Naposledy si za reprezentaci zahrál v roce 2009 na mistrovství světa v Bernu. Nyní ho trenér Hadamczik nominoval na úvodní turnaj Euro Hockey Tour, kterým bude příští týden Karjala Cup v Helsinkách. Jeho start ale není úplně jistý. „Pokud nebudu stoprocentně zdráv, tak nepojedu,“ tvrdí.

Čekal jste, že byste mohl být nominován na Karjala Cup?

Abych řekl pravdu, tak moc ne. Spíše jsem čekal, že pojedou kluci středního věku, jako jsou Milan Gulaš nebo Lukáš Květoň. Ti mají co nabídnout. Že jsem byl nominován mě samozřejmě těší, ale potýkám se s určitými problémy s kolenem. Uvidím, jak na tom budu zdravotně. Jsme domluveni s trenérem Hadamczikem, že si zavoláme koncem týdne.

Reprezentační kouč Hadamczik sledoval váš extraligový zápas v Třinci. Hovořil s vámi o vaší případné roli v národním týmu?

Něco málo jsme si po zápase řekli. Musím ale přiznat, že po zápase jsem čekal spíš na Lukáše Zíba než na pana Hadamczika. Řekli jsme si asi jenom dvě věty. Ptal se, jestli jsem připraven nastoupit za národní tým, pokud budu zdráv. To jsem mu samozřejmě slíbil. Musím ale být stoprocentně zdráv, abych mohl v klíčové fázi sezony před Vánoci odvádět v klubu kvalitní výkony.

Jedním z vašich cílů při návratu domů bylo restartoval reprezentační kariéru. Platí to i nadále?

To určitě. Všechno se ale odvíjí od zdraví. Pokud bude šance reprezentovat, tak vždycky rád pojedu. Je jasné, že tým který teď pojede na Euro Hockey Tour, bude mít asi jen málo společného s tím, který pojede na mistrovství světa. Každý start za reprezentaci je čest a tak to také beru. Navíc bych se tam potkal s klukama, které jsem dlouho neviděl. Ať už je to Jirka Novotný nebo možná i Lukáš Zíb, jestli pojede. Uvidíme koncem týdne.

V extralize jste desetkrát nastoupil a devětkrát jste se radoval z vítězství. Váš tým to katapultovalo na čelo tabulky. Čekal jste, že by se vám mohlo až takhle dařit?

Upřímně řečeno jsem nečekal, že se nám bude až takhle dařit. V koutku duše jsem ale doufal, že by se nám dařit mohlo. Jsem rád, že tým šlape a táhne za jeden provaz. Máme výbornou partu, všichni si to užíváme a jeden druhého podporujeme. To je základ úspěchu. Máme čtyři vyrovnané řady a každá z nich je schopna rozhodovat zápasy. K tomu čtyři kvalitní obránce, které doplňují mladí kluci. Pilířem úspěchů je pak Kuba Kovář v brance. Každá naše lajna hraje trochu jiný hokej, což je možná další klíč k dobrým výsledkům.

Ve speciální přesilovkové formaci hrajete jako útočník na modré čáře, odkud rozdělujete puky a dáváte i góly. Působil jste v podobné roli i v NHL?

Takhle jsem hrál v NHL deset let. Vím, co tam mám hrát. Důležité je být v pohybu a najít si prostor na střelu. Nelze tam jenom stát a čekat, jestli k vám puk přijde. Je třeba se pohybovat a ten prostor na střelu si najít.

Soupeři už o vás ale dobře vědí a začínají si vás více všímat.

Je jasné, že si toho začali všímat. Tím se ale otevírá prostor pro další hráče. Doufám, že v této sestavě budeme i nadále úspěšní, protože přesilovky jsou klíčovým prvkem k úspěchu.

Nyní vás čekají na domácím ledě Pardubice. Co vám říká tento soupeř?

Abych řekl pravdu, tak mi moc neříká. Ze současného pardubického týmu znám tak maximálně tři hráče. Všechny zápasy jsou podobné a řekl bych, že lépe se nám hraje proti týmům z horní poloviny tabulky. Nějaký zásadní rozdíl v tom ale nevidím. Musíme se soustředit na náš výkon, a ne na to, jak hraje soupeř. Je třeba být sebevědomí a střídání po střídání potvrzovat, že na špičce tabulky nejsme náhodou a chceme tam zůstat. Je jedno, jestli jsou to Pardubice nebo jiný tým, ale prostě proti nám musí nastupovat s tím, že jdou hrát proti prvnímu týmu tabulky. Do každého utkání chceme jít s tím, že nic jiného než vítězství nebereme.