Svůj doposud životní zápas odehrál odchovanec košického hokeje v neděli proti Kladnu. Před vyprodanou arénou jeho tým porazil soupeře vedeného Jaromírem Jágrem přesvědčivě 5:1 a právě Suja se podílel na cenné výhře dvěma góly.

Výhra nad Kladnem a k tomu navíc dva vstřelené byly příjemným předvánočním dárkem?
Především to byly důležité tři body proti hodně těžkému soupeři. Že se mi podařilo vstřelit nějaký gól, to už je jenom taková třešnička na dortu.

Vyprodaná hala a soupeř s hvězdami v sestavě vás vyburcovali k dobrému výkonu?
Každému hokejistovi se hraje dobře před vyprodaným hledištěm. Diváci jsou šestým hráčem na ledě a je to pak lepší zápas. Pokud bude chodit stále hodně lidí, tak to pro nás bude velké povzbuzení. Když budeme vyhrávat s takhle silnými soupeři, tak lidi určitě chodit budou.

Byla v kabině nějaká větší oslava než po jiných zápasech?
Proběhlo to úplně stejně, jako vždycky když vyhrajeme. Pod taktovkou maséra Pavla Vlašice jsme si zakřičeli náš vítězný pokřik.

Ať je to jak chce, pro vás osobně to musel být životní zápas, když jste dal před vyprodaným hledištěm dva góly Jágrovu Kladnu?
Určitě. Byl to jeden z nejlepších zápasů, jaké jsem kdy odehrál. Potěší to. Hlavně proti takovým hráčům jako jsou Jágr nebo Plekanec.

Vaše řada byla nasazována právě na první útok soupeře s Jágrem a Plekancem. Bylo těžké je ubránit?
Nebylo to tak, že bychom na jejich řadu hráli přímo nějakou osobku. Dobře jsme ale věděli, proti komu hrajeme. Snažili jsme se precizně plnit především defenzivní úkoly. To se nám dařilo. Hráli jsme velice zodpovědně a nakonec z toho vyplynuly i naše šance, které jsme si vytvořili. A naštěstí se nám podařilo i dvě proměnit.

Co přímo osobní souboje s Jágrem?
Jágr je Jágr. Vysoký, silný s dlouhou hokejkou. Bylo to proti němu těžké.

Při vašem prvním gólu jste našel mezírku mezi Cháberovými betony. Mířil jste přesně tam?
Spíše jsem mířil někam nad beton. Trošku mi to sklouzlo. Když jsem ale volal rodičům na Slovensko, tak jsem jim říkal, že přesně takhle jsem to chtěl trefit…

Druhý gól jste dával po faulu dokonce v pádu.
Byl jsem faulován a upadl jsem. Ještě jsem ale stačil v pádu do puku bouchnout a spadlo to tam.

Do českobudějovického kádru jste se pokoušel prosadit už před dvěma roky, ale tehdy to ještě nevyšlo. V čem jste se za ty dva roky nejvíce změnil, že teď už máte poměrně pevné místo v extraligové sestavě?
Především jsem si to trošku srovnal v hlavě a více teď makám v tréninku. Začal jsem jinak přemýšlet a možná jsem také trochu vyspěl. Měl jsem i o kousek více štěstí než před dvěma roky. Mnohem více si teď věřím a také trenéři mi dali důvěru.

Nebylo to tedy ve vašem případě tak, že dvakrát nevstoupíte do téže řeky?
Vůbec jsem nepřemýšlel o tom, že bych to nezkusil. Byl jsem v kontaktu s trenérem Radkem Bělohlavem i manažerem Petrem Sailerem. Když mi řekli, že mám nastoupit do přípravy, tak jsem byl potěšen a rád jsem nabídku přijal. Snažil jsem se připravit tak, abych se prosadil.

Mohlo sehrát svou roli, že vás Radek Bělohlav v uplynulé sezoně trénoval v Písku a dobře vás zná?
Svou roli to určitě hrálo. Radek ví, co ode mě může očekávat. Jak už jsem řekl, v hlavě jsem si to jinak srovnal a mám teď na hokej trošku jiný pohled než dřív.

Přestože máte především defenzivní úkoly, nastupovala vaše řada v posledních zápasech jako první. To je jistě příjemné i vzhledem k prostoru, který na ledě dostáváte?
Nedá se říct, že bychom byli první lajnou. Skutečně pouze chodíme první v pořadí na led. Asi jsme nějaký ten zápas odehráli dobře, když jsme znovu od trenéra dostali důvěru. Máme tak více prostoru na ledě a my jsme tu důvěru splatili zase tím, že jsme dali góly. A hlavně jsme vyhráli.

Nyní vás čeká zápas na ledě nováčka z Chomutova, který se v tabulce propadl až na samotné dno. Co od tohoto duelu očekáváte?
Chomutov bude určitě hrát bojovný hokej a každý bod odtud bude dobrý. Bude třeba hrát zodpovědně a disciplinovaně.

Nad Chomutovem jste ještě letos nevyhráli a první vzájemný duel na ledě soupeře prohráli 2:5. Vzpomenete si na toto utkání?
Bylo to v době, kdy jsme měli hodně zraněných hráčů. Z naší strany to tehdy bylo trochu takové rozhárané. Teď tam odjíždíme v úplně jiné situaci a hlavně jiné pohodě. Docela jsme se do toho dostali a začínáme si věřit. Hokejové sebevědomí máme úplně jinde než tehdy. Věřím, že uspějeme.

Hned v neděli vás čeká další náročný zájezd do Třince. Nepojedete tam rovnou z Chomutova?
Z Chomutova se vracíme domů a ještě nebylo rozhodnuto, jestli do Třince pojedeme už v sobotu, nebo až v den zápasu v neděli. Naposledy jsme jeli do Třince den dopředu a prohráli jsme, takže tentokrát třeba pojedeme až v neděli ráno. Konečné slovo budou mít trenéři.