K uvedenému jednání docházelo v letech 2021 až 2023, samosoudkyně Petra Kubová trestný čin překvalifikovala z původního týrání na přečin ohrožení výchovy. Ohrožující zákonná trestní sazba se tedy snížila z původních dvou až osmi let na 6 měsíců až pět let. „Intenzita jejího jednání nenaplnila skutkovou podstatu trestného činu týrání, které spočívá v dlouhodobém, stálém fyzickém napadání, například v podobě bití, kopání či tahání za vlasy,“ zdůvodnila.
Podle jejích slov obžalovaná ohrožovala citový vývoj svěřených batolat. „Řádně o ně nepečovala, nebudovala sociální vztahy, závažně porušovala své povinnosti tím, že nezajistila dostatečné hygienické podmínky, chovala se k dětem nepřiměřeně hrubě a přísně,“ konstatovala Kubová.
Za prokázanou označila jen marginální část skutků uvedených v obžalobě, například jedno plácnutí přes ruku či tvář doložené výpovědí matky a SMS komunikací, nezajištění řádné péče o hygienu chlapce, které mělo za následek opruzeniny včetně zaschlé stolice ve vlasech a na oblečení, jeden pohlavek, ostříhání vlasů chlapce bez svolení zákonného zástupce či jedno plácnutí přes zadek.
I přesto její jednání označila za závadové a vyměřila jí podmíněný trest odnětí svobody při spodní hranici sazby ve výši 10 měsíců, na zkušební dobu dvou let. Zároveň jí zakázala činnost. Nesmí se po dobu čtyř let nechat zaměstnat v předškolním zařízení, ani v tomto oboru podnikat.
Ačkoliv rodiče požadovali vyšší kompenzaci útrap svých potomků (konkrétně 38, 25, 20, 15 tisíc), u tří prokázaných skutků má jednotlivým poškozeným uhradit částku 10 tisíc korun, se zbytkem je soud odkázal na občanskoprávní řízení. Rozsudek je nepravomocný, strany si ponechaly lhůtu pro odvolání.
Názor obžaloby a obhajoby na skutky se od začátku rozcházel. Státní zástupkyně Eva Kubičková trvala na týrání nejméně sedmi dětí. „Šlo o protiprávní jednání na zvlášť zranitelných obětech, dětech závislých na rodičích, které se neměly jak bránit. Dělala mezi nimi rozdíly, místo aby jim věnovala individuální přístup, respekt, solidaritu a vhodný přístup,“ opakovala.
Šlo o dlouhodobé trýznění
Podle rodičů si děti nesou dodnes psychické následky. Nejsou schopné jíst lžičkou, obávají se sprchování, bojí se zdvižené ruky. „Lze lehce dedukovat, že šlo o nevhodné prostředí a trýznění,“ dodávala státní zástupkyně a popisovala dětský hysterický křik, reakce na sprchu i výpovědi o zlých a křičících učitelkách. To potvrzoval podle žalobkyně i nestranný soused. „Slyšel jsem nadávky, když byly učitelky s dětmi na zahradě, nesnesitelný křik, nadávky do spratků a čuňat. Tak se s dětmi nemluví,“ tlumočila výpověď.
Ačkoliv u obětí nebyla prokázána posttraumatická porucha ani jiné dlouhodobé následky, požadovala státní zástupkyně vyšší trest na spodní hranici za týrání, tedy podmínku na dva roky se čtyřletým odkladem a zákaz činnosti nejméně na tři roky. „Zasahovala do osobních práv těchto dětí, trvale a bezcitně. U obětí se opakoval stejný způsob provedení, prostředky, hanlivé výpady. Byly ponižovány, dosud mají obavy, strach a pocit ohrožení,“ podotýkala Eva Kubičková.
Konkurenční boj?
Naopak obhájce Jan Nosek pro svou klientku žádal zproštění viny. „Její verze týrání kategoricky popírá, nařčení považuje za absurdní, komplot ze strany druhé podobné skupiny. Svědkyně chtěla obžalované ublížit, a přitom měla jen zprostředkované informace,“ popisoval.
Trestní oznámení podal rodič, který přestoupil mezi dvěma školkami. „Vycházel z informací z druhé skupiny, je až z podivem, kam až se to dostalo přes rodiče, policii až po veřejně diskutované téma. Fámy, které se šířily a každý si do nich něco přidal,“ tvrdil Nosek.
Uváděl také, že okresní zastupitelství zvolilo špatný postup, vyšetřování bylo zavádějící, výslechy a výpovědi redukované a nepřesné. „Bylo jen několik přímých svědků závadového jednání a žádné z nich nenaplnilo znaky týrání. Neexistuje žádný přímý důkaz, děti v nízkém věku je nutné brát s rezervou, někteří rodiče vypovídali v důsledku mediální pozornosti až u soudu, hledali problém tam, kde nebyl,“ pokračoval advokát Jan Nosek.
Jeho klientka připustila například zvýšení hlasu, plácnutí přes zadek, problémy řešila vyčleněním dítěte ze skupiny s chůvou do jiné místnosti, dokud se nezklidnilo. „O hrubších praktikách nelze mluvit, nebyla prokázány. Moje klientka se snažila činnost vykonávat, jak nejlépe uměla, nebyla ani podle znalce schopna posoudit limity svých kompetencí,“ uvedl s tím, že to vylučuje i přímý úmysl obžalované. „Skutek nebyl prokázán, potvrzena byla jen dílčí jednání, která nenaplňují skutkovou podstatu týrání,“ tvrdil.
Obžalovaná sama společně se svým advokátem vyjádřila vše za nařčení, které nabobtnalo do nesmyslných rozměrů. Ve školce se starala o více než 100 dětí a ostatní rodiče si na nic nestěžovali, během uvedené doby zaznamenala pouze jeden přestup, jinak je stále plná kapacita. „Celé dva roky, co se ta kauza táhne se mnou, mou rodinou a školkou, tito rodiče s námi jsou, drží při nás. Přijde mi to líto, že do toho byli zataženi. O děti jsem se starala jako o vlastní. Vždy to tak bude, mám je ráda a tu práci také. To je vše, co jsem k tomu chtěla říct,“ pronesla obžalovaná na závěr.