Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Že máme na nesestupové příčky jedenáct bodů? To jsou jen čtyři zápasy," s nadsázkou v rozhovoru pro Deník jižní Čechy říkal po nevydařené podzimní části sezony sportovní ředitel píseckého klubu Jindřich Dejmal. A právě on na dotazy našeho listu odpovídal i po úspěšném jarním tažení.

Když jste po podzimu říkal, že šance na záchranu stále je, skutečně jste tomu věřil?

Opravdu ano. Párkrát už jsem totiž podobnou situaci zažil. Snad až na Slavii, kde jsme hráli o čelo, já většinou vedl mužstva, která hrála o záchranu. Třeba v Budějovicích, kdy jsme ještě ve federální lize měli po podzimu devět bodů, přesto jsme ligu zachránili. Sice až v posledním kole, ale udrželi jsme se. V Karlových Varech jsme po podzimu měli dvanáctibodovou ztrátu a stejně jako teď šly dolů z ČFL čtyři týmy, přesto jsme se udrželi. Já tudíž v záchranu v Písku věřil.

Jen víra by však nestačila, něco jste pro to asi v Písku taky museli udělat, ne? Podíl na jarním obratu jistě mělo i posílení týmu, navíc o hráče zvučných jmen. Jak jste třeba dokázali přivést takového hráče, jakým je exreprezentant Slepička?

Já bych se rád nejdřív ještě vrátil k podzimní části sezony, do které jsme po slibných výsledcích v přípravě vstupovali s optimismem. Dle mě oprávněně, ostatně v prvních čtyřech kolech jsme uhráli čtyři body, což na nováčka nebylo tak zlé. Další body jsme navíc ztratili hodně smolně. Mužstvo jsme totiž měli sice nadějné, ale hodně mladé, začaly se množit chyby a za nezkušenost jsme pykali. Ve zbývajících třinácti kolech jsme už přidali jen šest bodů.

Proto jste se při posilování týmu zřejmě zaměřili hlavně na zkušené hráče, je to tak?

Byť hráčské věci jsou v mé kompetenci, chtěl bych zmínit našeho vedoucího týmu Pavla Mádla, jenž v zimě přišel s tím, že na Strahově je kemp hráčů, kteří aktuálně nemají smlouvy. A já zjistil, že tam jsou i hráči, které já znám a s nimiž bych mohl jednat. A že znám i lidi z vedení jejich klubů. Tak jsem zavolal na Bohemku, odkud byl Ježdík. Věděl jsem, že je to dobrý hráč, levák, že by se nám hodil. V Dukle byl Venca Milec a já volal Bittengla, zda by to mohl být hráč do nepohody, že budeme hrát o záchranu. Bittengl mě ujistil, že při dobrém tréninku to určitě zvládne.

Zpátky ale ke Slepičkovi, to je přece jen hráč jiného kalibru…

To byla trošku náhoda. Já v Sezimáku vedl Aleše Kočího, jehož největším kamarádem Slepička je. A Kočka mi jednou zavolal a povídal, tréňo, chcete Slepičku? Já mu říkal, to si děláš legraci? Načež mi Kočka řekl, že Slepička se vrátil z Indie a že do první a druhé ligu jít nesmí, že ale potřebuje hrát a od třetí ligy níž že hrát smí. Slepička je hráčem Sparty, ale manažer Paska to na Letné všechno vyřídil takovým způsobem, že nám Sparta pustila Slepičku úplně zadarmo! A taky Slepička, klobouk dolů před ním, smlouvu, co jsme mu byli schopni nabídnout, bez dohadování akceptoval. Takže všelijaké sumy, co lítaly po Písku, že za to u nás Slepička hrál, jsou jen báchorky, protože v podstatě on měl stejnou smlouvu jako mají v Písku ti nejlepší hráči. Nic víc. Což je ostatně to, co se mi líbí u pana Nouska, jenž spolu s Gornickým a Švehlou klubu šéfují – že jak říká, vždycky slibuje každému jen to, co může dát.

V zimě jste si stýskali, že vás trápí post brankáře. Na jaře jste si naopak pochvalovali, Štěpanovský se vám tudíž vyplatil?

Od brankáře jsme měli začít, to já považoval za klíčovou věc. Začal jsem u Rodingera, jenž chytal ligu v Bohemce. Na Slavii, kde jsme si ho zkoušeli, předvedl famózní výkon. Nabídli jsme mu smlouvu, na naše poměry hodně slušnou, a den nato měl volat, zda souhlasí. Zavolal, ale omluvil se, že dostal nabídku na funkci sportovního ředitele a té že vzhledem k věku dává přednost. Dal mi tip na Jíchu, dvoumetrového kluka, co chytal, jestli se nepletu, za Jirny, a pak právě na Štěpanovského. S Jíchou to nedopadlo, takže přišel na řadu Štěpanovský, jenž chytal za Králův Dvůr, ale byl hráčem Příbrami. Sice dal nejdřív přednost testům někde v Srbsku, ale s tím, že když to venku nevyjde, že rovnou dorazí k nám. A skutečně přijel a odvedl tady na jaře výborné služby. Zazářil i poslední zápas na Admiře, kde chytil dva tutové góly.

A co další hráči? Třeba Guiti?

Toho sehnal přes nějakou agenturu náš sekretář Hrdlička, ten o tom ví víc. Guiti měl bohužel smůlu, ke konci sezony se zranil, byl měsíc mimo hru a pak už se do mužstva nedostal.

Vy jste si vytipovali hlavně zkušené hráče, taky jste ale v zimě přivedli z Dynama na hostování Martina Helda. A to je mladý kluk…

Připouštím, že to byla tak trochu sázka do loterie. A těší mě, že dle mého názoru sázka, která vyšla. Dostali jsme na něj tip z Budějovic, že by pro jeho další růst byla třetí liga vhodnější než juniorka. Já si říkal, že zkusit to můžeme, že stejně potřebujeme silnou lavičku. Chtěl bych vyzdvihnout jednání s Dynamem, s panem Vozábalem ta domluva byla seriózní. Prvně Held nastoupil v přípravě na Slavii a zahrál tam výborně, bojoval na doraz, dřel, což je ostatně jeho velká přednost. Nezklamal ani v mistrákách, zpočátku nastupoval pravidelně od začátku, pak už třeba až během hry, ale prakticky do každého zápasu. A to, že byl pro mužstvo přínosem, dokumentoval i v posledním zápase na Admiře, kde jediným gólem rozhodl o naší záchraně v soutěži. Teď jde do přípravy v Dynamu, ale pokud se neprosadí, byl bych rád, kdyby se vrátil k nám.

Celkově jste příchod posil asi hodnotili kladně. Je to tak?

Určitě. V boji o záchranu jsou zkušení hráči důležití a třeba takový fotbalista, jakým je Slepička, byť neodehrál všechny zápasy, nám hodně pomohl. Například to, co odvedl proti střížkovské Bohemce a hlavně s Čáslaví, to byly bez nadsázky prvoligové výkony! I jeho zásluhou jsme důležité zápasy zvládli a mužstvo už bylo pak tak rozjeté a hráči si tak věřili, že i ty zápasy, kdy Slepička chyběl, jsme vyhráli. Ale nejen Slepička, dle mě všichni hráči, co v zimě přišli, nám k záchraně pomohli.

Jaro jste rozjeli výborně a pravidelně bodovali, jenže pak přišel zlom a tři porážky za sebou. Jak vám v tu dobu bylo?

Úzko… Tím spíš, že já navíc věděl, že právě Chomutov má i daleko ostřílenější funkcionáře než my. Obavy se vyplnily, my doma Chomutovu podlehli. Taky jsme nešťastně prohráli v Domažlicích, kde jsme dvacet minut před koncem ještě vedli, ale po penaltě ze třetí minuty nastavení nevezli ani bod.

A co trenér? Když se nedaří, je většinou první na řadě, vy jste ale trenéra Prášila podrželi jak po bídném podzimu, tak i po zmíněné sérii tří porážek v rozhodující fázi soutěže…

A jsem rád, že jsme se tak rozhodli, dle mého soudu to rozhodnutí bylo správné. Na podzim ve vedení převládl názor pana Nouska, jenž říkal, že když jsme trenéra hodili do vody, vždyť to byla jeho první samostatná štace, tak ho musíme podržet. Stejný názor jsem zastával i já.

Ale na jaře jste ke konci sezony trenérský post dle informací Deníku posílili, když přímo na lavičku jste usedl právě vy…

Já na výkonném výboru našeho klubu příchod na lavičku nejdřív odmítl, vedení ale trvalo na tom, že Prášilovi je třeba někým zkušeným pomoci. „A to sem máme na tři zápasy, když tě tu máme, tahat někoho jiného?" zaznělo z vedení. Tak jsem kývl. Hráčům jsem ale jasně sdělil, že trenér zůstal stejný.

V Písku se povedl malý zázrak a třetí ligu jste uhájili. Jenže po jaru většina posil skončila a jak se říká, druhý rok nováčka bývá těžší než ten první…

Jenže Písek v podstatě není nováčkem, vždyť třetí ligu dlouhá léta hrál. Z týmu ale některé opory odchází a za ně musíme hledat náhradu. Určitě za Slepičku, v Dynamu je Held a třesu se, aby nám někdo nevzal Němce. Potřebujeme stopera, Rendla není náš a navíc nevím, jak vážné je jeho zranění. Je tu otázka gólmana. Nebude to snadné.

Zcela na závěr bychom se mohli zastavit u mládeže, jak jste byli v tomto směru s uplynulou sezonou spokojeni?

Největším úspěchem píseckého fotbalu v této sezoně – až na záchranu ve třetí lize, samozřejmě – dle mého soudu bylo to, že jsme opět získali tréninkové centrum mládeže. Kdyby to tu nebylo, vrátil by se fotbal v Písku zase o deset let zpátky. Přitom splnit všechny požadované parametry není vůbec snadné. Nehodnotí se jen výsledky, ale i jaké máš prostředí, vybavení kabin, tam ti měří nejen kabiny, ale třeba i záchody. Přesto jsme to středisko letos v Písku získali na poprvé, loni jsme uspěli až na odvolání. Proto to hned po té třetí lize považujeme za největší letošní úspěch. A právě proto, že kolem střediska je i plno administrativních úkonů, jsme do Písku přivedli na post sekretáře mládeže z Budějovic zkušeného Ivana Nováka. Radost nám dělala devatenáctka. Druha liga dorostu se přitom letos hrála jen v jedné skupině, přesto jsme ale skončili tak jako loni uprostřed tabulky. V týmu jsou talentovaní kluci a hlavně je tam hodně našich odchovanců. Já si myslím, že fotbalový Písek se o svou budoucnost nemusí bát.