V týdnu jste měl doma pohár mistrů světa. Tím jste oslavy titulu definitivně uzavřel?
Už jsem neslavil nějakou dobu, nastal čas vrátit se zase do reality. Ale každý z nás dostal na den nebo na dva pohár k dispozici. Měl jsem to štěstí, že jsem ho měl na dva dny, takže jsme to ještě jednou s rodinou a kamarády oslavili. Teď už ale zase zpátky do práce. Přes sezonu vůbec nepiju alkohol, takže teď jsem to ukončil a další slavení plánuji zase až za rok.

Co všechno jste za dva dny s pohárem stihl? Měl jste k dispozici originál, nebo repliku?
Byla to replika, ale byla všude, kde měla být. A doufám, že všem lidem udělalo radost, když ho mohli vidět, sáhnout si na něj a vyfotit se s ním. Byl jsem s ním v centru Arpida, což bylo super, protože děti tam byly opravdu nadšené. Měl jsem akci pro fanoušky v Hoch Špalíčku, zajel jsem do Základní školy v Grünwaldově ulici, kam jsem chodil. Měli jsme soukromou akci s pohárem u nás na firmě, byl jsem ještě na jedné škole, na Motoru s dětmi a pak ještě ve městě, kde jsem obíhal hospody a bary, kde jsem pohár ukázal pár známým, kterým jsem to slíbil.

Musel jste toho spoustu podepsat. Nebraly vás už také trochu křeče do pravé ruky?
Musím přiznat, že po dvou dnech, kdy jsem pohár měl, jsem byl unavený víc než po samotném mistrovství. Je skvělé to vyhrát a mít titul mistra světa, ale momentálně musím přiznat, že jsem pohár rád odevzdal a mohu se vrátit do té své rutiny. Vyhovuje mi, že už jsem začal zase normálně trénovat a jsem zpátky ve své realitě.

Asi nelitujete, že jste se odhodlal v průběhu minulé sezony k poměrně zásadnímu kroku a vrátil jste se po několika letech v zámoří zpátky do Motoru.
Všichni mi říkali, že je to špatné rozhodnutí, a abych v Americe zůstal. A když už jsem se definitivně rozhodl, že se vrátím a řešil jsem různé kluby u nás i po Evropě, tak mi Motor také nikdo nedoporučoval. Ale dal jsem na to, co přišlo správné mně, a šel jsem prakticky proti všem. Udělal jsem rozhodnutí podle sebe, i když jsem v Motoru měl horší finanční podmínky než mi nabízeli všude jinde. Věřil jsem však, že je to dobré rozhodnutí, a jsem strašně rád, že jsem se takhle rozhodl. Jsem samozřejmě vděčný panu trenérovi Čihákovi, který mi dal od začátku velkou příležitost. Doufám, že jsem mu důvěru splatil a od začátku to bylo v mezích možností dobré. Pomohlo mi, jak jsem tady v létě s klukama z Motoru trénoval. Pan Čihák mě několikrát oslovil, že by o mě měl zájem, kdyby mi to v Americe náhodou nevyšlo. Už v tu dobu mi nasadil brouka do hlavy, že jsem o tom začal přemýšlet a dávalo mi to největší smysl.

V Budějovicích jste nakonec skutečně zažil super sezonu, které chybělo snad jen vítězství v sedmém čtvrtfinálovém duelu v Třinci.
Takhle se na to úplně nedá koukat, že to byla super sezona. Je vlastně úplně jedno, že se nám s Třincem podařilo dostat do sedmého zápasu. Nezáleží na tom, jestli prohrajete 3:4 nebo 0:4. Prostě je to prohraná série s Třincem. Když se pak podíváte na pavouka play off, tak je jenom vidět, že postupuje Třinec. Kolik to bylo, na to už se nikdo neptá. Ve finále Stanley Cupu vedla Florida s Edmontonem 3:0 a pak prohrála 1:8. Každý zápas je jiný. Ultimátní cíl byl udělat nějakou medaili, nejlépe pohár. S tím půjdeme do letošní sezony a já osobně jsem ještě víc odhodlaný i motivovaný, než jsem byl minulý rok. Na sezonu se hrozně těším.

Po skončení klubové sezony jste si začal plnit další životní sny. První start v reprezentaci, zápas za národní tým doma v Českých Budějovice, nominace na mistrovství světa, titul světového šampiona.
Hlavní sen, který jsem si splnil, byla zahrát si za Motor. Reprezentace a mistrovství světa, abych řekl pravdu, to mě vůbec nenapadlo. O tom jsem ani nesnil, protože mi přišlo až trochu nereálné o tom v tu dobu přemýšlet. Během sezony jsem doufal, že by nějaká pozvánka do reprezentace mohla přijít. Od nás z Motoru byli v národním týmu Adam Kubík s Honzou Ordošem. Moc jsem jim to přál a doufal jsem, že bych mohl jet na nějaký turnaj s nimi. Nakonec nominace přišla. Ale že bych se mohl dostat na mistrovství světa, ještě navíc doma v Praze a vyhrát ho, to by mě v životě nenapadlo. O tom jsem nemohl ani snít. Takovou myšlenku jsem v hlavě neměl.

Dotaz, jestli bylo zlaté mistrovství světa v Praze vaším životním zážitkem, je asi zbytečný…
To určitě (úsměv). Zrovna jsem se o tom teď bavil s tátou. Věděl jsem, že vyhrávání je skvělé. Kromě Hlinkova poháru osmnáctek jsem vlastně ještě nic nevyhrál. V Americe jsme v univerzitní soutěži prohráli ve finále rozhodujícího zápasu gólem v prodloužení, což bylo strašné. Teď jsem okusil, jaké je to něco vyhrát. A je to něco neuvěřitelného. Doufám, že si něco z toho přenesu i do další sezony a budeme mít tady s klukama v Motoru šanci také něco vyhrát. V životě by mě nenapadlo, že to může být až tak dobré.

Byli vaši rodiče na šampionátu na všech vašich zápasech?
Byli na všech kromě jediného. To měl táta nějaké trenérské zkoušky a mamka byla v práci. To nešlo udělat, ale jinak jezdili pravidelně na všechny zápasy. Doufám, že to byl zážitek i pro ně.

Byla určitě příjemné, že mohli být u vašeho životního zážitku. Kdyby se hrál šampionát někde na severu Evropy, tak by to tak být nemuselo.
I tak bych chtěl, aby tam byli. Věřím, že bychom se domluvili, aby alespoň na chvilku přiletěli. Ale samozřejmě tím, že to bylo doma, to bylo o to lepší. Naposledy jsme s tátou byli na mistrovství světa v Praze v roce 2015 a seděli jsme v podobných místech, jako byli oni teď. Myslím, že pro ně bylo něco speciálního, když oni byli fandit a já jsem hrál.

Už jste to mnohokrát vysvětloval, ale nemrzí vás přesto zpětně, že jste pro rozhodující zápasy šampionátu vypadl ze sestavy a závěr mistrovství sledoval jenom z tribuny?
Říkal jsem to už opravdu mockrát. Když přijedou David Pastrňák, Pavel Zacha a Martin Nečas, tak jsem realista a vím, že tito kluci mají pro mužstvo větší přínos než já. Třeba Pasta je takový Jágr naší generace, a když přijede, tak nemáte žádný problém nechat mu místo. Jsem rád, že jsem odehrál alespoň šest zápasů, ve kterých naše lajna svou práci odvedla na sto procent. O tom jsem přesvědčen. Věřím, že jsem nějaký podíl na tom finálním výsledku měl. Byl jsem nadšený. Tam hrajete pro tým a pro národ. Není důležité, co máte na zádech, ale to, co máte na prsou. To, že jsem nehrál, mi musím přiznat, bylo úplně jedno.

Na přebírání poháru a oslavy jste i vy jako náhradníci dorazili v plné výzbroji. Šli byste tak i pro stříbro?
To bychom nešli. Čekali jsme do poslední chvíle, jak to dopadne. Obléct jsme se šli asi čtyři minuty před koncem. Honza Rutta říkal, že když vyhráli Stanley Cup, tak rozhodující utkání také nehrál. Seděl v kabině a nedíval se. Tak jsme seděli v kabině, nekoukali na zápas a jenom nám tam běžela časomíra. Věděli jsem jenom, jak utíká čas, a sem tam jsme slyšeli fanoušky. Deset minut před koncem najednou obrovský řev, tak jsme tušili, že jsme asi dali gól. Pak tam skočila jednička. Musím říct, že to pak bylo nejdelších deset minut v mém životě.

Přebírání zlatého poháru bylo vaším dosavadním top momentem v kariéře?
Jednoznačně. Přemýšlel jsem, co by to ještě mohlo trumfnout. Ale to asi bude těžké. V první řadě mě nikdy nenapadlo, že mohu vyhrát mistrovství světa. A už vůbec ne, že doma. Ani nevím, jak bych to popsal. I tátovi jsem doma říkal, že dodnes si říkám, jestli se mi to všechno nezdá. Jestli nejsem mrtvý, že to prostě není možné (úsměv). Když na mě vyskočí nějaké video, jak Kuba Voráček komentuje ten vítězný gól a řve tam, tak mi naskočí husina, a bude to tak asi do konce života.

Oslava s fanoušky na Staroměstském náměstí asi o moc lepší být nemohla. Potvrdíte?
Oslavy byly fantastické. Lidi byli skvělí a užili jsme si to s nimi. Tam vám ještě víc dojde, co se vlastně podařilo. Je paráda, když to můžete takhle oslavit s fanoušky i s klukama, se kterými jste tam celou dobu makali. To je můj ultimátní cíl pro příští sezonu, abychom tady také mohli něco oslavit. A ne jenom to, že jsme něco dotáhli do sedmého zápasu. To by naše ambice být neměly.

Co vám říkala městská policistka, se kterou jste se v rámci oslav ocitl v dialogu?
Moje přítelkyně mi potom vynadala, že jsem ji tam otravoval. Ona mi ale naopak říkala, že to pro její dceru bude obrovský zážitek, když jsem tam s ní byl. Ze začátku to vypadalo, že je naštvaná. Mně se to chvíli také zdálo. Ale ona mi řekla, že je to v pořádku, a vypadala nadšená. Nevadilo jí to a byla rád, že jsem tam s ní chvilku byl.

close Jáchym Kondelík s mistrovským pohárem. info Zdroj: Deník/ Petr Tibitanzl zoom_in Jáchym Kondelík s mistrovským pohárem.

Nekalilo vám trochu radost z životního úspěchu, když se začal řešit podpis vaší pětileté smlouvy v Pardubicích s platností od sezony 2025 – 26, a vůbec vaše další budoucnost?
To samozřejmě úplně příjemné nebylo. Po celou dobu jsem komunikoval s manažerem Motoru Jirkou Novotným i s Pardubicemi. Chtěl jsem se k tomu pak vyjádřit sám. To jsem považoval za důležité. Měl jsem potřebu objasnit, jak to celé bylo. A věřím, že se to povedlo.

Je tedy dané, že nadcházející sezonu odehrajete v Motoru a poté zamíříte do Pardubic?
Obeznámil jsem Motor i Pardubice s tím, že kdyby přišla nějaká nabídka z NHL, která by mi dávala smysl, tak bych to ještě chtěl zkusit. Kluby ze zámoří měly zájem už letos a věřím, že když se mi povede sezona, tak ho budou mít i příští rok. Stát se může cokoliv. Podepsanou smlouvu mám pak v Pardubicích, ale uvidí se co bude. Když se mi bude dařit, tak by mohlo ještě vyjít něco i v zahraničí. Kdyby to dávalo smysl, tak je to určitě něco, o čem bych musel přemýšlet.

Kapitolu zámoří a případně NHL jste tedy ještě definitivně neuzavřel?
Říkal jsem to trochu s nadhledem, ale v reprezentaci jsem si splnil to, co jsem chtěl, takže by bylo hezké zahrát si třeba v NHL. Kdyby ta šance byla, tak bych to asi zkusit šel. Ale nechtěl bych jít hrát na farmu. To by mi nedávalo smysl. Troufám si říct, že naše extraliga má vyšší úroveň než AHL. Letos bych byl v podobné pozici, jako když jsem se ze zámoří vracel. Možná o trochu lepší. To jsem nechtěl. Raději budu tady hodně na očích a budu mít prostor na ledě. Hlavně chci pořád zlepšovat sám sebe. Čím víc prostoru máte, tím víc si pak věříte.

Ale aby ta věta zazněla naprosto jasně. Nadcházející sezonu odehrajete v Motoru?
Ano. Nevím, jak to vyznělo, když jsem se k tomu vyjadřoval. Nabídka z NHL může přijít kdykoliv. S tím jsem obeznámil Budějovice i Pardubice. Může to být příští rok, nebo za tři roky. To je jediné, co by do toho mohlo vstoupit. Ale teď momentálně nic takového neplánuji a uzavřeli jsme to. To bylo muselo přijít skutečně něco, co by dávalo smysl. Myslím si, že v této fázi je vyřešené, že budu hrát v Motoru.

Oslavy definitivně skončily, už jste se tedy zapojil do přípravy na příští sezonu?
Už se připravuji individuálně delší dobu doma, ale teď jsem absolvoval testy, abych věděl, jak na tom jsem. Našich trenérů jsem se ptal, jestli by bylo v pořádku, kdybych se připravoval sám. Oni souhlasili, protože by nedávalo smysl, kdybych teď naskočil do rozjetého vlaku, když kluci už mají poslední dva týdny přípravy. Takhle to bude mít nějakou posloupnost a budu dělat to, co dělat potřebuji. Kluci budou mít na začátku července pauzu. Já jsem měl volno doteď a nyní budu trénovat bez přestávky dvě až tři fáze denně. Věřím, že natrénovaný budu dost a sezona by měla být dobrá.

Do přípravy na ledě už naskočíte normálně s týmem?
Ano. Ještě i na ledě půjde hlavně o to, připravit se dobře fyzicky a silově na sezonu. Beru to tak, že když budu v přípravných zápasech hrát unavený a nepůjde mi to tolik, tak se nic neděje. Letní přátelské zápasy beru tak, abych občas hrál i unavený. V sezoně se vám to stane několikrát a je dobré si to zkusit. K tomu příprava slouží. Důležité je být nachystaný osmnáctého září v 17:30, kdy hrajeme první extraligový zápas proti Karlovým Varům. A to budu připravený.

Jáchymu Kondelíkovi přišla pogratulovat i primátorka Českých Budějovic Dagmar Škodová Parmová. | Video: Deník/ Pavel Kortus