Otec a syn Jirkové Růžičkové.Otec a syn Jirkové Růžičkové.Zdroj: Jan KleinKrálem minulého mistrovského zápasu proti Kaplici B byl Jiří Růžička mladší (21 let). Na hřišti soupeře nastřílel čtyři branky. V mládežnických kategoriích prošel prachatickým Tatranem, nyní hájí červenobílé barvy Lhenic. V sestavě se potkává se svým otcem Jiřím, který tvrdí muziku z místa stopera.

Jirko, právě jste hráli proti béčku Kaplice a dal jsi čtyři góly. Předpokládám, že to je v dospělých Tvůj osobní střelecký rekord, nebo se mýlím?

Ano, je to můj střelecký rekord. A možná i v celé mé kariéře. Alespoň z dorostu si nepamatuji, že bych někdy dal čtyři branky.

Dát čtyři branky není jen tak, jak vypadaly z Tvého pohledu ze hřiště?

Druhý gól jsem dal z penalty a tři byly ze hry. Dva góly padly po chybách soupeře a jeden po přihrávce. Myslím, že mi finální přihrávku dával Martin Fišer.

Už Tě ty góly stály něco do pokladny?

Naštěstí jsem ještě nebyl na tréninku, ale určitě mě to něco bude stát. Možná po dalším mistrovském zápase.

Jirko, když jsi byl v dorostu, chodíval jsi často do brány a viděl jsem Tě v bráně i v extralize sálového fotbalu. Kde se vidíš raději, v bráně, nebo v útoku?

Jednoznačně to říci nejde. Je to padesát na padesát. Nejraději bych, kdyby se to střídalo.

Ale ve Lhenicích máš v bráně silnou konkurenci v podobě Jindry Dvořáka.

To je pravda. Dokud Dvořka chytá dobře a je ještě trochu mladý, tak ať chytá on (smích). Já si klidně na návrat do brány počkám.

Ve Lhenicích je teď pohoda, euforie z jasného postupu do a třídy. To znamená, že si musíš mnout ruce, že jsi tam přestoupil a daří se.

Je to víc než dobré, ani jsem to při přestupu nečekal. Šel jsem si tam jen tak zahrát za rodinou, abych si s tátou a bratránky zahrál, než skončí s aktivní kariérou. A nakonec je z toho tohle.

Jaroslav Křenek je dlouholetou oporou fotbalových Chelčic.
Věřím, že to my v Chelčicích i Netolice dohrají k záchraně, říká Jaroslav Křenek

Že hraješ s tátou, je jasné. Ale co ti bratránci, o koho se jedná?

Kapitánem je můj bratranec Pavel Prenner. A měl jsem tam do zimy ještě druhého bratrance Pepíka Prennera, ale ten skončil, když se mu narodil potomek.

Takže je to takový malý rodinný podnik. Otec a syn v jednom dresu bývá většinou přáním toho staršího. Hodně komentuje na hřišti Tvůj výkon, nebo je to v klidu?

Je to v pohodě. Táta hraje stopera a já jsem v útoku. Moc se nevracím, takže jeho komentáře naštěstí neslyším (smích).

Tak to se musíš modlit, aby se nezranil Jindra Dvořák a nemusel ještě do brány. To bys měl tátu pořád kolem sebe.

To asi ano, ale určitě bychom to nějak zvládli (smích).

Jak se těšíš na I.A třídu? Přece jen to bude jiná soutěž. Minule se tam Lhenice prakticky jen otočily, ale teď tam budou chtít vydržet.

Já osobně se docela těším. Uvidíme, jak nám to půjde a myslím si, že to nemusí být propadák. Každopádně musíme sehnat ještě pár lidí, abychom tam vůbec mohli jít.


Načítám tabulku ...