V roce 1389 udělil městu Jindřichovu Hradci četná privilegia. Byl také úspěšný v politickém životě, kde dosáhl úřadu nejvyššího purkrabího Pražského hradu (dnes asi ekvivalent předsedy vlády). Za vlády krále Václava IV. se spojil s Rožmberky a stal se jedním z hlavních původců Jednoty panské roku 1393, založené panstvem proti králi.

Na počátku husitských válek se setkáváme v bitvě u Sudoměře (23. 3. 1420) s velkopřevorem řádu johanitů Jindřichem z Hradce (1385 – 1420), který přitáhl se svým vojskem od Strakonic a připojil se k vojsku královny – vdovy Žofie vedenému pánem ze Šternberka, které od Písku pronásledovalo Žižkovu družinu. Ve známé bitvě byl pan z Hradce lehce zraněn šípem do nohy, ale o několik dní později na hradě ve Strakonicích zemřel na sepsi.

Nejvýznamnější osobností rodu v době husitských válek a v období po nich byl Menhart z Hradce (cca 1398 – 3. 2. 1449). Protože měl statky vklíněné mezi Tábority, a byl synem příznivce husitů, nevystupoval navenek jako katolík. Protože toužil po obnově míru a pořádku v zemi, přešel později na stranu císaře Zikmunda. Pro svoji spolehlivost a čestnost se časem stal vůdcem české šlechty. V jejím čele pak odrazil Žižkovy útoky na Rábí, Telč a další hrady.

Když v roce 1431 vyhlásil koncil v Basileji novou křížovou výpravu proti Čechám, byla ustanovena nová zemská vláda v čele s Prokopem Holým, Vilémem Kostkou a Menhartem z Hradce. Na sněmu v Kutné Hoře se zasloužil o vyslání českých učenců na jednání do Basileje ohledně potvrzení tzv. kompaktát. Ta byla koncilem po mnoha náročných jednáních nakonec schválena a povolila Čechům přijímání pod obojí.

Císařem Zikmundem byl Menhart jmenován nejvyšším purkrabím pražským a později tajně přestoupil na katolickou víru. V září 1448 byl po obsazení Prahy vojskem zemského správce Jiřího z Poděbrad zajat a vážně nemocen vězněn na hradě v Poděbradech. Krátce po propuštění v únoru 1449 zemřel, Jiří z Poděbrad byl obviněn z vraždy a povstala proti němu tzv. Strakonická jednota.

Posuňme se nyní časem a zastavme se u Jindřicha IV. z Hradce († 1507), za kterého se Jindřichův Hradec stal důležitou vojenskou základnou Zelenohorské jednoty, opět v boji proti králi Jiřímu. Když Jednota nabídla českou korunu uherskému králi Matyášovi Korvínovi, postavil se Jindřich IV. na jeho stranu. Za to se stal jeho nejvyšším komořím. V zemi nastalo dvojvládí, které pokračovalo i za krále Vladislava Jagellonského až do smrti Matyáše Korvína roku 1490.

Díky době míru a hospodářskému rozkvětu království začalo vzkvétat i sídelní město Hradec. V roce 1482 začal Jindřich IV. přestavovat hrad a o rok později povýšil král Vladislav městský znak o svůj monogram „W“ s korunkou, přestože se nejednalo o královské město. Pan Jindřich začal stavět na západní straně hradu nový výstavný palác, ze kterého se dodnes dochovala Velká síň, soukromá kaple a Stříbrnice (stavbu dokončil až jeho syn Adam I.). Roku 1503 byl králem Vladislavem jmenován nejvyšším purkrabím. Hradecký pán zemřel již o čtyři roky později na honu u vsi Jindřiš, když se nešťastnou náhodou při převrácení saní probodl oštěpem.

Soutěž o knihy:

Do 14. srpna vychází v sobotním vydání Deníku seriál článků na témata, o kterých píše nová kniha Pavla Juříka „Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů“. Společně se články vyjde 10. a 31. července a 14. srpna také soutěžní otázka s upřesněním pravidel a pokynů pro zasílání odpovědí. Pokud si tedy chcete zasoutěžit a vyhrát, sledujte sobotní Deník. Ceny jsou lákavé, vítěz otázek z 10. 7. a 31. 7. získá novou knihu Pavla Juříka „Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů“. Výherce z kola 14. 8. získá dvě knihy, kromě výše uvedené novinky s autogramem také další knihu týkající se jižních Čech od téhož autora „Jihočeské dominium, Rožmberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Buquoyové“.