Oba české hokejisty označují v jejich klubech za klenot. Ten v Magnitogorsku vládne soutěži produktivity, ten v Omsku čelí tlaku i popularitě.

Útočník Magnitogorsku Jan Marek, který pochází z Jindřichova Hradce, vede kanadské bodování, třeba zrovna před Jágrem už o deset bodů. A vítr… Vítr z něj má Kontinentální liga stejný.

„Vždyť je klíčový hráč týmu. Je naším vším,“ prohlásil nedávno Gennadij Veličkin, generální manažer klubu.

Pozor! Tahle slova od tamních bossů neuslyšíte často.
Jenže Jan Marek se za tři sezony v Rusku adaptoval tak jako žádný jiný z Čechů. Každý rok září v produktivitě. I letos.

S 27 góly vládne soutěži. Drží si průměr 1,5 bodu na zápas. A věřte – má dar rozhodovat důležité bitvy.

Tak jako ve středu, kdy přispěl brankou a proměněným nájezdem k fantastickému obratu v Ufě. Magnitogorsk postoupil do finále Ligy mistrů. „Protože jsme táhli za jeden provaz,“ povídal jeho klenot.

Ne tak jako Jágra, ale i Marka se fanoušci naučili uctívat. Za skromnost a dravost.

Natolik, že ho před sobotním Utkáním hvězd na Rudém náměstí v Moskvě vybrali do zahajovací pětky. Po slavnějším krajanovi zase pojmenovali evropský Výběr Jaromíra Jágra.

Jágra, který se třeba v listopadu po smrti spoluhráče Čerepanova nějaký čas hledal.

„Ale ne, nesrovnávejte mě s ním,“ prosí Marek. „Jarda dosáhl daleko více úspěchů. Patří k nejlepším hokejistům na světě. Je to pojem.“

Je…
A vskutku zvláštní je jejich společná vazba.
Téměř se neznají. Pár slov prohodili jen při listopadovém reprezentačním srazu v Praze. Třebaže patří k těm, co zvyšují KHL kredit.

Jágr před novináři ocenil Markovy kvality. Ten zase pouštěl spoluhráčům sestřih nejlepších akcí, jakými se číslo 68 v NHL proslavilo.
„Pokud je mám kromě jejich předností srovnat, vynikají také geniálním čtením hry. Dokážou analyzovat to, co na ledě vidí i nevidí,“ říká kouč Marian Jelínek. Oba dobře zná: s Jágrem pracuje řadu let, Marka měl ve Spartě.

Jiná spojitost?

Jsou hvězdami citlivější povahy, tvrdí o nich experti.
„Když od nás Honza do Ruska odcházel, moc jsem mu po psychické stránce nevěřil,“ přiznává Jelínek.

Jenže zatímco má Jágr dar přirozeného vůdce a jako hlavní tvář KHL čelí stále tlaku, 29letý Marek těží z formy v nejlepším hokejovém věku.
„Nejdůležitější je sebevědomí. Vědět, že máte u ostatních důvěru,“ shodují se oba.

Oba to už v kariéře dokázali. A mohou to předvést i na mistrovství světa ve Švýcarsku.

Tak ať hokejový bůh požehná, aby se v národním týmu znovu sešli…

Vlajka hokejisty Jana Marka na Zimním stadionu.

ROZHOVOR S JANEM MARKEM: V Ufě se najednou nikdo nehádal

Jen zářil štěstím a cítil únavu. A i den poté přiznal: „V postup ze semifinále už málokdo věřil.“

Hokejový kanonýr Jan Marek však dokázal s Magnitogorskem otočit zápas v Ufě a po úspěšné odvetě vybojovat finále Ligy mistrů. V něm se ruský klub za dva týdny střetne s překvapením z Curychu. „Jen se bojím, aby k tomu všichni přistoupili zodpovědně.“

Toho se obáváte?
Trochu ano. Rusové jsou takoví, že uslyší švýcarský klub a myslí si, že to máme v kapse. Ale Curych dokázal postoupit třeba přes Linköping nebo uspět na Slavii, kde se těžce vyhrává.

Vy jste však přehráli Ufu, což je důvod k optimismu.
Bylo to vypjaté jako vždy, náročné a krásné zároveň. My bereme Ufu jako nejlepší evropský klub současnosti, tam se opravdu nevyhrává často. Ale když ten zápas došel do nájezdů, už jsem věřil, že to nepustíme. Někdo mi předtím říkal, že jsme deset z jedenácti rozstřelů v lize vyhráli.

Ten souboj byl označován jako předčasné finále…
Finále bude až teď a my ho nesmíme podcenit. Ale víte, co mě v Ufě potěšilo?

Povězte.
Že najednou všichni táhli za jeden provaz, všichni ten výjimečný zápas strašně prožívali. V lize se občas v týmu někdo hádá, že ten hraje víc a ten míň. Ale teď? Byla to paráda…

Na prosincovém Channel One Cupu v Moskvě jste se neměl rád s Rusem Radulovem. Jak se choval tentokrát?
Taky měl zase nějaké výstřelky, třeba ke konci zápasu napálil pukem našeho kapitána. To nebylo na dvě minuty, ale na trest do konce zápasu. Ale divil jsem se, že mi podal po utkání ruku a popřál hodně štěstí do finále.

Jak ten postup prožívali fanoušci?
Do Ufy jich přijelo asi pět stovek. Když jsme se vrátili do Magnitogorsku, zastavili náš autobus čtyři auta a lidi udělali asi dvouminutový ohňostroj. Prožívají to s námi.

A vedení klubu? Asi si vás teď musí hýčkat, ne?
(pousměje se) Zrovna za chvíli máme trénink. A báčko jsme při něm hráli naposledy mezi vánočními svátky. Trénujeme, ale musíme taky odpočívat. Až do konce ledna nás čekají zápasy skoro obden.

V Magnitogorsku vás zase opěvují. Dobře se to poslouchá, že?
Je to určitá odměna. A takové zadostiučinění, že svou práci dělám dobře.

(cze)