Hradečáci drží smutek za svého rodáka a mistra světa v ledním hokeji jedenatřicetiletého Jana Marka, který ve středu deset minut před čtvrtou odpolední hodinou zahynul při leteckém neštěstí u ruského města Jaroslavl.
Letoun Jak-42 s hokejisty klubu KHL Lokomotiv Jaroslavl se ve středu krátce po startu zřítil u tamního letiště. Na jeho palubě zahynuli téměř všichni členové týmu včetně českých hokejistů Karla Rachůnka, Jana Marka a Josefa Vašíčka. V troskách letadla zemřelo celkem 43 cestujících.
Už několik hodin po oznámení tragické události se na různých místech v Jindřichově Hradci rozhořely svíčky, kterými obyvatelé města dávají najevo svůj smutek a soustrast s pozůstalými.
Hlavním pietním místem ve městě se stal prostor před vstupní halou zimního stadionu, kde se už ve středu večer i přes silný studený déšť shromažďovali zarmoucení hokejoví fanoušci.
Stejné to bylo od včerejšího časného rána. „Co se stalo, je hrůza, nedá se to jinak popsat,“ komentoval tragédii hráč KLH Vajgar Ondřej Jasanský, který přišel k jindřichohradeckému stadionu zapálit svíčku Janu Markovi společně s kamarádem Lukášem Vondrákem. Přicházely také velké skupiny žáků a studentů. „Je to velké neštěstí a pro český hokej velká ztráta. Jsme z 1. základní školy, do které Jan Marek chodil,“ řekli nám žáci 9. třídy Milan Zatřepálek a Petr Deutsch.
Během dopoledních hodin připravili zaměstnanci firmy Sportrelax, která zimní stadion spravuje, a pracovnice z městského úřadu a informačního střediska pietní místo v jednom z vestibulů hokejové haly. Za pochmurného bubnování silného deště na místě během několika desítek minut vyrostl smuteční kout, potažený černou látkou, na němž je zavěšená fotografie zesnulého hokejisty.
Kromě květin a důstojného znaku města je zde umístěn i černý stolek, na kterém leží připravená kniha kondolencí. Tam se od včerejšího dopoledne podepisují všichni, kteří si přejí vyjádřit svou účast s tragédií.
„Je to pro nás všechny hrozná zpráva. Město v Janu Markovi ztrácí výraznou osobnost. Ukázal nám všem, že poctivou pílí a nasazením se kluk z malého města může propracovat a dosáhnout ohromných úspěchů. Rád bych celé jeho rodině vyjádřil podporu a vyslovil útěchu. Věřím, že obyvatelé našeho města na něj nikdy nezapomenou,“ řekl jindřichohradecký starosta Stanislav Mrvka, který požádal o minutu ticha za oběti této letecké katastrofy.
Do kondolenční knihy se podepsaly stovky Hradečáků, fanoušků, příbuzných a přátel Jana Marka.
Slzy ronili i skalní hokejoví fanoušci. „Jsem velký fanda. Byl to pro mě šok, chtěl jsem se včera dívat na seriál a místo toho ohlásili havárii letadla s českými hokejisty. Nemohl jsem tomu uvěřit, dokud zprávu několikrát nezopakovali. Honza nebyl jen hráč, byl to vynikající hráč. Já teď v duši pláču, je to hrozné. S kamarádem Rosťou jsme mu zapálili čtyři svíčky,“ popsal Přemysl Švec z Jindřichova Hradce.
Přišel i mládežnický trenér Jan Hanzálek, který nastartoval Markovu hvězdnou kariéru. „Strašně bych si přál, by se na Pinďu, jak jsme mu říkali, nikdy nezapomnělo a touto cestou bych chtěl jeho rodičům a manželce Lucii vyjádřit upřímnou soustrast,“ řekl se slzami v očích.
Zprávou o tragédii jsou zdrceni i hokejoví fanoušci v Českých Budějovicích. Ještě ve středu večer se na diskusním fóru domluvili, že před čtvrtečním přípravným zápasem, kam se mimochodem mnozí chystali přijít v černém a na znamení smutku nefandit, uctí památku tragicky zesnulých hokejistů ruského celku.
„Úctu zemřelým vyjádříme zapálením svíčky a položením smutečních věnců v prostoru mezi tréninkovou a hlavní halou,“ vyzýval všechny fanoušky hokeje Dalibor Panský.
„Patnáctka je dobrý číslo,“ řekl Pinďa
Jindřichův Hradec – Stál při zrodu mimořádně úspěšné kariéry útočníka Jana Marka, jehož život vyhasl ve středu během leteckého neštěstí v Rusku. Bývalý mládežnický trenér Vajgaru Jan Hanzálek v sobě jen těžko hledal sílu zavzpomínat na hokejové začátky jindřichohradeckého rodáka a jeho svěřence:
„Od počátku jsme spolu měli nadstandardní vztah. Musel jsem nad ním tak trochu držet ochrannou ruku, neboť Pinďa, jak mu říkával jeho táta a později i my, byl v porovnání s ostatními malý, slabý a velice citlivý. Řada lidí mi tehdy říkala, že kvůli jeho fyzickým proporcím z něho žádný mimořádný hráč nebude. Ale já mu věřil. Viděl jsem jeho úžasně šikovné ruce a cit pro přihrávku, prostě vlastnosti prvotřídního centra. Honzu jsem trénoval plných sedm let a před očima se mi měnil v komplexního hráče, kterému začínal být Jindřichův Hradec malý.
Přesně si pamatuju, když jsem mu předal dres s číslem patnáct. Nejprve jej měl dostat Aleš Kotalík, ale ten chtěl dvanáctku, protože s ní hrál v Kolíně jeho táta. Pinďa si dres vzal a řekl: Patnáctka je dobrý číslo. A už mu zůstala.
Miloval hokej a byl mu naprosto oddaný, svědomitý, pracovitý a pokaždé úžasně skromný. Nechci, aby to vyznělo jako fráze, ale tak to opravdu v jeho případě bylo. A pokud navíc cítil od trenéra důvěru, jeho výkon ještě gradoval. Myslím si, že Honza byl svým vystupováním jedním z mála hráčů, jenž může být obrovským vzorem pro mládež. Nikdy nebyl namyšlený, nevyvyšoval se a nepobláznily jej ani peníze. Prakticky při každé návštěvě rodného města jeho kroky vedly i do útrob zimního stadionu, aby poklábosil a zjistil, co je v jeho Vajgaru nového.
Pět dní před tím, než se Honzovi narodil syn, přišel na svět i můj vnuk a Pinďa mi při našem posledním setkání povídal: Trenére, sežeňte třetího a uděláme z kluků prvotřídní lajnu. Pak odletěl do Švýcarska na soustředění svého nového ruského klubu . . . Strašně bych si přál, aby se na Honzíka nikdy nezapomnělo.“
Zdeněk Prager
