Oldřich Moravec se nesmazatelně zapsal do více než čtyřicetileté historie lásenické kopané. Byl zakladatelem Rapidu, hráčem, trenérem, předsedou a hlavně velkým srdcařem. A právě jeho srdíčko ho v parném dni zradilo a navždy tak opouští kádr svého milovaného klubu, pro který dýchal celou dobu od jeho vzniku.

Poslední rozloučení s Oldřichem Moravcem se uskuteční ve čtvrtek 20. června od 14 hodin ve smuteční obřadní síni jindřichohradeckého krematoria.

Rapid Lásenice si v září loňského roku připomněl 40. výročí svého založení a Jindřichohradecký deník v této souvislosti s Oldřichem Moravcem hovořil. Určitě není na škodu si zajímavé povídání k uctění jeho památky připomenout.

Za vznik Rapidu mohou Panenka a Krankl

Začínali v roce 1978 jako TJ SSM Lásenice, od roku 1986 však používají název Rapid, v němž se zhlédli u vídeňského velkoklubu. Povolení nosit jméno klubu z tehdejší kapitalistické ciziny získali až po pětiletém úsilí.

A proč právě Rapid? O tom hovořil předseda klubu Oldřich Moravec, který byl duchovním otcem této myšlenky a funkci šéfa lásenických fotbalistů zastával už v té době.

„Původní název TJ SSM jsme tak trochu zdědili, když se po zrušení tělovýchovné jednoty v nedaleké Nové Vsi, kde tým tvořili především vojáci základní služby a právě láseničtí fotbalisté, v roce 1978 zakládal náš oddíl. Co si budeme povídat, nebyl moc reprezentativní a chtěli jsme jej proto změnit. Nejprve jsme z názvu vypustili SSM, takže jsme se jmenovali TJ Lásenice. Ale to bylo takové obyčejné, takže jsme hledali takový, který by se nám líbil a zároveň nás nějak charakterizoval,“ líčil.

Oldřich Moravec v rakouské televizi rád sledoval tamní fotbalovou ligu a učaroval mu právě Rapid Vídeň, v té době dirigovaný Hansem Kranklem.

„Rapid tehdy pod trenérským vedením populárního Otto Bariče předváděl velice líbivý fotbal. A když tam v roce 1981 z Bohemky přestoupil můj idol Tonda Panenka, s nímž jsem mimochodem na den přesně stejně starý, začal jsem snít o tom, že by se náš oddíl mohl jmenovat Rapid a mít i stejné klubové barvy, tedy zelenou a bílou,“ vysvětloval Oldřich Moravec.

Ostatní členové lásenického oddílu nebyli proti, ale překážkou byl onen název symbolizující zapovězenou cizinu.

„Trvalo to více než pět let, než nám to tehdejší krajský výbor ČSTV posvětil. Nakonec se nám to povedlo a bylo to zrovna v roce, kdy jsme v Lásenici otevřeli nový areál se šatnami, klubovnou a saunou, který je dosud naší chloubou. Do té doby jsme byli nuceni hrát v azylech v Nové Vsi a v Plavsku,“ usmíval se muž, který 2. prosince loňského roku slavil své 70. narozeniny. Bohužel, své poslední…