Od té doby vyšlo autorce přes třicet románů, některé z nich dokonce vysílal v četbě na pokračování rozhlas. Jejich většina byla inspirována Jindřichovým Hradcem.

Žijete v Praze, ale v Jindřichově Hradci trávíte pravidelně delší období v roce, co vás sem přitahuje?
Mám tady své kořeny. Jeden dědeček byl řídícím učitelem v Bednárečku. Na penzi si koupil domeček na Nežárce. Velkou část svého života jsem tam prožila. Když jsem odešla do důchodu, domluvila jsem se s maminkou, o kterou jsem se starala, že se sem přestěhujeme. Chtěla jsem se naučit plést košíky, protože jsem to vždycky toužila dělat.

Místo košíků jste ale začala s úplně jinou tvorbou . . .
Nevím, kde se to ve mně vzalo. Je to, jako když dítě dostane spalničky, prostě to má a nic s tím nenadělá. Tak takhle jsem si jednou vzala ven na zahradní stolek psací stroj a začala psát. Tak mi tenkrát v mých padesáti sedmi letech v roce 1987 vyšla první knížka Proč umírá sánská koza. Ta je celá z Nežárky. Od té doby mě to nutí psát pořád dál, nemůžu přestat.

Přemýšlela jste někdy dříve ve svém životě o tom, že se stanete spisovatelkou?
Ne, nikdy jsem o tom nepřemýšlela. I když musím přiznat, že jako dítě jsem ve škole vyhrála dvakrát soutěž se svými slohy. Dostala jsem tenkrát odměnu, která mé ovdovělé mamince pomohla vylepšit domácí rozpočet. Pak jsem se po rozvodu starala sama o tři děti, všechny vystudovaly vysokou školu, a ještě o nemocnou maminku, takže jsem se měla co ohánět.

Odkud pramení všechny vaše náměty, kde čerpáte inspiraci?
Především tady, kolem Nežárky. Moji poslední knihu Borůvkový piknik, která vyšla letos, jsem věnovala svému prastrýci Adolfovi, který studoval na jindřichohradeckém gymnáziu. Podařilo se mi najít i zajímavé doklady a byla jsem příjemně překvapená, jak nadaný student byl. Hodně píšu venkovskou tématiku. Jsem v podstatě takový venkovský člověk, a to, že žiju v Praze, na tom nemůže vůbec nic změnit.

Velkou část dětství jste prožila v Kamenici nad Lipou, jak se toto místo promítlo do vašich knih?
Prostředí města a zámku, které mám moc ráda, jsem zakomponovala do své poslední knížky pro děti, která vyjde koncem léta v českobudějovickém Nakladatelství Růže. Bude se jmenovat Kam odešla Johanka. Jedna asi desetiletá holčička, kterou moc baví historie, onemocní, dostane horečku a v ní se ocitne v zámku, kde žily tři komtesy. Holčička svůj sen vypráví svému kamarádovi, který tam jezdí na prázdniny, a začnou společně pátrat v historii po nejmladší komtese.

Připravujete ještě nějaký román pro dospělé?
Mám ještě před dokončením dva romány. Jeden má pracovní název Nežárka 1937–1939 a nežárecké děti z českých i německých rodin. Tam vzpomínám na své dětství a dobu, která zpřetrhala nejedno dětské přátelství. Druhým je román Anglické víno, který se odehrává ještě za totality, kdy se zahraniční víno kupovalo v tuzexu. Je to takový milostný příběh.