Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Vedle Dynama se v N. Včelnici představí jeho velký rival z uplynulého ročníku II. ligy FC MAS Táborsko, dále Most a Kolín (oba II. liga).

Program: Tábor - Most (12.30), Dynamo - Kolín (13.45), o 3. mísro (16.15), finále 17.30.

Dynamo v generálce na novovčelnická klání zvítězilo na Složišti se Sencem 1:0. „Gólů jsme měli dát víc, minimálně dvě tři tutovky jsme nedali a k tomu trefili tyč a břevno," litoval trenér Luboš Urban, ale jedním dechem dodal: „Pořád to však je jen příprava a za 1:0 jsme rádi, kluci zvítězit už potřebovali."

Dynamo v sobotu kompletní asi nebude. „Trápí nás velká marodka, na níž je šest hráčů, z toho pět ze základu. To by nahlodalo každý manšaft. Nedá se nic dělat, kluci už vyklusávají, nicméně do čtvrtka, kdy je čekají kontrolní rentgeny, naplno se do přípravy zapojit ještě nemohou," dal kouč Dynama najevo, že Lengyel, Machovec, Klesa, Hanzlík či Hála v sobotu zřejmě budou chybět.

Zato noví hráči by k dispozici být měli. Nově třeba Škoda, jenž přichází z Brna na rok na hostování s opcí. „Dobře ho znám, chodil jsem pravidelně na Žižkov, kde hostoval. Je to typ fotbalisty, jenž by nám měl pomoci. Také proti Senci odvedl dobrý výkon," poznamenal trenér Urban.

Aktivní proti Senci byl plzeňský Hora. „Do půle jsme s ním moc spokojeni nebyli. Má svou hru postavenou na běhání, a pokud to nedělá naplno, není to ono," přesto měl kouč Dynama menší výhrady.

Do N. Včelnice se těší i Táborsko, jehož hráči dle trenéra Petra Frňky k tomuto turnaji přistoupí stejně poctivě jako k celé přípravě. „Je jedno, jestli se jedná o malý, nebo velký turnaj. Určitě si nepojedeme jen tak zahrát, ale budeme chtít odehrát dvě dobrá utkání. Postavíme dvě jedenáctky, každá odehraje jeden zápas," řekl trenér Táborska.

Novovčelnický turnaj vedle atraktivního fotbalu nabízí i bohatou gastronomii. Populární jsou zdejší tradiční grilované makrely na dřevěných tyčkách. Pořadatelé často dávali jako ceny vědra borůvek nebo koše hřibů, podle toho co jim dovolila příroda.

Škoda litoval, že nedal gól

Čerstvou posilou Dynama je od středy šestadvacetiletý brněnský útočník Michal Škoda.

Odbyl jste si premiéru v Dynamu, jaké máte pocity?

Byl to hodně těžký zápas a jsme tudíž rádi, že jsme to zvládli a že jsme vyhráli. Nebylo totiž vůbec lehké se tam přes ně dostat, ale šance jsme si vytvářeli. Dali jsme tyčku a břevno. Myslím, že nakonec jsme vyhráli zaslouženě.

Jak jste se cítil vy osobně?

Z výhry mám radost, mrzí mě ale, že jsem nedal gól. Od útočníka se góly čekají.

Nejblíž gólu jste byl při té hlavičce do břevna.

Byl tam vysoký centr a já se snažil si dobře vyskočit, trknul jsem to, bohužel míč skončil na břevně.

Už v první půli jste měl dvě slibné akce.

Při té první jsem si balon dobře zpracoval a z voleje vypálil, jenže jsem to trefil zespoda a šlo to až nad ochrannou síť… Potom jsem si ve vápně dobře obhodil beka, dal jsem si to ale trochu víc od nohy, přiběhli tam další dva a míč mi odkopli.

Jak vůbec došlo k tomu, že jste se z Brna ocitl v Budějovicích?

Ozvali se mi trenér Urban a pan Vozábal a dohodli jsme se, že přijedu na dva tři dny na zkoušku a pak že se uvidí, co dál. Když bude zájem, je možné, že bych v Dynamu zůstal. (hned po utkání k dohodě došlo, Škoda přichází na roční hostování s opcí)

Kapitán? Jen proti Senci, smál se Funda

S kapitánskou páskou v dresu Dynama proti Senci nečekaně vyběhl teprve devatenáctiletý Jiří Funda. „Kluci se dohodli a dali mi pásku, abych přihodil nějakou korunu do kasy. Ale byla to určitě jen jednorázová akce," s úsměvem tuto volbu nadějný fotbalista objasnil.

Vnímal jste nějaký rozdíl oproti ostatním zápasům?

Ne. Vůbec jsem na to nemyslel, ale jsem rád, že jsme zvítězili.

Byl jste kapitán už dříve v mládežnických družstvech?

Kapitánem jsem byl v patnáctce. Spíš jsem ale byl takový „druhý kapitán". Vždy, když se kapitán zranil či vystřídal, jsem to převzal já.

Proti Senci jste hrál na pozici levého obránce. Jaký to byl pro vás rozdíl oproti poslednímu půlroku, kdy jste nastupoval jako levý záložník?

Pro mě to není problém, jsem zvyklý na beka i záložníka. Ale táhne mě to víc dopředu a radši hraji v záloze.

Připsali jste si v přípravě první vítězství, i když bylo trošku utrápené. Povzbudí vás to také do tréninků a dalších přípravných zápasů?

Každopádně, jsme rádi za vítězství. Výkon nebyl optimální, ale budeme pracovat dál, abychom na ligu byli co nejlépe připraveni.

Jaký byl Senec pro vás soupeřem? Většinu času jste jen dobývali pevnou obranu soupeře.

Bylo to podobné, jako loni ve druhé lize. Každý přijel, zalezl a bránil a my jsme je dobývali. Dnes to bylo podobné a naštěstí to tam Rasťovi deset minut před koncem padlo. Snad jsme zlomili trošku i tu smůlu, když jsme dnes zase trefili dvě tyčky…

Nacházíte se v nejnáročnějším týdnu přípravy. Necítili jste ke konci už trošku únavu?

Cítili. V úterý jsme byli na zátěžových testech v Praze, ve středu zápas a odpoledne ještě další trénink.

Hílek: V Dynamu jsem prožil krásné roky

Slovenský záložník Jaroslav Hílek, jenž v letech 2007–9 v Dynamu odváděl na postu defenzivního štítu kvalitní výkony, patřil v přípravě Dynama se Sencem (1:0) k oporám hostí.

S jakými pocity jste do Budějovic jel?

Hodně jsem se těšil, vždyť jsem tady prožil velmi pěkné dva roky. A jsem rád, že fotbal v Budějovicích je pořád na výši. I do ligy se hned po roce vrátili a doufám, že o záchranu Dynamo hrát nebude.

Vzpomínáte tedy v dobrém?

Jen v tom nejlepším, byly to dobré dva roky. A v lize jsme nehráli o záchranu, jednou jsme skončili jedenáctí, jednou dokonce devátí.

Kdo tým tehdy trénoval?

Přišel jsem za pana Cipra, pak jsem zažil trenéry Straku a Tobiáše. Všichni byli fajn.

Našel jste v Dynamu ještě někoho, s kým jste tehdy hrál?

Je to už pět let, takže mužstvo se už celé obměnilo. Na hřišti jsem se potkal jen se Zdeňkem Křížkem a Petrem Benátem, s těmi jsem tu byl celé dva roky. Ale lidi kolem mužstva tady zůstali stejní, Vozi je trenér, Palo Švantner je tu pořád a taky ve vedení jsou stejní lidé. Jen hráčský kádr je jiný. Jak říkám, akorát Beny a Kříža zůstali.

Co k samotnému zápasu s Dynamem?

Řekl bych, že z naší strany nic moc. Hráli jsme ze zabezpečené obrany, chtěli jsme toho ale ukázat víc. Možná, že byly znát ty čtyři dny, co jsme byli v Prachaticích na soustředění.

Vy osobně jste zápas bral, jako by šlo o body. Po zákroku na Benáta zezadu jste za protesty dokonce dostal žlutou kartu.

Já vždycky hraji, jako by to byl ostrý zápas. A na Benyho to podle mě faul nebyl, špičkou kopačky jsem mu míč vypíchl a až pak jsem mu možná nohy zasáhl. Teď už ale je to jedno.

Jak se vaše kariéra po odchodu z Dynama vyvíjela?

Vrátil jsem se na Slovensko, do Petržalky a Dunajské Stredy, pak na Žižkov. Teď jsem v Senci, to je takový menší, ale dobře fungující klub, co nemá žádné dluhy. Mně je šestatřicet, ale cítím se dobře, a pokud budu ještě těm mladým stačit a bude o mě zájem, budu hrát dál.