Kliknutím zvětšíteMáte nálepku vyhlášeného tvrďáka a bitkaře. Štvalo vás někdy, že si vás většinou nikdo nespojuje spíše s vaším hokejovým uměním?
To jsem nikdy neřešil. Ještě než jsem odešel do Kanady, tak jsem díky svým fyzickým parametrům hrál hodně do těla. V zámoří se to na sebe jenom nabalilo, protože tam se hraje jinak. Párkrát jsem se tam popral a naučil se hrát hodně důrazně. To mi zůstalo a vyhovuje mi to. Hokej je tvrdá hra. Když to tak řeknu, tak bolest se mi občas i v uvozovkách líbí, pokud do někoho narazím, nebo schytám ránu pukem při blokování střely. K hokeji to patří a baví mě to. Vůbec mi nevadí, že mám takovou nálepku.
Vaše tvrdá hra ale protihráčům zrovna moc nevoní…
Když jsem se vrátil z Kanady, tak jsem pořád jenom slyšel, že Štich je vypatlaný mozek. Tady v Čechách jsme nebyli zvyklí na tvrdé zákroky a dohrávání soubojů. Ze zámoří jsem si to sem přenesl a už mi to zůstalo. Je pravda, že někdy mám červené oči, ale to se v posledních letech změnilo. Čím jsem starší, tak jsem začal víc přemýšlet, že nemohu oslabovat mužstvo. Ale myslím si, že tvrdá hra ke mně patří, a tak to i zůstane.
Pral jste se, když jste byl malý? Nosil jste poznámky ze školy?
Nosil (smích). Byli jsme dva kluci z vesnice v Plzni mezi městskými kluky. Vysmívali se nám, že jsme sedláci a nosíme v botách slámu. Táta mi vždycky říkal, abych si nenechal nic líbit. Tak jsem si to vzal za své, a když něco bylo, tak jsem si to s těmi kluky vyřídil. Ve škole z toho byly i ředitelské důtky. Z pohledu rodičů to třeba bylo těžké, když dítě přinese domů ředitelskou důtku. Oni to ale viděli i z té druhé stránky a byli rádi, že jsem si nenechal s prominutím sr… na hlavu. Uměl jsem se o sebe postarat a vyřešit to.
V bitkách při hokeji platí nějaká nepsaná pravidla, co se smí, a co ne?
Třeba v NHL bitky v uvozovkách nemají pravidla, ale hráči sami mezi sebou by je měli mít. Měly by mezi nimi panovat úcta a respekt. Když tam dojde k nějakému tvrdému hitu, tak je jasné, že další hráč ho půjde pomstít. To je první pravidlo. Někoho sestřelíte, ale okamžitě vám v hlavě musí sepnout a bleskově se podívat, jestli na vás někdo nejde. Když chce třeba někdo povzbudit tým ke konci zápasu za nepříznivého stavu, tak si vytipuje z týmu soupeře někoho, kdo by mu mohl vzdorovat, a před buly se ho zeptá, jestli se nepůjde poprat. Tady v extralize se mi to stalo s Davidem Kočím na Spartě, s Ryanem Hollwegem v Plzni a s Richardem Nedomlelem v Hradci. Všichni tři byli bitkaři v Americe. Před buly jsme si řekli, že na to jdeme, a byla to férová bitka.
Je něco, co je při bitkách na ledě zapovězené?
Pokud máte helmu, tak by se nemělo chytat za plexisklový štít, netahá se za vlasy a už vůbec ne za vousy. Hlavičky se také nedávají. Když mezi vás vlítne rozhodčí a bitku ukončí, tak se musíte pustit a jít pryč. Už se mi také stalo, že nás rozhodčí roztrhl, jel jsem pryč, ale ještě jsem jednu dostal. To jsou zákeřnosti, které by se dít neměly. Mlátit pěstí můžete prakticky kamkoliv, ale jakmile to sudí ukončí, tak musí být prostě konec.
Co je hlavní, abyste v bitce uspěl? Jako první protivníka dobře uchopit?
To je složité. Když jsem měl v Kanadě první bitku, tak jsem soupeře chytil, ani nevím jak. Pak už jsem byl jenom jako boxovací pytel. Rozhodčí to ukončil a jenom jsem viděl, jak ze mě crčí krev, protože mi protivník roztrhl obočí. Každá bitka je jiná. I boxer, když jde do zápasu, tak se na různé soupeře chystá jinak, protože každý má jinou techniku. Stejné je to i při hokeji. Každý má více úchopů, ale princip je jednoduchý. Nedostat ránu a sám ji dát (úsměv).
Jakou máte v bitkách bilanci?
Abych řekl pravdu, tak to takhle nepočítám. Nebývá to, že bych třeba nějak úplně jasně vyhrál. Když to tak řeknu, tak s Davidem Kočím jsem dostal dvakrát přes hubu. To bylo z jeho strany levá pravá. S Ryanem Hollwegem to bylo vyrovnané. Jednou jsem skončil na kolenou já, jednou on. Ríša Nedomlel mi loni dal první ránu, která mě vypnula. Potom už jsme se jenom drželi, ale nebylo to, že bych vyloženě vyhrál, nebo prohrál. Když jsem se vracel z Kanady, tak jsem nějaké bitky vyhrál. Nikdy se mi ale nestalo, že bych dostal tak, že bych musel třeba do nemocnice.
Zkoušel jste někdy box nebo jiný bojový sport?
Láká mě to, chtěl bych to zkusit, ale manželka nechce, abych to dělal. Máme syna a nepřeje si, abych mu šel tímto příkladem. Že to není hezký pohled. Nelíbí se jí, ani když se peru na hokeji. Synovi jsou už čtyři roky a vnímá to. Zatím jsem to nezkoušel, ale z manželky si dělám srandu, že až skončím s hokejem, tak budu dělat MMA. Pořád jsem však profesionální hokejista a něco podobného si nemohu dovolit. Tam se může leccos stát i při sparingu. Láká mě to, ale zatím to nepřipadá v úvahu. Podobné koníčky máme zakázané.
Díváte se v televizi, když se pere třeba Lukáš Krpálek v judu na olympiádě?
Nejsem takový fanoušek, abych si sedl k televizi, když dávají bojové sporty. Občas se podívám na sociálních sítích. Líbí se mi Míra Brož, což je bývalý hokejista a teď dělá MMA. Brankáři jsou tak trochu jiní lidé (úsměv) a on šel najednou zápasit. Oceňuji jeho přístup. Absolvoval jsem s ním pár kondičních tréninků v posilovně. Když takhle někoho znám, tak je něco jiného dívat se na něj a fandit mu. To samé Michal Martínek, což je také bývalý hokejista. Oba hráli hokej do juniorských let a potom se úplně přeorientovali na bojové sporty. Klobouk dolů před nimi. Mají můj respekt, a když mají zápas, tak se na ně velice rád podívám.
K vašemu stylu hry potřebujete velkou sílu. Musíte chodit často do posilovny, nebo máte dostatečný genetický základ, že už to tolik nepotřebujete?
Táta mě od malička honil do posilování. Musel jsem doma na koberci dělat kliky, dřepy a další cviky. Mám to ale dané i geneticky. Když jdu do posilovny, tak nemohu zvedat těžké váhy, protože se mi začnou nafukovat svaly a přibírám váhu, což není ideální. Přes léto do sebe musím sílu nasoukat a v sezoně to udržovat.
Nechci říct, že se vás protihráči přímo bojí, ale cítíte, že máte na ledě respekt?
V extralize působím už jedenáct let, takže většina kluků ví, kdo jsem. Když jdu do souboje u mantinelu, tak o mně vědí. Nebo v případě skrumáže před brankou, pokud se s někým chytíme a pak si všimne, že jsem to já, tak většinou rychle přestane. Nějaký ten respekt tam asi trošku je. Nálepku zlouna pořád mám a pár kluků v extralize asi bude, kteří se budou bát jít se mnou do souboje. Vědí, že na ledě nemám kamaráda, a je mi jedno, kdo proti mně jde. Jdu do všeho naplno.
V extralize jste vystřídal hodně klubů. Jaké je to, přijít do týmu, kde jste někomu předtím trochu víc namlátil?
Tohle podle mého žádný profi hokejista neřeší. Kdo mě zná, tak ví, že mám jeden život na ledě a druhý mimo něj. Po extralize mám pár kamarádů, se kterými se i navštěvujeme. Hlavně kluci z Liberce, se kterými chodíváme na pivo. Ale oni vědí, že když přijdu na led, tak jde všechno stranou. Pomalu se ani nepozdravíme a může se stát cokoliv. Když jsem hrál za Boleslav, tak jsem v Chomutově Ivanu Humlovi vymlátil zuby, a pak jsem si vedle něj sedl v kabině. Zasmáli jsme se tomu a bylo to. Ale že by tam byla nějaká nevraživost, to ne. Hokej je kočovný život, hráči kluby hodně střídají a tohle si nikdo nebere s sebou, aby si to nechával v hlavě a potom tomu druhému házel klacky pod nohy.
Takže pokud by někdo napadl největší hvězdu Motoru Milana Gulaše, tak srovnáte i největšího kamaráda v dresu soupeře?
Přesně tak. Třeba Lukáš Derner z Liberce to ví velmi dobře. Jsme hodně dobří kamarádi, voláme si a každé léto se navštěvujeme. On je ale na ledě také úplně jiný člověk než mimo něj. Když má výletnické choutky, tak kolikrát zajede do našeho gólmana, a pak to prostě schytá. Druhý den volá, že nemůže hýbat krkem, ale zasmějeme se tomu, že jsem magor, a jede se dál. Tohle k tomu patří.
Už jste to naznačil, ale co tomu říkají vaši nejbližší, když se při zápase poperete?
Rodiče to moc neřeší. Máma mi jenom ze srandy zavolá, jestli mám všechny zuby. Manželka, když vidí, že shazuji rukavice, tak zavírá oči, otáčí se a nechce to vidět. Pak se jenom zeptá holek kolem, jestli je tam krev a co se děje. Ale také ví, že co se nám narodil syn, tak jsem začal více přemýšlet. Dříve jsem dělal blbosti a oslaboval tým. Teď už si dám pozor, aby soupeř nehrál přesilovku jenom proto, že jsem dal někomu na budku. Beru to jinak, ale svoji hru chci hrát pořád. To zůstává.
Dříve v Budějovicích fungovalo, že za osobní trest se dávaly pokuty do týmové kasy. Platí ještě něco takového?
To je druhá strana, která souvisí s tím, že víc přemýšlím. Když bitkou oslabím tým, tak se kvůli mně může prohrát zápas a navíc mohu dostat pokutu. Ještě se mi nestalo, aby přišlo vedení nějakého klubu s tím, že budu platit, protože jsem dostal disciplinární trest. Ale od disciplinárky jsem pokutu několikrát dostal, což se samozřejmě nelíbilo manželce a mně také ne. Něco uděláte a oni vám strhnou deset procent z platu.
Je při bitce nebezpečí zranění?
Je. Ale to je při každém střídání na ledě. Stačí tečovaný kotouč a můžete mít zlomenou lícní kost. Na to vůbec nemyslím. Hokej je kontaktní a tvrdá hra. To byste musel myslet pořád na to, že se vám může něco stát. Když se u bitky nesundají helmy, tak si můžete zlomit prsty nebo si rozseknout klouby. Naopak pokud trefí někdo vás, tak hrozí otřes mozku. Jakmile vás zasáhnou na bradu, tak můžete být tři dny mimo.
V létě jste se nechal v rozhovoru slyšet, že budete hrát rád kdekoliv, kde nebudete jako páté kolo u vozu. Zatím ale moc příležitostí v zápasech nedostáváte. Jste ztotožněn se svou rolí?
Hraji málo, ale komunikujeme o tom s trenéry. Říkáme si, co a jak. Pořád jsem členem týmu, ale daří se, a tak hrají jiní kluci. Čekám, až přijde moje šance. Nedělám uraženého a jsem tady spokojen. Jenom se mi ozvali ze Slavie, jestli bych jim nepomohl na střídavý start, pokud budeme mít volno, a s vedením Motoru jsme se na tom bez problémů domluvili. Hned před začátkem sezony jsme si řekli, že budeme mít čistý stůl. Co jsme si nastavili před sezonou, to funguje. Všechno je v pohodě.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
