Od malička byl sportovním nadšencem, a byť ho bavil fotbal, nohejbal či tenis, nejdál to dotáhl s hokejkou.

Na přelomu 50. a 60. let byl stálicí českobudějovického Slavoje v nejvyšší hokejové soutěži, kterou hrál i na vojně v pražském Tankistovi, kde nastupoval v obraně po boku legendárního Tikala.

Když s hokejem na nejvyšší úrovni skončil, o hokeji začal psát. V 28 letech usedl za redakční stůl v Jihočeské pravdě a sportovní novinařině zůstal věrný vlastně dodnes, kdy jako důchodce pro Deník jižní Čechy píše zasvěcené medailonky svých bývalých spoluhráčů při jejich kulatinách.

Jako sportovní novinář se zúčastnil také legendárního mistrovství světa 1969 ve Švédsku. „Bylo to krátce po okupaci země vojsky Varšavské smlouvy a já prožil ve Stockholmu nezapomenutelné tři týdny, kdy naši hokejisté porazili v legendárních zápasech Rusy 2:0 a 4:3. Po návratu do vlasti nastala normalizace a nejen pro novináře horší časy,“ připomněl, že místo pochvaly za exkluzivní zpravodajství z MS prošel při normalizačních pohovorech jen s odřenými zády. „A zřejmě taky proto, že tehdejší šéfredaktor měl ke sportu blízko a byl si vědom, že hlavně díky sportovní rubrice šla Jihočeská pravda v té době na odbyt,“ říká Petr Turek a s úsměvem líčí, jak i za tuhé normalizace Jihočeská pravda na rozdíl od celostátních novin pravidelně přinášela výsledky NHL či tenisových turnajů, které po emigraci Nedomanského, Lendla a Navrátilové se v ČTK nesměly zveřejňovat…

„A když pak Američané přistáli na Měsíci, my i zprávu o tomto historickém momentu z rakouské televize převzali, a protože to bylo pozdě v noci a jen stránka sportu byla otevřená, propašovali jsme to na sport. Kupodivu nám to prošlo, byť žádnou pochvalu jsme den nato nesklidili,“ usmívá se.

Od přistání Apolla 11 na Měsíci uplynulo 50 let.

Petru Turkovi tehdy bylo pětatřicet, v neděli 21. července mu bylo neuvěřitelných pětaosmdesát.

Takže Petře, do dalších let hlavně hodně zdraví!