Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ať už na Plynárně, na Šroubárně či na Rudé hvězdě, zejména ale na Střeleckém ostrově. Tam všude totiž po II. světové válce měli fotbalisté Dynama své domácí prostředí.

Při slavnostním vyhlášení jubilejního 50. ročníku ankety našeho listu o nejlepší jihočeské sportovce kraje právě Zdeněk Čadek převzal „Zvláštní cenu" pro výjimečnou osobnost jihočeského sportu, určenou především lidem, kteří se o sportovce starají jako trenéři, kluboví lékaři či „bafuňáři".

Potěšilo vás, že jste se do této vybrané společnosti lidí, kteří se ve sportu uplatnili i po skončení aktivní činnosti, dostal i vy?

Já ani nevěděl, že se takové ocenění na jihu Čech uděluje, dokonce každý rok. Přece jen ohledně aktivního dění kolem sportu už tak v obraze nejsem. Moc se mi celý ten večer tady v Metropolu líbil a lhal bych, kdybych říkal, že mě pozvání na takovou událost nepotěšilo. A samozřejmě taky to, že jsem tam nahoře na pódiu dostal příležitost odpovědět na několik otázek.

Právě na pódiu jste se zmínil, že v letošním roce jste se neméně významné události zúčastnil a že vás moc potěšilo uznání, které vám předal osobně jihočeský hejtman. Oč šlo?

Bylo to na zámku na Hluboké a šlo o oficiální akci, na které pan hejtman ke státnímu svátku 28. října šesti či sedmi lidem předal speciální ocenění Zlata šupina. Ze sportovců jsem tam nebyl sám, byl tam i legendární hokejista Jaroslav Pouzar. Toho, že jsem jedním z těch lidí byl i já, jsem si samozřejmě velice moc považoval. Říkal jsem si, že to je hodně příjemná tečka za mým fotbalovým životem. Čímž samozřejmě nekončí moje fandění Dynamu, kterému držím palce, aby se dokázalo v první lize zachránit.

Dynamu držíte palce jen na dálku, anebo chodíte hráče povzbuzovat i na zápasy?

Jistě, chodím na ligu pravidelně. Anebo spíš jezdím, protože převážnou část roku trávím na chalupě u Křemže. Samozřejmě, že někdy se mi to líbí a někdy ne. A taky jsou některé věci, které bych já, kdybych měl takové slovo v klubu jako dřív, řešil třeba i jinak, jenže tak už to v životě, a nejen v tom fotbalovém, prostě už chodí, že názory bývají rozdílné.

A co to vaše chalupaření?

Chalupa je teď můj druhý život. My s manželkou tam strávíme pomalu víc času než doma v Budějovicích. Jsme tam v přírodě, navíc je tam pořád co dělat, furt nějaká práce, kterou za tebe nikdo neudělá. Nařežu dřevo, posekám trávu, pořád je tam něco. A letos hodně pršelo, takže třeba trávu jsem sekal neustále. Mám ruční sekačku a takový malý traktůrek, tím se tam bavím. Abych nezapomněl, mám tam zahrádku, nádhernou zahrádku. Všechnu zeleninu, na kterou si člověk vzpomene. Na to jsem dříve neměl čas, teď si to užívám. A taky noviny, na ty nesmím zapomenout, ty i na chalupě čtu. Jihočeskou a Sport mám každý den. To je vždycky ráno první, co musím mít. Až se mě manželka leckdy ptá, co člověče v těch novinách pořád hledáš..?

Takže žádný internet, žádný tablet či podobné vymoženosti?

Ne, to ne. To už pro mě není, k tomu se vůbec nehlásím. V čemž se nemůžu shodnout s Milanem ani Zdeňkem, mými syny. Oba nedokážou pochopit, jak můžu bez internetu fungovat. A říkají mi, už se toho konečně taky chop. Já ale prostě o to nestojím, na noviny si počkám a pro Sport a Jihočeskou pravdu si do Křemže raději dojedu. Na stará kolena své zvyky už měnit nebudu.

Zmínil jste své syny, kteří oba hráli fotbal, a to i na vysoké úrovni, Milan navíc kráčí v Dynamu ve vašich stopách i jako funkcionář. Těší vás to?

Určitě. Myslím si, a to ne kvůli tomu, že je to můj syn, že Milan na to být dobrým funkcionářem má předpoklady. Post generálního sekretáře, který v Dynamu zastává, je jedním z těch klíčových.

Je konec roku, co byste sobě, svým blízkým i známým a přátelům přál do nového roku?

Co se týče fotbalu, tak já prostě fotbal v Dynamu mám hrozně rád. Jsem Písečák, ale do Budějovic jsem přišel už před půlstoletím a až tady jsem fotbalem začal žít. Takže si přeji, aby se Dynamo zachránilo v lize. Sice jsem už párkrát sestup v Dynamu zažil, až za takovou tragédii jsem to ale tehdy nepovažoval, protože jsem byl skálopevně přesvědčen, že se hned zase vrátíme zpátky. A skutečně tomu tak bylo. Teď ale mám strach, že by se to povést nemuselo. Postoupit do ligy je totiž čím dál tím těžší. Věřím ale, že se klukům udržet v lize podaří. To je moje velké přání. A celé rodině samozřejmě v novém roce přeji hodně zdraví a štěstí. To je nejdůležitější.

Stručná vizitka

Zdeněk Čadek, bývalý výborný fotbalista českobudějovického Dynama, v jehož čele po skončení své aktivní činnosti řadu let stál a dovedl ho nejen na pozici nejlepšího fotbalového klubu jižních Čech, ale i mezi elitu českého fotbalu, letos v červenci oslavil významné životní jubileum, 85. narozeniny.

A pětaosmdesátku slavil s elánem a optimismem, kterým vždy hýřil. „Já tady chci být do sta let," říkal s úsměvem pro Deník jižní Čechy už před pěti roky, kdy přijímal gratulace ke své osmdesátce.

V Dynamu byl deset let kapitánem týmu a poté trenérem i šéfem klubu. V jeho čele stál také v roce 1985, kdy se fotbalisté Dynama probojovali po dlouhých sedmatřiceti letech do I. ligy. Tu s malými přestávkami hrají dodnes.

Fotbalem Zdeněk Čadek žije stále, byť mu k té kulaté osmdesátce dalších pět let přibylo. „Pořád mě fotbal baví," tvrdí čestný prezident Dynama a jeho žijící legenda.