Možná by se dalo říct, že leckteří ani neví, co to vlastně je bluegrass. Jedná se o hudební styl, který vznikl kolem roku 1945 ve Spojených státech. Charakteristický je především použitými nástroji a způsobem zpěvu. Tradiční složení hudební skupiny používá pět základních akustických nástrojů: pětistrunné banjo, mandolínu, kytaru, housle a kontrabas.

První skupinou, která tyto prvky používala, byla Blue Grass Boys, kterou založil otec bluegrassu Bill Monroe kolem roku 1938. Mezi aktivní hudebníky tohoto stylu patří již zmínění jindřichohradečtí Grass and roses.

Grass and roses je seskupení muzikantů, lidí, kteří mají rádi hudbu. Kapela vznikla v roce 2004, ale teprve od roku 2006 začala vystupovat pod tímto názvem.

„Jinak jsme spolu hráli už dlouho předtím, takový ten základ naší kapely trvá asi 15 let. Část naší bandy hrála v kapele Blue snail, která se ale rozpadla a z ní zbyli opuštění členové, ti pak objevili Honzu Hirše s jeho tatínkem, Jirkou Hiršem, adeptem na basu,“ popisuje vznik kapely David Šak Peroutka.
Jak to tak bývá, tak ani začátky této kapely nepatřily k těm nejjednodušším. Jak sami členové říkají, začátky byly strašné.

„Vypadalo to totiž tak, že každý uměl něco, někteří se začali teprve učit, třeba jako já a teď se postupně učíme všichni, protože co jsme uměli z dřívějška, už nestačí,“ vysvětluje Jiří Hirš a přiznává, že doma hraje málo.

Samozřejmě někdy jsou pro muzikanty jakousi „zábranou“ jejich manželky, některé totiž jejich hraní tolerují, jiné jim nadávají.
„Někdy dokonce ani nemáme úplně náladu jít na zkoušku, třeba kvůli práci, ale nakonec stejně jdeš, protože víš, že je to kvůli kámošům a víme, že po nás alespoň něco zbude. I všechny naše zkušenosti jsou určitě k nezaplacení, jsou to neopakovatelné věci. Víme, že nesmíme shodit ostatní, a tím se také vlastně učíme,“ pokračuje Jiří Hirš. „Určitě to neděláme pro peníze, sice jsme za ně občas rádi, ale víme, že za peníze bychom museli hrát to, co se líbí lidem. My ale hrajeme to, co se líbí nám, děláme to proto, že nás to baví a naplňuje,“ shoduje se s celou kapelou Martin Tonda Pavlíček.

Grass and roses neskládají vlastní písně, snaží se o americké originály, k nimž, když mají múzu, zhotoví texty. Členové kapely se shodují ve stylu bluegrass, to je jasné, ale jinak jsou vyznavači různých hudebních stylů, jak beatu, hard rocku, tak vážné hudby. „Jediné, co nesnáším, jsou dechovky, jinak dokážu poslouchat úplně všechno, hlavně teda americký tradicionál, to mi pak běhá mráz po zádech,“ prozradil Jiří Hirš.

Tuto kapelu, Grass and roses, můžete vidět hrát především v hospodě. „Je to tak, nejčastěji hrajeme asi v hospodě, zadarmo. Občas také pořádáme country bál v Jindřiši, letos nás čeká hangár party na místním letišti. Také jsou akce, kde vystupujeme třeba na narozeninách, ale tam ohlas od publika není tak velký. Sice máme pouze jednu písničku v angličtině, ale tato hudba je spíš pro dost úzké spektrum lidí,“ říká David Šak Peroutka. Pro tento okruh lidí se pak pořádají tzv. bluegrassové festivaly. Mezi nejznámější patří bluegrassový festival ve Strakonicích. „Takové akce nenavštěvují lidi z diskoték, to je spíš výjimka, ale musím říct, že se najdou i mladí lidé, kteří tento styl oslovuje lidi inklinující k přírodě, čundráky či trempy, rozvíjí,“ sdělil Martin Tonda Pavlíček.

Kapela zapracovala také na své nahrávce, na CD s názvem Nečekaná společnost. „Měli bychom zmínit, proč vůbec název Nečekaná společnost. To vychází totiž ze stylu našeho hraní, často vpadneme jen tak do hospody a nečekaně změníme program, nikdy lidi neví, co od nás mohou čekat,“ vyjádřil se David Šak Peroutka. „Je to spíš demo, obsahuje pouze pět písniček. Plánujeme ho zveřejnit na internetu, ukázat ho příbuzným a rádi jej i věnujeme. Nahrávání dema probíhalo u Petra Pokovby, s nímž byla špičková spolupráce. Je to zkrátka profesionál s kamennou tváří, který opravoval naše chybky,“ míní Jiří Hirš. Nahrávání trvalo v průběhu 14 dní, hlavní nahrávání bylo hotové za den, dva, pak ale zbývalo ještě dohrávání.

„Celé to probíhalo velmi v klidu. Už jsem dokonce CD nahrával, takže jsem měl nějaké zkušenosti a ve spolupráci s Petrem šlo vše velmi hladce. Myslím, že jsme si to užili, vždyť mi se ani v kapele příliš nehádáme, ponorka je totiž občas v každé kapele, i když bychom chtěli z kapely odejít, zjistíme, že to je základ našeho života,“ prozradil Martin Tonda Pavlíček.

Cíle kapely Grass and roses jsou celkem skromné, jsou to prý ty, na které mají. „Určitě chceme dále hrát v okolí, country bálech a rádi bychom vešli rádi ve známost, což by nám mohli zajistit pravidelné koncerty,“ dodávají členové kapely, o nichž se můžete dočíst také na jejich webových stránkách http://grassandroses.webgarden.cz/.

Lucie Schmiedová