Jeho přítomnost měla pro Mountfield blahodárný vliv. Mužstvo s Kotalíkem v sestavě vyhrálo devět z deseti zápasů a hrálo na čele tabulky. Problém přišel na začátku ledna, kdy si při tréninku nešťastně zlomil prst. Po nucené pauze už se do formy z podzimu vrátit nedokázal a musel spolu se svými spoluhráči strávit čtvrtfinálové vyřazení v play off v poměru 1:4 od Liberce.

Jaké je vaše ohlédnutí za sezonou, kterou jste po dlouhých letech odehrál zase doma na jihu Čech?

Všichni jsme zklamáni, že jsme čtvrtfinále nezvládli tak, jak jsme si představovali. Na druhou stranu, když se podívám, jaké mančafty a s jakými rozpočty vůbec čtvrtfinále nehrály, tak se dá brát i trošičku pozitivně, že Budějovice ve čtvrtfinále opět nechyběly. Všichni jsme ale samozřejmě cítili, že chceme jít výš. Jsme hrozně zklamáni, že to nakonec nevyšlo.

Co podle vás rozhodlo ve čtvrtfinále o tom, že postoupil Liberec?

Bohužel jsme se nedokázali více střelecky prosadit. Především v domácích utkáních, která jsme potřebovali uhrát. Ta nám bohužel nevyšla. Přišlo mi, že jsme hrozně svázaní a těžkopádní. Ani diváci nám moc nepomohli, což nás trošku zklamalo. Liberec hrál úpornou obranu a vynikajícím způsobem mu tady zachytali gólmani. Šance jsme měli, ale góly dal soupeř. Připravovali jsme se na to, chtěli jsme pro postup udělat maximum, a když to nevyšlo, tak je to obrovské zklamání. Já jsem se z něj nevyhrabal dodnes.

Byl klíčovým pro celou sérii třetí duel, který jste hráli doma za stavu 1:1 poté, kdy jste na ledě soupeře báječným způsobem dokázali otočit zápas?

Jeli jsme z Liberce spokojeni s tím, že jsme uhráli jeden zápas, a trošku jsme měli v hlavách, že jsme mohli třeba vyrovnat i ten první. Věřili jsme, že to doma zlomíme. Ale bohužel. Domácí zápasy se nám nevydařily, i když to bylo vždycky hodně těsné. Bohužel. Kdybychom góly dali, tak by série vypadala jinak. Za tým ale mohu říct, že od trenérů přes hráče a všechny lidi, kteří se kolem mužstva pohybují, jsme pro úspěch dělali maximum. O to víc nám mrzí, když to nevyjde. Náš výkon nebyl uvolněný. Byli jsme jako svázaní a musíme najít důvody, proč tomu tak bylo.

Jak hodnotíte sezonu z vašeho osobního pohledu? Od vašeho říjnového návratu až do Vánoc to bylo výborné, po zranění prstu už to zdaleka nebylo ono. Souhlasíte?

Vrátil jsem se domů po deseti letech a mančaftu se dařilo. Vyhrávali jsme, a to byla klíčová šňůra, abychom se ve finále v první šestce udrželi. Leden a únor pak už z naší strany nebyly ideální. Ani po stránce herní a navíc se k tomu přidala i zranění. Do té doby, než jsem si zlomil prst, jsem se cítil parádně, i když jsem se v průběhu podzimu z křídla přesunul na post středního útočníka. Tím se trochu změnila moje role a místo střílení gólů jsem je začal spíše připravovat. Centra jsem dlouho hrával, tak jsem chtěl týmu dát ještě víc, než  jsem mu mohl dát na křídle. Myslím, že se to vesměs dařilo.

Zlomený prst na začátku ledna ale znamenal problém.

Zranění mě na měsíc a půl vyřadilo ze hry. Když jsem se potom vrátil, tak jsem cítil, že je to špatné. Návrat jsem uspěchal a týmu jsem nepomáhal tak, jak bych si představoval. Musel jsem znovu přestat hrát, abych se dal do play off zdravotně dohromady. Bohužel se k prstu přidalo ještě několik dalších problémů s podkolenní šlachou a loktem, které teď pravděpodobně budu muset řešit operačním zákrokem. Snažil jsem se připravit na play off co nejlépe. První dva zápasy v Liberci jsem se cítil výborně, ale domácí utkání nevyšla ani mě.

Kde hledat příčinu?

Nevím, proč tomu tak bylo. Necítil jsem se fyzicky tak, jak bych si představoval. Možná se na mě podepsala i dlouhá herní pauza. Bylo to pro mě obrovské zklamání, protože jsem jako jeden z lídrů týmu cítil spoluzodpovědnost za výsledky.  Můj hokej je založený na fyzické přípravě. nejsem hokejista, který nabruslí tisíc kilometrů. Jsem těžký hráč a potřebuji se fyzicky cítit dobře, abych mohl odvádět výkon, jaký se ode mě očekává. Nebylo to z mé strany dobré a necítili jsme ani od diváků podporu, kterou bychom ve čtvrtfinále očekávali. Bohužel ani v posledním utkání v Liberci se nám nepodařilo sérii prodloužit, i když jsme na ledě nechali všechno. To mohu ujistit. Liberec  má výborný tým a byl o krok lepší než my. To prostě musíme uznat.

Klubová sezona pro vás skončila. Pokud budete osloven trenérem Hadamczikem, zapojíte se do přípravy národního týmu pro mistrovství světa?

Nejsem zdravotně v pořádku a je pro mě absolutní prioritou se do pořádku dát. Pořád mám problémy s prstem a s kolenem i loktem mě asi čeká operace.

Pozvánku do národního týmu byste z těchto důvodů odmítl?

Ano. Pokud bych byl osloven, tak se omluvím.

Co delší budoucnost? Už pomalu začínáte řešit, co bude příští sezonu?

Na to je ještě brzy. Uvidím, jaký směrem se rozhodne jít klub tady v Českých Budějovicích. Podle toho se také budu rozhodovat já o své budoucnosti. Po deseti letech jsem se vrátil domů a samozřejmě jsem si to představoval jinak. Mám motivaci, abychom se příště dostali dál. Jestli to tak ale skutečně bude, to záleží na spoustě věcí. Uvidím, jak se všechno vyvine. Nechám tomu čas, jestli budu mít chuť tady pokračovat. Nebo půjdu ještě ven, anebo třeba skončím úplně. Momentálně jsem zklamaný z toho, jak sezona dopadla. 

Do kdy chcete mít jasno o další?

Na to je času dost. Rozhodnutí mohu udělat klidně až v červenci. Nemusím se do žádného rozhodnutí tlačit. Svoji budoucnost bych měl mít vyřešenou do té doby, než se někde nastoupí na led.

Přemýšlel byste jako o jedné z variant také třeba o případném návratu do NHL?

To ne. Mám soudnost. Když člověk jednou z NHL odejde, tak je pak jen velmi malá šance, že by se tam mohl zase ještě vrátit. Mě už navíc ani neláká  návrat  zpátky. Prožil jsem si tam svoje. Krásná léta i horší časy. Načerpal jsem tam obrovské zkušenosti. Nejen hokejové, ale i životní. Je to pro mě ale už rozhodně uzavřená kapitola. Abych byl upřímný, tak jsem letos NHL ani moc nesledoval a vůbec mi to nechybí.