Všichni chtějí především dávat góly. Proč vy jste zamířil do branky, abyste gólům naopak zabraňoval?
Můj táta byl útočník a mě nikdy nenapadlo, že bych chtěl být v brance. Když jsem ale přišel na nábor, tak byla na stadionu strašná spousta kluků a pomalu jsem se nedostal k puku. Tak jsem si stoupl do branky a už jsem tam zůstal.

Litoval jste někdy tohoto rozhodnutí?
Skoro každý trénink a zápas, když dostanu nějaký gól… Když se nad tím ale zamyslím, tak určitě ne. Je to pro mě asi to pravé místo.

V brance se vám daří. Uměl byste ale zahrát i v poli?
Kdybych byl v útoku, tak už bych tady v Motoru asi už dávno nebyl.

Na úrovni třeba podnikové soutěže byste to ale zvládl?
To určitě. Kdybych to neuměl, tak bych nemohl ani chytat, protože jako gólman se občas také musím zapojit do kombinace. Nějaké základy normálního hokejisty mám.

Bál jste se někdy v brance?
Občas má člověk při nějaké střele nebo situaci horší pocit. Stává se to, ale většinou ne. Jsme v brance dobře ochráněni výstrojí. Drtivá většina střel nebolí, takže strach tam není.

Kam to pukem bolí nejvíce?
To nemohu prozradit, protože pak by mi tam pořád někdo střílel. Jsou různá místa, která jsou méně chráněná. A většinou se stává, že když tam člověk dostane jednou, tak tam potom hned dostane i častěji.

Uhnul jste někdy v zápase před pukem?
V zápase ne. Tam má člověk adrenalin a hlavně ani uhnout nestihne. Při tréninku si to někdy pohlídáte. Jinak ale neuhýbám (smích).

Stane se i vám jako gólmanovi, že jste za plexisklem a letí na vás prudce vystřelený puk, tak ucuknete?
Cuknu. Nevím proč, ale cuknu. Jsem za plexisklem jako malé dítě. Když na mě létají střely, tak tam sebou házím.

Jak dlouho vám trvá, než se obléknete do brankářské výstroje?
Do nějakých deseti až patnácti minut to stíhám. Dříve mi to trvalo i déle, teď už jsem si to trochu nacvičil.

Není to malinko otrava, když jsou vaši spoluhráči z pole oblečení mnohem dříve?
Oni jsou sice rychlejší, ale pak na nás zase počkají, protože jinak by na tréninku stříleli na prázdnou branku, což by je nebavilo.

Máte při oblékání nějaký rituál, že si třeba pokaždé nazouváte nejdříve levou nebo pravou brusli?
Tohle zrovna ne. Ale pár rituálů mám. Není jich moc, protože jinak bych z toho byl spíše unavený. Nějaké věci před zápasem dělám podobně, ale spíše abych byl sám spokojený. Nejsou to přímo rituály.

Dá se nějaké z těchto záležitostí prozradit?
Skutečně to není nic až tak zajímavého. Možná si dávám vždycky stejné jídlo k snídani, ale opravdu se nejedná o nic velkého.

Talisman si na zápas nosíte?
Mám něco nakresleného na masce a nosím si talisman v peněžence.

Měl jste brankářský vzor?
Mým vzorem byl vždy kanadský gólman Curtis Joseph. Ten se mi hrozně líbil, ale už skončil. Momentálně je můj nejoblíbenější brankář Carey Price z Montrealu. To je opravdu špičkový gólman. Že bych je ale vyloženě sledoval, to ne.

Gólman může chytat vždy jen jeden, což tuto pozici posouvá skoro až k individuálním sportům. Má to vliv na vztahy mezi brankáři v týmu?
Je pravda, že gólman je tak trochu individuální disciplína a liší se to od hráčů v poli, kteří si mohou více vyhovět. My tam v brance stojíme sami za sebe. Na druhou stranu musím říct, že jsem zatím ve své kariéře měl vždycky štěstí na dobré parťáky. Rivalita mezi námi sice je, ale ta musí být, protože jinak bychom se neposouvali dál.

Pokud sedíte na střídačce, přejete kolegovi v brance, aby se mu dařilo?
To je jasné. I když jsem na střídačce, tak fandím týmu a nemohu si přát, aby to kolega v brance pokazil. To prostě nejde.

O gólmanech se říká, že mají v kabině svůj svět sám pro sebe. Vnímáte to podobně?
Spíše je to tak, že když se něco nepovede, tak nás ostatní zařazují do jiné skupiny. Je to ale jen v legraci. To tak vždycky bylo a vždycky to tak bude.

Máte zákrok, na který v kariéře vzpomínáte nejraději? A naopak gól, který byste nejraději vymazal z paměti?
To jste mě trochu zaskočil. Těch gólů je ale určitě víc než zákroků. Ještě v mládežnických kategoriích tam byl nějaký gól z půlky hřiště a takových bylo víc. Na ten pořádný zákrok, který si budu pamatovat, stále ještě čekám.

Vybavíte si celý duel, na který jste pyšný?
Krásný byl první zápas za reprezentační sedmnáctku a také premiérový duel znovuzrozeného Motoru s Kladnem, na který přišla opravdu velká spousta lidí. A pak je tam řada utkání z loňské sezony, kdy jsem začal pravidelně chytat. Play off a baráž, to všechno byly zápasy, které bych v kariéře postavil úplně nejvýš.

A naopak špatné utkání?
Když si vzpomenu na loňskou sezonu, tak hned v mém druhém utkání jsme dostali sedm gólů v Šumperku. Zrovna tenhle duel se mi úplně nepovedl, ale na druhou stranu mě zase o něco posunul, takže bych ho z paměti úplně nevymazával.

Máte v Budvar aréně branku, do které si z těch dvou možností stoupnete při tréninku raději?
To asi ne, protože v obou bych řekl, že dostávám stejně gólů. O něco raději mám ale tu pod naším kotlem. Chytám tam častěji a připadá mi přece jen o něco lepší.

Pod kotlem chytáte při zápasech dvě třetiny. To vám vyhovuje?
To ano, ale zase z této strany nevidím chorea. Hlavně se v brance musí dařit, na straně až tolik nezáleží.

Fanoušci často po vydařeném zákroku vyvolávají vaše jméno. Zamáváte jim z odměnu?
Vnímám to a rád zamávám. Zase ale nechci úplně pokaždé, abych nedělal na ledě nějakého klauna. Ale je to pro mě velice příjemné.

Hokej prožívá v Českých Budějovicích obrovský boom. Stává se vám, že vás zastaví někdo na ulici se žádostí o podpis nebo společnou fotografii?
Občas se to stane a je to také příjemné. Nebývá to ale zase až tak často. Nejsem taková celebrita, abych si nemohl dojít v klidu do restaurace na jídlo.

Ještě aktuálně k vašemu zdravotnímu stavu. Máte nějaký problém, který vás zatím nepustil do přípravných duelů?
Ano, ale naštěstí se nejedná o nic vážného. Do konce týdne budu stoprocentně v pořádku.