V Motoru vám skončila po minulé sezoně smlouva. Co se dělo potom?
Po skončení sezony měli všichni hráči pohovory s trenéry o tom, co bude dál. Byly takové tři skupiny hráčů. Ti, o které trenéři měli zájem, pak ti, o které zájem neměli. Třetí skupina byli ti, u kterých se nevědělo. V této skupině jsem byl já, takže jsem musel čekat, jak se k tomu  vedení klubu postaví.

Smlouvu na další sezonu jste nakonec nedostal.
Ze začátku to vypadalo špatně. Že smlouvu nedostanu a nebudu mít ani šanci o ni zabojovat v přípravě. Nakonec jsem šanci v letní přípravě dostal s tím, že smlouvu bych případně dostal dvoucestnou. To znamená s možností, že by mě klub mohl poslat někam do druhé ligy. Nastoupil jsem do letní přípravy, po čtrnácti dnech si mě však trenéři zavolali s tím, že se omlouvají, ale že smlouvu nakonec nedostanu.

To pro vás byla velká nepříjemnost?
Dá se to tak říct, protože jsem počítal s tím, že v Motoru zůstanu a zabojuji o své místo. A pokud by to nevyšlo, tak budu připravený pro Budějovice ve druhé lize. Shodou okolností jsem v té době byl ještě bez agenta, takže jsem si všechno řešil sám a sháněl si angažmá. Situace to pro mě nebyla vůbec jednoduchá. Do nějakého dvacátého července jsem nic neměl, tak jsem se domluvil s vedením Motoru, jestli by jim nevadilo, že bych s nimi začal trénovat na ledě. Abych byl připraven, pokud by se někdo ozval. Začal jsem trénovat na ledě a nezbývalo mi, než čekat na nabídku.

Za Motor jste ale odehrál první přípravný zápas v Plzni. Jak k tomu došlo?
Trenéři mi nabídli, jestli si s nimi nechci zahrát. Za to jsem byl samozřejmě rád a tu šanci jsem využil. S chutí jsem si zase zahrál za Motor. Zároveň jsem už ale věděl, že místo budu shánět čím dál hůř. Čas plynul a nakonec jsem se přiklonil k variantě, že bych sezonu začal v Jindřichově Hradci.

Proč k tomu nakonec nedošlo?
Budějovice na tuto variantu koukaly celkem vstřícně s tím, že bych se rozehrál ve druhé lize a byl připraven, pokud by v Motoru došlo k nějaké marodce. Nějak jsme se domluvili a byli jsme teoreticky před podpisem smlouvy. Byl bych hráčem Budějovic, i když bych trénoval a hrál v Jindřichově Hradci.

Jenže stopku vám vystavilo zranění?
Bohužel ano. Stalo se to pětadvacáté srpna na odpoledním  tréninku, kdy jsme nacvičovali situaci tři na tři. Šel jsem si pro puk do rohu, kam na mě vystartoval Petr Punčochář. Nechtěl jsem jít do souboje, tak jsem udělal rychlou protisměrnou kličku. Jenže v ten moment jsem dostal ránu, ruka se mi zapříčila o břicho a zápěstím jsem narazil na mantinel. Bolest v tu chvíli byla obrovská a hned jsem věděl, že je něco špatně.

Co na váš úraz říkali lékaři?
Ruka byla na první pohled hodně zdeformovaná. Jel jsem do nemocnice na úrazovku. Sice mi ruku opíchli, ale při rovnání to byla bolest skutečně mimořádná. Mnohem větší, než když se mi samotný úraz stal. Zápěstí jsem měl úplně do oblouku. K tomu jsem měl doleva vyhozené zápěstní kůstky. Lékařům na ambulanci se to podařilo celkem srovnat, i když to byl pořádný masakr, protože umrtvení mi vůbec nepomohlo.

Operačnímu zákroku jste se však nevyhnul?
Po konzultaci s klubovým lékařem Zdeňkem Vodičkou jsme se domluvili, že operace je nevyhnutelná. CT vyšetření odhalilo tříštivou zlomeninu zápěstí. Měl jsem tam větší úlomek, který pokud by se neuchytil, tak by mi ruka z osmdesáti procent nemusela fungovat. Bylo by hodně riskantní nechat to bez operace.

Kdo vám ruku operoval?
Doktor Vodička mě poslal ke specialistovi panu Toufarovi, který operoval třeba i motocyklového závodníka Kubu Smrže, jehož sestra je mou přítelkyní. On měl ve stejnou dobu skoro stejný úraz, takže jsme to spolu všechno konzultovali.

Jak dlouho jste byl kvůli zraněné ruce mimo hru?
Tři měsíce a týden k tomu jsem marodil. Nebylo to pro mě jednoduché. Nevěděl jsem kde budu hrát, byl jsem doma  bez práce a mohl jsem jenom čekat, jestli ruka vůbec začne pracovat. V tu dobu mi hrozně pomohla rodina a přítelkyně, za což jim patří z mé strany velké poděkování. Doktor Toufar ale naštěstí odvedl skutečně perfektní práci. Jsem tři měsíce po operaci a moje levá ruka má z devadesáti pěti procent stejnou hybnost jako pravá, která je zdravá. Pro hokej je to strašně důležité.

Přestože jste nemohl hrát hokej, rozhodně jste nezahálel. Pracoval jste na fyzičce?
Také díky pomoci rehabilitačního centra Šumava v Českých Budějovicích se ruka hojila velice dobře. Je to zhruba pět týdnů, co mi lékaři povolili hýbat se. I když samozřejmě bez hokejky. Domluvil jsem se na Motoru, za což jsem vedení klubu moc vděčný, že mi pomohlo a mohl jsem chodit po tréninku týmu na led. Byla to s Radkem Bělohlavem hodně náročná příprava, protože jsme jenom bruslili. Pro mě to byla vlastně druhá letní příprava, protože kromě toho jsem nedělal nic jiného, než že jsem šel do posilovny a pracoval na nohách. Stejně jako na ledě. Do ruky jsem pořád ještě nic nemohl nic vzít. To jsem dělal dokola nějaké čtyři týdny. Psychicky to bylo hodně náročné, protože jsem ani nevěděl, kde budu hrát. Nebyla to lehká doba.

Lékaři vám nyní definitivně dali povolení začít naplno trénovat a hrát. Nebyla ve hře varianta, že byste přece jen zůstal v Budějovicích?
To připadalo v úvahu na začátku sezony, kdy měl Motor spoustu zraněných. Tehdy to bylo reálné. Teď určitě ne. Budějovice mají prakticky plný stav a nepotřebují nabírat dalšího hráče. Navíc, když se jim daří. Tak to je. Radka Bělohlava jsem se zeptal, to bych lhal, kdybych říkal, že ne. Motor pro mě bude vždycky srdeční záležitostí, ať to bude jakkoliv. Byl to loni jenom jeden rok, ale byl jsem strašně rád, že jsem mohl hrát doma před skvělými diváky, který nám pomáhali v dobrém i špatném. Nikdy nás neodepsali, i když se nedařilo. Věřím, že to klukům půjde i nadále a co nejdříve se vrátí do extraligy.  Třeba jednou přijde čas a já se sem ještě jednou vrátím. Budějovice jsou pro mě vždycky na prvním místě.

Začnete hrát druhou ligu v Jindřichově Hradci. Byly i nějaké jiné varianty?
Zástupci jihočeských druholigových klubů Jindřichova Hradce a Tábora mě kontaktovali delší dobu, jak jsem na tom. S Hradce jsem jednal. Tam měla být nějaká spolupráce už od léta. Když se blížil můj návrat na led, tak jsem rozhodil sítě prakticky všude. Komunikoval jsem s některými prvoligovými kluby, ale to bohužel nevyšlo. Stejně jako zahraničí. Volných míst je málo a nikdo si nevezme hráče, který tři měsíce stojí a není ve hře.

Nakonec jste se dohodl v Jindřichově Hradci?
Ano. V Táboře se rozhodli pro jiného hráče. V Hradci jsem byl předběžně domluvený už od léta a měl bych tam teď začít.

Je ve hře i případná první liga?
Jednal jsem s jedním týmem z první pětky, ale tam jsou rozjetí a nechtějí zasahovat do sestavy. Bavili jsme se i s Havlíčkovým Brodem a Prostějovem. Z Brodu mi vzkázali, že si teď nemohou  dovolit zkoušet hráče, který nebyl v zápřahu. Nakonec jsem se domluvil s Prostějovem, že půjdu do Jindřichova Hradce na hostování z Budějovic. Mezi svátky pak pojedu hrát za Prostějov. Měl bych za něj odehrát dva zápasy a oni mi pak řeknou, jestli o mě budou mít zájem. První utkání za Prostějov bych měl odehrát 27. prosince v Budějovicích proti Motoru. To pro mě bude hodně zajímavý duel.