Hodnota uměleckého vzdělání mezi lidmi platí

Jste ředitelem základní umělecké školy, jak dlouho, a jaké byly vaše začátky?
Na ZUŠku v Dačicích, tehdy Lidovou školu umění (LŠU), jsem nastoupil v září roku 1974 jako začínající učitel. V srpnu 1976 jsem byl jmenován ředitelem, na škole vyučovalo 8 učitelů 140 žáků v hudebním oboru. Letošní školní rok 2009/2010 je tedy mojí 36. pedagogickou a 34. ředitelskou sezonou, na škole a na pobočce ve Slavonicích vyučuje 24 učitelů 600 žáků v hudebním a výtvarném oboru.

Věnujete se hudbě od dětství? Co nebo kdo vás k ní přivedl?
Pocházím z normální venkovské rodiny, ve které písnička byla součástí života. Otec byl samouk na harmoniku, a když jsem to začal také zkoušet, matka mě přihlásila na hudební školu do Dačic. Zde již moje výuka dostala řád ve třídě vyučující Zadražilové a později jsem vedle harmoniky začal ještě troubit na pozoun ve třídě ředitele Růžičky. Na pozoun jsem také vykonal přijímací zkoušku na konzervatoři v Kroměříži. Tím se můj zájem o hudbu stal profesní orientací.

Ovládáte jistě více hudebních nástrojů, jaké to jsou a jaké máte nejraději?
Hudební školu (tehdy LŠU) jsem absolvoval na harmoniku. Na konzervatoři byl mým hlavním nástrojem pozoun a jako druhý nástroj jsem si zvolil kontrabas. Hra na klavír a na bicí nástroje byly povinnou součástí studia na konzervatoři. Ovládat hru na hudební nástroj je značně široký a zodpovědný pojem. Tato formulace přísluší virtuosům, či profesionálním hráčům v orchestru. Já musím k této otázce přistoupit pedagogicky a uvést, že mojí snahou je pomoci žákům najít správnou cestu, jak se s nástrojem seznámit, orientovat se v jeho problematice a vytvořit správný základ v začátcích výuky.

Hrál jste nebo hrajete v nějaké hudební skupině, v jaké?
Ano, již na hudební škole v Dačicích jsem začal hrát v dechovém souboru a souběžně s tím jsme také ještě na základní škole ve Slavonicích vytvořili svoji první kapelu. Na konzervatoři to pak bylo účinkování v různých formací kavárenských či bálových. Vojnu jsem odsloužil v pražském AUSu, v jazzovém a tanečním orchestru. To byla moje nejdůležitější zkušenost pro praktický hudební život v civilním terénu. V roce 1975 jsem společně s partou nadšených dačických muzikantů založil kapelu „Praga 75“, s kterou jsem až do roku 1995 odehrál mnoho plesů, tancovaček i koncertních vystoupení v blízkém i dalekém okolí. Nyní jsem aktivně činný s MDO ZUŠ Dačice, dále příležitostně s malým souborem Dačická devítka a v Rakousku s Blaskapelle Aigen.

Vaši žáci slaví úspěchy a je o nich slyšet, soubor ze slavonické pobočky vaší školy Viva la bella se dokonce chystá na festival do Kanady, pokud sežene dostatek finančních prostředků. Co na takový úspěch říkáte?
Ano, sbormistr našeho slavonického pěveckého sboru Viva la bella pan Vlastimil Burkart byl odvážný a zaslal potřebné nahrávky do výběrového řízení a uspěl. Slavoničtí zpěváčci dostali tímto neuvěřitelnou šanci zazpívat v Kanadě v Powell River na mezinárodním festivalu pěveckých sborů Kathaumixw v červenci 2010. Patří mezi 30 sborů z celého světa, které uspěly v náročném výběrovém řízení, ale potřebují k tomu ještě výraznou finanční pomoc. A tak využiji této příležitosti a obrátím se na všechny příznivce hudby a pěveckého sboru, kteří by uměli poradit, či sami mohli finančně přispět na uskutečnění této zámořské reprezentace nejen našeho regionu, ale celé republiky. Bližší informace o sboru i festivalu najdete na webech www.vivalabella.estranky.cz nebo www.zusdacice.cz

Sledujete také další úspěchy žáků, kteří absolvují vaši školu?
Samozřejmě. Velký počet našich absolventů se každoročně uchází o studia na uměleckých a pedagogických školách i na konzervatořích. Řada z nich pak realizuje svoji uměleckou orientaci a někteří se vrací, aby se podíleli na pedagogické práci a výsledcích školy. A tak mě moc těší, že v učitelském sboru naší školy napočítáme 10 našich bývalých absolventů, že řada našich žáků a následně absolventů uměleckých škol je činná i na jiných školách nebo profesně působí v orchestrech.

V kolika letech by měli žáci začínat s hrou na hudební nástroj?
Tato otázka nemá svoje ohraničení. S hudební, respektive s hlasovou výchovou začínají u nás již předškolní děti v pěveckém sboru Pramínek či ve Slavonicích v pěveckém sboru Piccolo. Žáci 1. a 2.třídy základní školy jsou zařazeni do skupinové výuky přípravné hudební výchovy a zde během výuky dle zájmu a přirozených dispozic zjišťujeme, který nástroj bude nejvhodnější. Dispozice i zájem se mnohdy mění a vyvíjejí, a tak se někdy stává, že jeden žák vystřídá během studia i více nástrojů nebo dokonce současně studuje hru například na dva nástroje Zrovna tak přicházejí žáci starší nebo dokonce dospělí se zájmem o začátky výuky na ten který nástroj. I těmto se dle možností snažíme vyhovět.

Kromě hudby máte ve škole také výtvarný obor, máte k výtvarné tvorbě také blízko?
Je pravda, že až výtvarný obor na naší škole mě přiblížil a naučil intenzivněji vnímat i chápat jeho svět. Propojením hudebního s výtvarným je naše škola pověstná každému příchozímu. Nedovedu si dnes představit naše atrium bez pravidelně se obměňující výtvarné výstavy žáků, na které děti svým rodičům, ale i kamarádům představují svoje hledání, řešení i komunikaci se světem prostřednictvím výtvarné práce.

Chtěl byste něco zajímavého dodat nebo vzkázat čtenářům?
Jsem rád, že v časech podivných změn, o kterých zatím mnoho nevíme, v časech přetékajících reklamou a pochybnou nabídkou, se dál mnoho dětí hlásí do „zušky“, do které vůbec nemusí. Většinou ani nechtějí být výkonnými umělci, ale přesto – hodnota tohoto vzdělávání mezi lidmi stále platí, nezaznamenává poklesy na burzách, zaznamenává však nemalou přidanou hodnotu ke kvalitě lidského života.