Před patnácti lety, v březnu 2005 slavili hokejisté KLH Vajgar Jindřichův Hradec postup do I. ligy, kam se vrátili po pěti letech. V návaznosti na to o měsíc později Deník přinesl rozhovor se zakladatelem Vajgaru Milanem Kašpárkem, jehož přepis nyní přinášíme:
Je tomu přesně měsíc od chvíle, co si lední hokejisté z Jindřichova Hradce a jejich četní příznivci začali vychutnávat návrat do I. ligy.
V tomto časovém mezidobí borci z Vajgaru už jistě začínají myslet na zahájení letní přípravy, která už začíná klepat na dveře. Zatím ale není jisté, kdo je bude trénovat. Milan Němec, asistent trenéra Jaroslava Pařízka, se kvůli pracovnímu zaneprázdnění této role před nedávnem vzdal. Samotný hlavní kormidelník Pařízek čeká na nabídku od vedení klubu. Vajgarští bossové zase vyjednávají o příchodu nového sponzora, jenž si klade jisté požadavky. Pokud všichni najdou společnou řeč, což by mělo být smluvně završeno v nejbližších dnech, tak by kvalitní lední hokej mohl mít u Vajgaru vystaráno na několik let dopředu.
My dnes přinášíme rozhovor s mužem, který má celý Vajgar svým způsobem na svědomí. Již v roce 1990 se Milan Kašpárek (43 let) rozhodl k nevšednímu a hodně odvážnému kroku. Od jindřichohradeckého Slovanu dokázal odtrhnout jeden z jeho oddílů a na vlastní nohy postavit HC Vajgar. S novým klubem prošel jako nůž máslem II. i I. českou národní ligou. Po rozdělení Československa se na jednu sezonu s Vajgarem dokonce podíval do nejvyšší soutěže. Po roce následoval sestup do I. ligy, která se v J. Hradci hrála až do roku 2000.
Před pěti lety jste krátký čas v baráži o záchranu I. ligy působil ve Vajgaru v roli hlavního trenéra. Proč jste tehdy hradecký klub nedokázal zachránit.
Vzhledem k tomu, že mužstvo bylo věkově velice mladé, tak naše šance na záchranu byla mizivá. Před šesti lety se vedení Vajgaru podařilo svým způsobem dvě juniorky, což bylo špatné řešení.
Kde se tehdy podle vás stala největší chyba?
Jindřichohradecké hokejové podmínky znám moc dobře, tak si dovolím tvrdit, že vše bylo limitované slabým ekonomickým zázemím Vajgaru. Já z vlastní zkušenosti neznám jediný rok, kdy byl Vajgar rozpočtově na výši. Vždy byl pravdou opak. V tomto regionu není potřebný ekonomický potenciál na slušné působení v první lize. To platilo i v době, kdy Vajgar na začátku devadesátých let minulého století prožíval neuvěřitelnou postupovou euforii.
Neříkejte, že se tehdy nenašel alespoň jeden sponzor, který by Vajgaru podal pomocnou ruku…
Jeden se kdysi našel. Dnes již nežijící Jan Matoušek řídil firmu UNIIS a ten nejen slíbil, ale i na účet klubu poslal částku ve výši osm set tisíc korun. Jinak si na nikoho nevzpomínám. Těch, co slibovali, ale nic nedali, bylo daleko více. V opačném případě bychom byli bohatým klubem. V současné době, alespoň co já vím, se do hokeje naštěstí výrazně angažuje místní forma JH Trans.
Pojďme do současnosti. Působíte stále coby hráčský agent?
Ano. U pražské firmy GMG mám na starosti výhradně hokejisty, kteří se pohybují v řadě nejvyššísch soutěží po celém světě.
Právě díky vaší profesi jistě vítáte návrat Vajgaru do I. ligy, že?
Já mám z postupu Vajgaru opravdu velkou radost. Je i dost možné, že se někteří naši smluvní hráči v barvách Vajgaru objeví.
Vy jste ale s Vajgarem v poslední době příliš nespolupracoval. Proč?
Hokejisty pro druhou ligu naše společnost nezastupuje. Výjimku tvoří několik nadějných mladých hráčů. Soutěž, v níž Vajgar působil, pro nás nebyla obchodně zajímavá.
Co myslíte, má Vajgar šanci na to, aby se v I. lize udržel?
Pokud se vedení klubu podaří sehnat pouze na chod prvního mužstva alespoň deset až jedenáct milionů korun, tak bude šance Vajgaru opravdu slušná. V opačném případě dopadne jako Písek nebo Opava. První liga je po hokejové stránce už zdaleka o něčem jiném než druhá. Ten, kdo si myslí opak, tak hokeji vůbec nerozumí.
Vajgar kdysi dokázal vychovat dost vlastních kvalitních mladých hokejistů, což se poněkud přibrzdilo. Proč je tomu tak?
Proč? Protože mládežnický hokej se v posledních letech dělá ve Vajgaru přímo katastrofálně a sportovní úroveň mnohých hráčů je na žalostné úrovni. Žáci, dorostenci a junioři byli kdysi naší pýchou. Nyní je mi ze všeho tak trochu smutno.
Doplňme, že hokejisté Vajgaru v nové sezoně 2005/2006 obsadili po základní části I. ligy poslední 14. místo a následně neuspěli ani v baráži, takže se po roce opět poroučeli zpět do II. ligy.
