roli zřejmě hrálo i to, že šlo o životně důležité utkání. Zdálo se, že některým z vás nervozita očividně svazovala nohy.

Já bych řekl, že prvních patnáct minut jsme hráli hodně dobře a že ta nervozita ani znát nebyla. Ostatně každý hráč to snáší jinak. Někdo je zkušenější, jako Ruda Otepka či Lengy, někdo těch zkušeností má míň. Každý hráč má jinou náturu, někdo to hodí za hlavu, jiný to ale má v hlavě pořád. Ta nervozita možná na někom znát byla, stejně si ale myslím, že jsme za vítězstvím šli víc než Žižkov a že jsme vyhráli zcela zaslouženě.

Co ta žlutá karta? Pokud se nemýlím, byla čtvrtá, takže v neděli v Boleslavi budete chybět. Nebyla ta karta trošku zbytečná? Nebo šlo o záměr, abyste si ten zápas odstál v Boleslavi a neriskoval stop na další zápas, kdy hrajete doma s Duklou?

Je to čtvrtá karta, žádné taktické spekulace v tom ale nebyly. Ale každý z nás věděl, že ten zápas bude bolet, že oni tak hrají, že chodí do osobních soubojů a že my uhýbat nesmíme. Já osobně byl hodně namotivovaný a myslím, že to bylo i vidět. Některé fauly možná byly trošku zbytečné a i pan Zelenka mi od začátku druhé půle říkal, ať se trochu zklidním, že těch faulů je hodně. Ale takový já prostě jsem, jdu do všeho, a když tam přijdu pozdě, bohužel je to někdy i faul. A po jednom z nich mi pan Zelenka tu kartu ukázal. Ale co, tak jsem ji dostal, to se prostě stane. Do Boleslavi nepojedu, že bych s tím ale nějak kalkuloval, to určitě ne.

Myslíte, že můžete i v Boleslavi uspět? V tomto kole v Plzni byla Boleslav mistru rovnocenným soupeřem a dala mu i dva góly.

To je sice pravda, ale každý zápas je úplně jiný. Bolka teď v Plzni hrála dobře, ale Plzeň hraje kombinační fotbal a oni hráli na brejky. My tam budeme hrát jistě víc zezadu a Bolka sice má výborné hráče, ale jsou to taky jen lidi. Musíme se tam vyvarovat chyb, které jsme dělali v Liberci, a zkusit hrát na brejky. Jsem přesvědčen, že všechno jde, když se chce.

Mohly by vám pomoci i poslední výsledky z domácího hřiště? Porazili jste Příbram, teď i Žižkov. Takže už tudíž umíte i vyhrávat, ne?

Přesně tak, tohle jsme my potřebovali. Musíme však všichni jezdit a makat. Tak, jak to tady v Budějovicích vždycky bylo. Pak budeme vyhrávat. Byť třeba jen 1:0, ale to ve fotbale stačí. Prostě do toho všichni musíme dát všechno, jeden jezdit za druhého. Pak to půjde.