Na přelomu 50. a 60. let byl stálicí českobudějovického Slavoje v nejvyšší hokejové soutěži, kterou během povinné vojenské základní služby hrál v pražském Tankistovi v obranné dvojici po boku legendárního Františka Tikala.

Po návratu z vojny hrál nejvyšší soutěž v Č. Budějovicích, kde ale už v 28 letech letech svou aktivní činnost zakončil. Od roku 1962 totiž dal přednost povolání redaktora sportu v Jihočeské pravdě, předchůdkyní Deníku jižní Čechy.

V roce 1969 byl Petr Turek jako novinář na mistrovství světa ve Švédsku. „Bylo to krátce po okupaci země vojsky Varšavské smlouvy a já prožil ve Stockholmu nezapomenutelné tři týdny, kdy naši hokejisté v legendárních zápasech porazili Rusy 2:0 a 4:3. Po návratu do vlasti nastala normalizace a nejen pro novináře horší časy,“ připomněl, že místo pochvaly za exkluzivní zpravodajství z MS prošel při normalizačních pohovorech jako sportovní redaktor jen s odřenými zády. „A zřejmě i proto, že tehdejší šéfredaktor měl ke sportu blízko,“ líčil Turek pro Deník před rokem, kdy slavil 85. narozeniny. Připomněl taky, že i za tuhé normalizace na rozdíl od celostátních novin Jihočeská pravda pravidelně přinášela výsledky NHL či tenisových turnajů, které ČTK po emigraci Nedomanského, Lendla a Navrátilové zveřejňovat nesměla…

„A když Američané přistáli na Měsíci, my i zprávu o tomto historickém momentu z rakouské televize převzali, a protože po půlnoci už jen strana sportu byla otevřená, propašovali jsme to na sportovní stránku. Kupodivu nám to prošlo, byť žádnou pochvalu jsme nesklidili,“ usmíval se.

Petr Turek sportovní novinařině zůstal věrný i poté, co na Jihočeskou pravdu navázal Deník jižní Čechy. Vyznával novinářskou objektivitu a serióznost, vynikal vytříbenou češtinou. Jeho hokejové referáty tiskl i celostátní Sport a po odchodu do důchodu pro Deník psal zasvěcené medailonky svých bývalých spoluhráčů při jejich kulatinách i jejich nekrology.

Sepsal také „Knihu o jihočeském hokeji“, která vyšla po roce 1989.

K hokeji dovedl i syna Filipa, jenž v dresu českobudějovického Motoru to dotáhl až do extraligy a hokej hrál i ve Finsku, Švédsku a na Slovensku. Zahrál si i za národní mužstvo.

Petr Turek vedle špičkového hokeje hrál na amatérské bázi výborně i fotbal v dresu SK Havlinda a ve své době i velice populární XI. jihočeských novinářů. Amatérsky hrál tenis, byl běžcem pro zdraví a podnikal také túry na kole.

Především však byl dlouhé roky v redakci Jihočeské pravdy a Deníku jižní Čechy jako sporťák naším kolegou a kamarádem.

Čest jeho památce.