Jihočeši se nadále perou o první čtyřku extraligy, která by znamenala přímý postup do čtvrtfinále play off. Na čtvrté Brno ztrácejí jediný bod, v pátek je čeká domácí zápas s posledním Kladnem (17:30).

Minulou sezonu vám předčasně ukončil zásah pukem do kotníku a následná zlomenina. Vybavíte si ten moment?
Stalo se to na konci ledna při utkání s Třincem. Blokoval jsem střelu a trefilo mě to dost nešťastně. Rána pukem mi zlomila kotník.

Co následovalo potom?
Ještě ten večer jsem dostal nohu do sádry a sezona pro mě předčasně skončila.

Ovlivnilo zranění i vaši letní přípravu na letošní ročník?
Stalo se mi to v lednu, takže letní přípravu jsem začal individuálně o něco dřív. Nicméně s kotníkem jsem měl ze začátku pořád problém a musel jsem tréninky dost omezovat. Naštěstí se to ale dalo do kupy a s kotníkem už absolutně žádné potíže nemám.

Na led už jste šel v červenci bez veškerých omezení?
Ano. Na led jsem nastoupil hned od začátku přípravy s týmem.

Jak se letošní sezona z vašeho pohledu vyvíjela?
Oproti předcházející sezoně se pořád pohybujeme nahoře, nebo maximálně v polovině tabulky. To je fajn.

Gólman Jan Strmeň podal proti Třinci (5:2) výborný výkon.
FOTOGALERIE: Motor po přesvědčivé výhře nad Třincem dýchá na záda čtvrté Kometě

Nečekal jste vy osobně, že budete mít výraznější pozici v týmu?
O tom jsem moc nepřemýšlel. Prostě se vždycky snažím hrát tam, kam mě trenéři postaví, a odvádět maximum pro mužstvo. V listopadu mě ale bohužel vyřadilo ze hry další zranění.

Jak k němu došlo?
Při domácím utkání s Litvínovem jsem zajížděl s pukem do útočné třetiny a chtěl jsem ho dát z otočky pod sebe. Když jsem se vracel do normálního bruslení, tak jsem dostal v takovém slepém momentu náraz. Noha se mi sekla v ledu a praskl mi vaz.

Věděl jste hned, že to bude až takový průšvih?
S kolenem jsem nikdy předtím problémy neměl, takže to bylo něco nového. Ale okamžitě jsem cítil, že se tam stalo něco špatného. Pak už jsem jenom čekal na výsledky vyšetření.

Kotouč končí v síti třineckého Kacetla po bombě Pavla Pýchy.
Motor přejel obhájce titulu z Třince a zase přiživil šanci na první čtyřku

Jak dlouho jste byl úplně mimo hru?
Snažil jsem se začít zase co nejdříve a už po týdnu jsem zkoušel něco dělat. Nemohl jsem ale na nohu našlápnout, takže v tomhle to bylo docela složité. Na druhou stranu bylo fajn, že jsem každým dnem cítil zlepšení a pokrok. To pro mě bylo hrozně důležité. S tímhle vědomím se pracovalo lépe. Nakonec jsem nehrál osm týdnů.

Loni vás přibrzdilo vážnější zranění, letos také, zdravotní problémy jste měl i předtím ve Zlíně. Berete to jako nepříjemnou shodu okolností?
Věřím, že to byla vždycky jenom blbá náhoda, už jsem si to vybral a teď se mi zranění budou vyhýbat.

Je vůbec možné podobným situacím nějak předcházet?
Něco se udělat dá a také se o nějakou prevenci zranění snažím. Ale pokud vás trefí blbě puk, nebo vám třeba zůstane noha v rýze v ledu, tak s tím neuděláte nic.

Blokování střel je ale v dnešním hokeji poměrně běžná věc. Neměly by být brusle uzpůsobené tak, aby při zásahu pukem ke zraněním nedocházelo, protože jinak by zlomené kotníky musely být prakticky na denním pořádku?
Je fakt, že od letošní sezony už mám na bruslích speciální chrániče, které kotníky kryjí. To mě poučilo.

Střely ale blokujete pořád s maximálním nasazením.
To ano. Snažím se.

Nastupujete pro útočníka s dost nezvyklým číslem šest. To nosil třeba v reprezentaci legendární kanonýr Milan Nový, nebo tady v Budějovicích Jaroslav Korbela. Má to souvislost s těmito slavnými hokejisty?
Číslo šest má svůj důvod, ale není to podle těchto legend. Mám ho podle svého táty, který hrál celý život házenou se šestkou na dresu. A před ním i můj děda, takže držím rodinnou tradici.

V pouhých patnácti jste odešel na dlouhých pět let do Švédska. Pokud byste měl možnost znovu se rozhodnout, udělal byste zase tento krok?
Asi ano. Hrozně mi to dalo po všech stránkách. To musím zdůraznit. Hokejově jsem se tam zlepšil, naučil se jazyk, vyspěl jsem jako člověk. Jediné co bylo špatně, když se ohlédnu zpátky, že ze mě zkoušeli dělat něco jiného, než jsem. Přišel jsem tam jako poctivý centr a oni se ze mě snažili dělat střelce, který bude dávat dva góly za zápas. Nějakou dobu to v mládežnických kategoriích vycházelo, ale není to můj styl hry a až časem jsem se vrátil zpátky k poctivosti.

Považujete se více za centra nebo křídlo?
Letos jsem začal jako centr, pak jsem byl přesunut na křídlo, a průběžně se to tak střídá. Chvilku jsem centr, chvilku zase křídlo. Už je mi celkem jedno, kde hraji. Ráno přijdu, mrknu se na tabuli, kde jsem napsaný, a podle toho se zařídím.

HC Energie Karlovy Vary – Banes Motor České Budějovice 0:3 (0:0, 0:2, 0:1).
Speciální týmy a Strmeňova nula, to byly hlavní trumfy Motoru v Karlových Varech

Centr chodí na vhazování. Připravujete se speciálně na tuto poměrně důležitou disciplínu?
Buly trénuji hodně, ale teď zrovna nemám nejlepší bilanci. Tam mě trochu tlačí bota a musím na tom zapracovat, aby to bylo zase lepší.

Dá se buly naučit, nebo je tam i velký kus náhody?
Určitě se to dá naučit a vypilovat. Existuje spousta specialistů. Ve finále ale stejně záleží na tom, kdo stojí proti vám a jak to rozhodčí hodí.

Chystáte se na jednotlivé soupeře, kdo používá při vhazování jaký fígl?
Když jdu na buly, tak vždycky chci vědět proti komu, protože vím, jakým stylem to bude hrát. Trošku se podle toho dá zařídit.

Váš sportovní manažer Jiří Novotný byl vyhlášeným bulařem. Dává vám nějaké rady?
Ano. Několikrát jsme se o tom spolu bavili.

V jednom z rozhovorů jste se nechal slyšet, že byste se do Švédska klidně vrátil. Z hlediska civilního života jste tam byl spokojený?
To určitě. Strašně moc se mi tam líbilo. Je tam krásné prostředí a navíc jsem měl štěstí, že jsem byl ve městě Örebro, kde to bylo vážně nádherné. Měl jsem tam kamarády Čechy i Slováky, bylo to skutečně perfektní a užil jsem si to.

Útočník Banes Motoru Lukáš Vopelka.Útočník Banes Motoru Lukáš Vopelka.Zdroj: Deník/ Petr Tibitanzl

Naučil jste se něco i švédsky, nebo jste používal jenom angličtinu?
Něco málo jsem uměl. Nebylo to tak, že bych švédsky plynule hovořil, ale domluvit jsem se zvládl. Když tam žijete, tak to není zase tak složité. Jsou i těžší jazyky. Řekl bych, že pro Švédy je mnohem těžší se naučit česky než pro nás švédsky.

Ve své kariéře už jste prošel hodně klubů. Na který vzpomínáte úplně nejraději?
Nejraději mám Motor. A na který nejraději vzpomínám? Myšlenkami se nejvíce vracím právě do Švédska. To bylo úplně něco jiného, a jak jsem tam šel jako mladý a ze začátku se trápil s řečí i dalšími překážkami, tak i tyhle věci mě spíše posílily. Vzpomínám na to opravdu rád.

Návratem do extraligového Motoru si plníte hokejový sen. Platí to i nadále, na zápasy chodí celá rodina na čele s dědou, který stál nejvíce u vašich začátků?
To je pro mě úplně nejvíc, že mohu hrát tady v Motoru. Děda nevynechá žádný zápas a vždycky se potom buď potkáme, nebo si alespoň zavoláme. Že může po dlouhé době chodit celá rodina na moje utkání, to je nádhera.

Stále bydlíte v Břilicích u Třeboně a do Budějovic dojíždíte?
Pořád a funguje to.

Jan Ordoš dal ve Vítkovicích první gól Motoru už v jedenácté vteřině zápasu.
Motor v přesilovkách dokázal vypnout Energii a drží si naději na první čtyřku

Za jeden ze svých nejoblíbenějších filmů uvádíte Harryho Pottera. Četl jste i knihu?
Četl jsem první tři.

Který díl z osmi natočených máte nejraději?
Druhý. Harry Potter a Tajemná komnata. První dva díly jsou trošku jednodušší než ty další. Ty si užívám nejvíce. A když jste se ptal konkrétně, tak dvojku.

Kdybyste si mohl vybrat, kterou postavou z Harryho Pottera byste chtěl být?
Na první dobrou mě napadá samozřejmě samotný Harry Potter (úsměv). Ale klidně třeba i Hagrid nebo Viktor Krum.

Útočník Banes Motoru Jakub Valský.
Vrátil bych pravidla zpátky, aby se hrálo víc do těla, přál by si Jakub Valský

Plánujete návštěvu studia Harryho Pottera v Londýně?
Plánuji to již třetím rokem, ale zatím mi to nikdy nevyšlo. Budu doufat, že letos už to klapne. Na seznamu přání, která bych si chtěl splnit, je to hodně vysoko.

Vaším nejoblíbenějším jídlem je sushi. Také si ho sám připravujete?
Ano. Už asi čtyřikrát jsem to zkoušel a musím říct, že se docela povedlo. Sám nevím, proč to nedělám častěji (smích).

Stále zůstává, že nejraději pijete čistou vodu?
Ano. Existují už i lepší pití, ale zůstaneme u té vody (smích).