Pocházíte z východočeské Jaroměře. Tam jste také s hokejem začínal?
Ano. Taťka dělal v Jaroměři předsedu klubu, takže bylo jasné, že budeme s bráchou také hrát hokej. Ve třech letech jsem poprvé stál na bruslích.

Do kdy jste v rodném městě působil?
Do páté třídy. Pak jsem šel do Hradce Králové, což je hned vedle. Hokejově jsem se tam posunul zase o kousek dál. Šel jsem tam i do školy a dojížděl jsem. Vydržel jsem tam rok a potom jsem se stěhoval do Pardubic, kde jsem hokejově vyrůstal osm let. Došel jsem až do áčka a zaznamenal jsem tam i své první starty v nejvyšší soutěži. Extraligu jsem si později zahrál i ve Slavii, v Hradci a loni jeden zápas za Spartu.

V nejvyšší soutěži jste zatím nasbíral šedesát devět startů. V pětadvaceti letech tento počet berete?
Je to sice šedesát devět startů, ale řada z nich je z mých začátků, kdy jsem byl ve čtvrté lajně a odehrál jsem za zápas třeba tři minuty. Nějaké zkušenosti to byly, ale kdybych teď naskočil do extraligy, tak bych si to představoval trochu jinak, než to bylo dřív. Často jsem nastupoval jako povinný mladý hráč, ale nedostal jsem takový prostor na ledě, jakých bych si představoval.

Čím to bylo, že jste se v žádném z extraligových klubů neuchytil více?
Začínal jsem v Pardubicích, kde jsem byl nejmladší a bylo to dobré. Jenže jsme hráli o záchranu, natahali se tam lepší hráči a vrátil jsem se do juniorky. Další rok se mi moc nedařilo a pak jsem odešel do Slavie. Tam jsem toho odehrál nejvíce. Jenže jsme spadli. Dodnes si nedokážu vysvětlit, čím to bylo. Když dodnes vidím na plakátu v pokoji, jaká jsme měli v týmu jména, tak absolutně nechápu, co se stalo. Jarda Bednář, Tomáš Vlasák, Jura Valach, v brance Adam Svoboda s Dominikem Furchem a řada dalších. To pro mě bylo nepochopitelné. Ale ve Slavii jsem toho odehrál nejvíce.

V Hradci Králové jste za dvě sezony stihl jen dvanáct utkání.
Sice mi bylo řečeno, že jsem tam odehrál dobré zápasy, ale byl jsem pod smlouvou v Litoměřicích a ty rozhodovaly, kde budu hrát. Stejné to bylo i loni, kdy jsem odehrál za Spartu slušné utkání v Brně, ale pak jsem se stejně musel vrátit na Slavii, kde jsem měl smlouvu. Takhle to bylo. Ale nemohu si stěžovat. Odehrál jsem spoustu duelů v první lize, které mi také hodně daly.

Kontakt s Motorem proběhl už v minulé sezoně?
Nějaký náznak tam byl, což jsem věděl od mého agenta. Teď v létě už jsem řešil už jenom Kladno nebo Budějovice. Rozhodl zájem a jednání Motoru. Potom už to šlo rychle.

Kladno ale na druhou stranu bude hrát extraligu, zatímco v Budějovicích vás čeká jen první liga.
Na Kladně bych ale musel čekat a nevěděl bych, do čeho jdu. Tady mi má role byla hned jasně sdělena. Jednání tak byla opravdu rychlá.

Trenéři od vás čekají hlavně důraz před soupeřovou brankou?
Přesně tak. Neříkám, že jsem nějaké dřevo, ale moje role je především clonit před brankářem, aby se mohli prosazovat další kluci, protože v týmu máme spoustu technických hráčů. Když se tam postavím a gólman neuvidí, tak to budou mít třeba o něco lehčí.

Vnímáte, jak velký počet především útočníků se pere o své místo v kádru?
Docela jsem na to koukal, to přiznávám. Ale konkurence je zdravá věc. Pro hokejistu, který chce být dobrý, je to přínos. Nic nevypustí, protože ví, o co si sám hraje. Když jsem předtím působil v prvoligových klubech, tak jsem tam přicházel jako jeden z tahounů a nemusel jsem se zas tak moc prát o místo v sestavě. Tohle bych řekl, že je dobré pro nás pro všechny.