O půl roku později ale vlastně ze dne na den pro něj v jeho čtyřiatřiceti letech kariéra profesionálního fotbalisty skončila.
David Horejš začal s fotbalem jako malý kluk v Prachaticích, už před čtrnácti lety se ale za fotbalovým míčem vydal do Českých Budějovic.
Na Střeleckém ostrově patřil k základním kamenům sestavy ligového A–mužstva už od roku 2001, kdy českobudějovičtí fotbalisté sestoupili do druhé ligy. Po dalším sestupu v roce 2005 odešel do Brna na hostování. Tam vydržel jednu sezonu a po svém návratu do Českých Budějovic převzal po Martinu Vozábalovi kapitánskou pásku, kterou nosil až do konce své kariéry.
V dresu českobudějovického Dynama nastoupil celkem ke 187 prvoligovým zápasům, čímž se zařadil v historické tabulce na druhé místo za Ladislava Fujdiara (190). Spolu se zápasy za Brno má David Horejš na svém kontě 209 zápasů v I. lize, k tomu navíc 28 jich odehrál ve II. lize. V nejvyšší soutěži vstřelil devět branek, ve druhé lize jednu.
Zpráva o tom, že jste ukončil své působení v mužstvu, přišla tak trošku jako blesk z čistého nebe. Kdy jste se tak rozhodl?
Celý minulý týden jsem ještě normálně odtrénoval, ale v pátek ráno si mě pozvalo vedení klubu a tam jsem se dozvěděl, že bych měl skončit a působit v klubu dál už jen jako trenér mládeže.
Takže o vaše rozhodnutí nešlo?
První popud vzešel z vedení klubu. Trenér Cipro mi oznámil, že se mu momentálně nevejdu do základní sestavy a že la lavičku by měli chodit spíš mladší kluci. Což já i beru, rozhodně mladším hráčům zabírat místo nechci. Od toho tam ti kluci jsou, aby se něco přiučili. Takže jsme se dohodli, že já skončím.
Zaskočilo vás to?
Překvapilo mě to, protože jsem počítal s tím, že sezonu normálně dojedu a že přitom budu mít i žáky na starosti. Byl jsem i na zimním soustředění a jak říkám, celý týden jsem odtrénoval.Byl to tudíž pro mě i šok, ale měl jsem víkend na to, abych si vše promyslel. Nakonec jsem kývl.
Vy jste už na podzim měl na starosti na Složišti žáky. Možná, že vedení klubu chtělo, abyste se mládeži věnoval už naplno.
Možné to je. Mně práci u žáků nabídl Pavel Tobiáš po odchodu Tomáše Marušky a já ji od léta dělal.
Jak vám je teď po těle? Cítíte zklamání či jistou hořkost?
Samozřejmě, že do zpěvu mi není, věk se ale nedá zastavit. Já byl tady zvyklý hrát stabilně a na to, že mužstvo na mě viselo. Poslední dobu ale už to nebylo ono a já věděl, že je to má poslední sezona. Rozhodnutí klubu to jen urychlilo.
A co finanční stránka? Smlouva vám stále běží?
Smlouvu mám do léta a samozřejmě jsme se i o ní bavili. Něco jsme řešili, ale to jsou interní věci. Prostě na jistém kompromisu jsme se dohodli.
Zřejmě k tomu, že jste pověsil kopačky na hřebíček, přispěly i vaše častá zranění…
Určitě. Já poslední rok a půl měl velké problémy. Každý ví, že jsem měl pětkrát operované koleno. Když jsem byl mladší, nějak jsem to překousl, s přibývajícími roky jsem ale tu zátěž snášel hůř a hůř. A moje výkony už nebyly takové, jak bych si představoval.Už jsem se nechtěl dál zbytečně týrat.
Jste bez fotbalu teprve druhý den, ale je to asi velká změna?
Je to obrovská změna. Já byl čtrnáct let zvyklý ráno jet na stadion, celý den být s kluky na place či v kabině, a naráz se to všechno změnilo. Na druhou stranu jsem ale rád, že klub mi umožnil, abych u fotbalu mohl dál působit. Byť se mi život tudíž obrovsky změnil, u fotbalu jsem dál.
A co nabídky na angažmá odjinud? Ozval se vám někdo?
Nějaké nabídky už jsem dostal, ale zatím to řešit nechci. Pan Kotrba se mě taky ptal, zda bych na jaře nechtěl pomáhat farmě ve Strakonicích, já ale právě ze zdravotních důvodů teď hrát nechci.
Trenérsky jste začal u žáků, ale nemáte ambice jednou trénovat i chlapy a třeba i v lize?
Jít k žákům mi trenér Tobiáš nabídl v létě, a protože jsem tušil, že hráčská kariéra se mi už blíží ke konci, byl jsem za tu nabídku rád. Půl roku jsem se tu zapracovával a jak trenér Tobiáš, tak pan Novák mi pomáhali. Je to práce, která mě baví a co bude dál, na to teď nemyslím. Licenci na ligu si ale určitě budu chtít udělat.
Ještě si vzpomenete na to, kdy jste prvně naskočil do ligy?
Jistě, na to člověk nezapomene. To bylo v roce 1999 za trenéra Tobiáše, doma proti Baníku a hráli jsme 2:2.
A ještě si vybavíte fotbalisty, kteří v Dynamu tehdy hráli?
Když jsem do mužstva přicházel, byli tu ještě Saidl, Pavel Babka či Láďa Fujdiar. Jako mladí tu byli Martin Vozábal a Jarda Drobný, kteří mě hned vzali mezi sebe a v těch začátcích mi hodně pomohli.
Když jste do Budějovic přicházel, jistě jste měl svá přání a cíle. Povedlo se vám je naplnit?
Já přicházel v době, kdy se tu hrála druhá liga, a tak mým hlavním snem bylo si vůbec první ligu jednou zahrát. To se mi poštěstilo, ale kdyby mi někdo řekl, že těch startů v lize budu jednou mít v Dynamu po Fujdžim nejvíc a že budu šest let dělat kapitána, řekl bych mu, že se zbláznil…
Vy jste Dynamu až na dvě kratší hostování byl pořád věrný. Nabídky odjinud žádné nebyly?
Jako mladý kluk jsem šel na rozehrání do Třeboně, jen na pět zápasů, ale byla to pro mě velká zkušenost. Hrála se tam třetí liga a byl tam vynikající manšaft: Kochlöfl, Šulc, Kocourek, Marek Fojtík a další. Samí výborní fotbalisté.
A jak vzpomínáte na Brno?
Já měl tehdy ještě možnost jít hostovat do Slavie, ale Brno trénoval pan Kotrba, raději jsem šel tam. Svého času mě chtěly i Teplice, ale já vždycky byl rád, že mohu hrát v Dynamu. A že jsem zůstal a nikam nešel, toho vůbec nelituji.
Na co ze své bohaté kariéry budete nejraději vzpomínat?
V hlavě mám tři taková období. První, když jsme postupovali do ligy a Karel Vácha tak čtyři zápasy ve druhé lize rozhodl v nastavení tím svým klasickým gólem kolenem či břichem. A v lize dva ročníky. Za trenéra Tobiáše, kdy jsme hráli výborný fotbal a měli neskutečné mužstvo s Lafatou, Kuličem a Sivokem. A taky za pana Cipra, to jsem zpět z Brna přišel do mužstva, jaké tady asi dlouho nebude. Třeba v záloze Karel Poborský, Jarda Černý a Láďa Volešák, s těmi byla radost hrát.
Do letošní sezony jste vstoupili porážkou 2:4 se Spartou, ale vy jste tehdy prohlásil, že se nemáte zač stydět. „Když to půjde tak dál, nemám o mužstvo žádný strach,“ dodal jste ještě. Čím to, že se to tak zvrtlo?
Právě o tomto zápase jsem se teď bavil s Tomášem Řepkou a on sám mi říkal, že jsme hráli perfektně, ale že oni, do čeho kopli, to jim tam spadlo. Diváci taky byli nadšeni a my věřili, že máme silné mužstvo. Pak jsme ale prohráli podruhé a potřetí a už jsme se vezli. Že tady však liga zůstane, o tom vůbec nepochybuji. Tady bývalo, že se jeden rok hrála liga a pak se spadlo. Já jsem rád, že jsem v Dynamu byl v té době, kdy se tady liga hraje stabilně sedm či osm roků. A pevně věřím, že tak to i zůstane.