Zatímco v Třinci jste podlehli v prvním vzájemném duelu jednoznačně 0:5, doma jste tohoto soupeře přehráli. V čem byl rozdíl mezi těmito dvěma duely?
Především jsme ten domácí duel začali úplně jinak. V Třinci jsme sice byli o den dopředu, ale začali jsme, jako kdybychom zrovna vylezli z autobusu. Teď jsme na ně doma vlítli a trošku bylo znát, že Třinec měl v pátečním kole volno. Začali jsme aktivně a důležitý byl první gól, který dal Martin Hanzal. První třetinu jsme zvládli bez inkasované branky, což byl podle mého hlavní klíč k vítězství.

Na začátku druhého dějství jste zaznamenal vítězný gól utkání. Zdálo se, že vás samotného branka překvapila a ze začátku jste se ani moc neradoval.
Já jsem reagoval až podle lidí. Puk se drkotal po ledě a já jsem byl dost z úhlu, tak jsem ho napálil na branku. Praštil jsem do toho, aby to hlavně šlo na branku. Ani nevím, kudy to gólmanovi prošlo. Možná mezi nohama nebo pod betonem. Lidi začali řvát, tak jsem se začal trochu radovat.

Pouhých šedesát devět vteřin po vás přidal třetí branku Jiří Šimánek. Byly tyto dva slepené góly rozhodujícím momentem zápasu?
To bylo hodně důležité. Hráli jsme docela dobře a měli jsme tlak. Vytvářeli jsme si i šance a dva góly rychle po sobě nás uklidnily. Soupeř měl ale ve druhé třetině také dost šancí a naštěstí jsme z nich neinkasovali. Za stavu 3:0 jsme šli do třetí třetiny s tím, že to chceme dobře odbránit a zkusit také udržet nulu pro Pavla Kantora v brance. Je škoda, že to se nám jediné nepovedlo.

Přestože jste vedli o tři góly, zápas ještě rozhodnutý nebyl a Třinec i nadále kousal. Souhlasíte?
Ono vedení o tři góly je hrozně zrádné. Stačí jedna branka a soupeř je zpátky v utkání. Dávali jsme pozor, abychom hráli dobře do obrany třetím útočníkem, což se nám dařilo. Navíc spoustu šancí pochytal Kanty. Gól jsme dostali naštěstí už nějaké tři minuty před koncem.

Vaše řada s Tomášem Mertlem a Rastislavem Dejem měla především bránit elitní třineckou formaci. Hodně vám tento záměr narušil fakt, že soupeř točil pravidelně jen tři pětice?
My jsme hráli na čtyři pětky, oni na tři, takže to opravdu dost dobře nešlo. Když ta šance byla, tak jsme ale na jejich první lajnu chodili. V každém utkání trenér chce, abychom byly nasazováni na nejlepší pětku soupeře. Trošku problém je to v utkání venku, protože tam si střídání řídí soupeř. Takový je ale náš záměr.

Letos jste odehrál v extralize sedmnáct zápasů a zaznamenal v nich tři góly. Není to osobní rekord?
To určitě ne. Na Spartě jsem dal za sezonu asi devět gólů. Za každý jsem samozřejmě rád, ale důležitější je, abychom vyhrávali.