Zdeněk Blábolil poprvé v životě uvažuje, že by skončil s motokrosem

Zkušený pilot má za sebou sezonu, ve které skončil druhý v krajském přeboru třídy Open, v domácím šampionátu nejprestižnější kubatury MX1 ale vydoloval pouhé tři bodíky. „V mistrovství republiky to byla hrozná bída. Věk nejde zastavit, to nejlepší už má člověk za sebou," posteskne si. „Výkony nebyly až tak špatné, ale konkurence jde rychle dopředu a dostat se do první bodované dvacítky je pro mě čím dál tím složitější, i když mi občas chyběl i kus štěstí," připustí. „Už to není jako dřív. Navíc jsme některé vzdálenější závody vynechali. Už jsem motokros bral spíše jako zábavu."

Nejlépe mu, alespoň pocitově, vyšel poslední závod v Lotki nad Ohří. „V první jízdě jsem celou dobu jezdil na solidním čtrnáctém místě, ale pět minut před koncem se mi z nepochopitelných důvodů na skoku ve vzduchu rozbila motorka. Vykoukla mi ojnice z motoru a po dopadu na zem následoval těžký pád. Naštěstí jsem měl „jen" otřes mozku a vykloubenou klíční kost v klíčku. Odešel jsem po svých, i když jsem toho měl dost," netají.

Druhého místa v krajském přeboru si považuje. „David Čadek v kraji neměl konkurenci, ale chyběly mu některé závody. Proto jsem se dostal před něj," sportovně uzná. „Vyhrál Michal Gregor, který byl také lepší než já," dodal.

Motokros ho stále baví. „Jednotlivé výkony nebyly špatné. Pořád tam něco je," usměje se. „Ale vývoj nelze zastavit. Tohle čeká každého závodníka. Pamatuji si Honzu Froňka, což byl mnohem lepší pilot než já, ale ke konci kariéry jezdil podobné výsledky jako teď já. Tak to prostě je," jen pokrčí rameny.

Co bude dál, zatím neví. Přestože konec s motokrosem dlouho považoval podobně jako fotbalista Tomáš Řepka za polosmrt, nyní o něm vážně uvažuje. „Přemýšlím o tom. Už toho bylo hodně a rád bych se dožil stáří relativně zdravý. Jednou to přijít musí. Konce jsem se vždycky bál, ale člověk se dostane do stadia, kdy začne upřednostňovat i jiné věci. Uvidíme."

Přestože zažil za svůj život bezpočet karambolů, ten poslední v Lokti ho hodně zviklal. „Když tam sedíte a čekáte, než se vzpamatujete, a naproti vám běží přítelkyně se synem a pak vám vypráví, jak společně i s tátou obíhali celou trať, aby se ke mě vůbec dostali, tak o tom hodně přemýšlíte. A celou dobu vůbec nevěděli, co mi je. Tak i tohle byl moment, kdy jsem se zamyslel nad dalším závoděním. Že už asi není úplně ideální takhle riskovat každý víkend po tolika letech závodění," skutečně vážně uvažuje o možném konci.

Přestože přemýšlí o uzavření kariéry, na fyzické kondici Blábolil stále pracuje. „Vždycky jsem tvrdil, že i kdybych nejezdil, tak bych se chtěl hýbat. Nechtěl bych o tom moc mluvit, ale staly se věci, které mě dost zlomily. Souvisí to s civilním životem. Tam, když to není v pořádku, tak není do sportu taková chuť. Navíc pokud máte za sebou pětadvacet let závodění. Už toho bylo opravdu hodně," uzná.

Spíše se tedy kloní k variantě ukončit kariéry. „ I naši by to asi uvítali. Táta mi dělá celý život mechanika a všichni bychom asi měli začít žít normální život bez stresu a nervů. Chtěl bych jim poděkovat za všechno, co pro mě v průběhu celé kariéry udělali. A díky si zaslouží také přítelkyně Andrea, která se mi rovněž hrozně obětovala. Plus firmy Kovotex, Derpal logistic a kluci Smržovi, bez jejichž pomoci bych jen těžko závodil," vzkazuje.

Pokud by skončil s aktivním závoděním, motokrosové tratě úplně opustit nehodlá. Je členem sportovní komise jihočeského motokrosového střediska. „Pokud bude zájem, tak bych v této funkci rád pokračoval. Člověk to nemůže opustit ze dne na den. Na motokros určitě nezanevřu," ujistí.

Soupis zranění